Čertova stěna

Po dvou měsících jsem v únoru vyrazila opět do divadla. Tentokrát jsem zvolila českou klasiku, která sice nemá příliš úspěšnou historii, ale opera je celkem jednoduchá a nenáročná, což bylo po celoroční divadelní výzvě minulého roku přesně to, co jsem potřebovala.

Kdo by netoužil po pravé lásce… výjimkou není ani stárnoucí pan Vok z Rožmberka, ale najít ji zatím nedokázal. To jeho rytíř Jarek má svou milou Katušku, jenže přísahal, že se neožení, dokud nenajde nevěstu i pro svého pána. A poustevník Beneš by zase tak moc stál o to, aby pan Vok odkázal své jmění církvi, že podlehne i pokušení samotného Raracha… protože i ty nejlepší úmysly nás mohou přivést k nutnosti volit mezi dobrem a zlem!

Moje hodnocení: 3/5 Čertově stěně dávám zlatý střed. Dějově není opera nic zvláštního, je částečně komická, díky rarachovi a hříšným duším měl příběh takový pohádkový nádech (známe ty naše čerty :) a dějství rychle ubíhala. Hudebně je opera moc pěkná, a ti, co už mě trochu znají, vědí, že jsem si zamilovala především basové obsazení, tedy poustevníka a raracha, které hráli a zpívali David Szendiuch a Jan Šťáva. Hvězdou představení byl samozřejmě Roman Hoza v roli pana Voka, o němž prvořadě celá opera je, a má poukázat na ušlechtilý baryton. A komickou postavou byl především mnich, který celý příběh otevírá tím, že nalézá knihu o Pánovi z Růže a o celé legendě, a příběhem provází. Líbilo se mi, že výprava byla hodně tradiční a jednoduchá, žádné moderní šílenosti v kulisách ani kostýmech (i když ty modré kutny byly hodně křiklavé). Prostě milé a romantické. Tak uvidíme, co bude příště.

Alcina

Poslední divadelní přestavení tohoto roku byla opravdová výzva. Opera Alcina, která má s dvěma přestávkami 4 hodiny, byla sice zajímavá, ale časově opravdu hodně náročná, a nejlepšími postavami nakonec vůbec nebyla krásná kouzelnice ani statečný rytíř, ale velký tučňák...

Mocná kouzelnice Alcina vytvořila na ostrově velkolepý palác v překrásné krajině, kam láká milence do sítí své moci. Jedním z nich je i saracénský rytíř Ruggiero, který podlehne jejím kouzlům a zapomene na svou snoubenku Bradamante. Ta se ho však nehodlá vzdát a v převleku se vydává Ruggiera zachránit.

Moje hodnocení: 3/5 Inscenace měla bezesporu hodně pozitiv - hudebně je opera jedinečná, kdo by neznal Georga Friedricha Händela. Speciálním hostem byla Magdalena Kožená, jedna z našich nejznámějších a nejvyhledávanějších operních zpěvaček vůbec. A výprava představení byla opravdu krásná - i když v některým momentech možná trochu přehnaná. Navíc postavy byly opravdu skvěle ztvárněné, osobně jsem si zamilovala hlavně Morganu, sestru kouzelnice, hranou Doubravkou Novotnou, ale hlavně rytíře Ruggiera, kterého ztvárnil geniální Kangmin Justin Kim, nejlepší kontratenorista posledních deseti let! Nicméně, čtyři hodiny strávené v divadle, to už na mě bylo opravdu hodně... Navíc, když hlavní důvod, proč opera trvá tak dlouho, je, že jsou jednotlivé výstupy stále o tom samém dokola. Takže, když Alcina již podesáté za sebou zazpívá svému milenci: "Můj poklade, miláčku můj, duše moje! Ty nazýváš Alcinu nevěrnicí?", má už člověk vážně potřebu říct jí, holka, tak se přes to přenes a jdeme dál, prosím! Navíc si prostor na jevišti dost solidně kradli tanečníci, začarovaní milenci Alciny, ve zvířecích kostýmech - lev, slon, pštros, a jednoznačně nejlepší, obří tučňák, se kterým se smálo kompletně celé hlediště! Večer to sice nezachránilo, ale poměrně dost to přispělo k tomu, abych neodešla před třetím dějstvím.

Cyrano de Bergerac

Krátce po poslední návštěvě Janáčkova divadla jsem se do Brna vydala znovu, opět na balet. Tentokrát na velice netypické zpracování hry Edmonda Rostanda, Cyrano z Bergeracu, jehož věta: "Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií," se již stala klasikou.

Známý příběh je nejen o hluboké lásce, ale především o protikladu vnitřní a vnější krásy. Nosatý, nehezký a hrdý Cyrano, obhájce cti a lásky s bohatou duší, a krásný, leč prázdný mladík Kristián milují tutéž ženu, krásnou Roxanu. Ta si zvolí tělesnou krásu v Kristiánovi, aby v konci příběhu poznala, že celý život milovala krásu duše Cyrana.

Moje hodnocení: 3/5 Vystoupení rozhodně nebylo klasickým baletem. Tanec samozřejmě celému večeru vévodil, ale součástí představení byl také přednes od Vojty Blahuta z veršované hry, nebo operní zpěv Romany Kružíkové, a to se zase tak často nevidí. Příběh o šermíři Cyranovi, který je zamilovaný do sestřenky Roxany, které se z důvodu svého vzhledu nevyzná, a místo toho pomůže krásnému Kristiánovi, aby se do něj zamilovala, je již známý. Já jsem Cyrana nikdy nečetla, takže pro mě bylo nejzajímavější částí druhé dějství, ve kterém žárlivý hrabě de Guiche, který také miluje Roxanu, posílá Cyranův pluk, ve kterém je i Kristián, do války, a mladý kadet umírá. A až po patnácti letech, kdy Roxana žije v klášteře a Cyrano jí přednáší z paměti Kristiánův poslední dopis, Roxaně dochází, že celý život milovala duši cnostného šermíře, a s tím Cyrano umírá také. Osobně ale bylo vystoupení jedno ze slabších, moc se mi nelíbila hudba, a Rin Isomura byl coby Cyrano opravdu působivý, ale tanec byl hodně afektovaný, a asi podruhé nebo potřetí, co navštěvuji divadlo, jsem zažila opravdu očividné chyby, kdy Isomura zakopnul a upadl, nebo kdy housle udělali opravdu hodně slyšitelnou chybu. A to mi prostě ten večer trochu pokazilo, nemluvě o paní, co seděla za mnou a ustavičně mi nakopávala sedačku...

Kafka

V říjnu jsem znovu navštívila balet Národního divadla Brno. Vybraným představením se stala moje úplně první premiéra v Janáčkově divadle - balet Kafka. A přestože z těch moderních životopisných baletů nejsem úplně nadšená, Kafka rozhodně patří k těm lepším.

Franz Kafka se stal inspirací pro tvorbu původního celovečerního tanečního představení v choreografii a režii Markéty Pimek Habalové. Její koncept přivede na scénu taneční dílo se symbolickou a emocionální výpovědí, jejímž ústředním prvkem je Franz Kafka jako člověk i jako spisovatel. Na jedné straně se divák ponoří do jeho osobního života, který byl plný rozporů, vnitřních bojů a hledání vlastní identity. Na straně druhé se přeneseme i do světa vycházejícího z jeho literárních textů, jako jsou Proměna nebo Proces.

Moje hodnocení: 4/5 Balet inspirovaný životem Franze Kafky byl zdařilý. Jasně ukázal, jak byl v životě spisovatele důležitý jeho špatný vztah s otcem, jak jeho život zachraňovali jeho sestra a nejlepší přítel, jak důležitá byla jeho nemoc (tuberkulóza) pro jeho psaní, a že by byl pravděpodobně mrtvý (dříve), bez žen, které miloval. Samozřejmě choreograficky nejzajímavějšími částmi bylo zpracování jeho nejznámějších děl, Proměny a Procesu, nicméně, pro mě osobně byla nejlepší částí jeho práce. Když po Kafkovi jeho otec požaduje stálý příjem, začne pracovat v pojišťovně, což jej ubíjí a krade mu čas na tvorbu. V jedné chvíli Kafka bojuje proti systému, v druhé jej systém válcuje k zemi. Opravdu prvotřídní část jinak opravdu povedeného baletu.

Don Quijote

V září jsem se vydala do Janáčkova divadla na baletní inscenaci Don Quijote. A bylo to rozhodně jedno z nejzábavnějších vystoupení, na kterých jsem letos byla.

Jeden z pilířů klasického baletního odkazu je balet Don Quijote na hudbu Ludwiga Minkuse inspirovaný slavným Cervantesovým románem Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha. Ten popisuje příhody hrdiny, Dona Quijota, zmítaného představami pohybujícími se mezi iluzí a skutečností.

Moje hodnocení: 3/5 Baletní představení sice nese jméno slavného rytíře, nicméně titulní postava je v baletním představení spíše okrajově. Hlavními postavami jsou mladý pár, Basil a Kitri, kteří se velmi milují, ale otec dívky nechce vztah dovolit, a slíbí ji bohatému Gamachovi. Když Don Quijote se svým věrným Sancho Panzem přicházejí do města, spatřuje v krásné dívce svoji milovanou Dulcineu, a rozhodne se, že oběma pomůže. Balet končí happy endem, ale co bylo na baletu nejlepší, bylo, že byl plný vtipných a zajímavých scének. Sancho Panza a Gamacho byly komické postavy, Kitri a Basil neuvěřitelně žárlí, pokud se okolo toho druhého objeví někdo jiný, a příběh ozvláštňovali taneční scény toreadorů nebo cikánů. Můžu říct, že přestože nebylo divadlo naplněné k prasknutí, rozhodně jsme se nasmáli :) Kostýmy byly moc pěkné, hudba zajímavá, ale taneční výkony byly geniální, obzvláště Momona Sakakibara coby Kitri a Ksenia Ovsyanick jako Dulcinea. Nebylo to nejlepší, co jsem letos viděla, ale jsem moc ráda, že jsem se i tento měsíc vydala do divadla!

Zimní pohádka

První den měsíce srpna jsem mamince k narozeninám nadělila vstupenku na Shakespearovské slavnosti v Brně, konkrétně na hru Zimní pohádka.

Míváte občas pocit, že se kolem vás všichni přetvařují a lžou? Že ani milované bytosti nemůžete věřit? Co když je ale všechno jinak a vy se mýlíte? Dokážete svou vinu přiznat? A je vůbec možné pravdu odhalit? Pohádkový příběh zničující žárlivosti, naděje a zázraků situoval William Shakespeare na Sicílii a do Čech, kterým překvapivě propůjčil moře. Drama se střídá s komedií, nenávist s láskou a zavržení s odpuštěním.

Moje hodnocení: 4/5 Divadelní hra je jako celek opravdu působivá. První část, kdy sicilský král obviňuje svého přítele a manželku z nevěry, končí několikanásobným úmrtím a slzami v mých očích, když orákulum prozrazuje králi, že je jeho žena ctnostná, a on si vše vyčítá. Kromě Michala Isteníka, který zahrál naprosto perfektně krále Leontese, zde sehrála skvělý výkon také Alena Mihulová, jejíž postava, Paulina, byla jako jediná králi ochotná říct, že je šílenec. Druhá část, která se odehrává o léta později, je více komediální. Děti obou králů jsou do sebe zamilovaní, a celý příběh má pozitivní konec. Zde se předvedli hlavně Matouš Ruml, Jan Řezníček a Marek Pospíchal, kteří v celé hře hráli několik rolí zároveň a uznávám, že byli naprosto k popukání. Byla jsem trochu zklamaná, že jsem v roli královy dcery neviděla Veroniku Arichtevu, docela jsem se na ni těšila, ale Karin Bílíková byla také skvělá a s Alešem Bílíkem v roli Florizela, jim to skvěle klapalo (to, že jsou to manželé, jsem se samozřejmě dozvěděla, až později). Kliku jsme měly hlavně v tom, že nedaleko hradu Špilberk, kde se hra odehrávala, ještě před představením pršelo (dokonce se objevila dvojitá duha!), ale během představení bylo sucho.

Noc na Karlštejně

V období letních prázdnin se pravidelně vydávám na venkovní představení - a i když je taková návštěva divadla vždy sázka do loterie, a na letní scéně se k tomu všemu ještě přidává nepředpověditelné počasí, zatím mě nikdy Městské divadlo Brno nezklamalo. Muzikál ze hry Jaroslava Vrchlického nebyl výjimkou.

Karel IV. vybudoval hrad Karlštejn s tím, že se na něm nebudou vyskytovat žádné ženy a on se tam bude moci v klidu věnovat zbožným záležitostem. Zákon zakazující ženy se však nezdál hostům císaře, bavorskému vévodu Štěpánovi a cyperskému králi Petrovi, kteří začnou ženy hledat, a zjistí, že zákaz byl porušen hned dvakrát. Na hradě se ocitly Alena, neteř purkrabího, která se vsadila se svým otcem, aby si mohla vzít svého milovaného Peška, a sama císařovna, které se tolik stýskalo po manželovi, že nebrala jeho zákaz na vědomí.

Moje hodnocení: 3/5 Muzikál je jasnou ukázkou toho, že film s Vlastimilem Brodským a Janou Brejchovou v hlavních rolích je natočen věrně předloze. Celou atmosféru děje pak kazila jediná věc - a to zběsilé přehánění. Noc na Karlštejně je veselohra, většina textu byla vtipná, ale některé scény byly až trapně lascivní a herci (hlavně teda herečky) hodně přehrávali (což mě například u Hany Holišové coby Elišky dost mrzelo), takže to hatilo celkový dojem. Nicméně písně Karla Svobody už jsou českou klasikou, takže jsme si to všichni užívali, a mojí nejoblíbenější postavou i nadále zůstává král Petr, který byl hrán skvělým Jiřím Machem. Hra byla navíc umocněna prostředím Biskupského dvora, nad kterým se tyčí jedna z nejikoničtějších památek Brna, Katedrála svatého Petra a Pavla (tzv. Petrov), což byla prostě nádhera! 

Král Roger

V červnu jsem se již tradičně vydala do Janáčkova divadla v Brně na kousek kultury. Vybrala jsem si operu polského hudebního skladatele, Karola Szymanowskiho. No a... nedopadlo to úplně nejlépe, ale o pocitech až později.

Městem, ve kterém sídlí král Roger se svou chotí, Roxanou, a nejvěrnějším rádcem, Edrisim, otřásá přítomnost mladého muže, kterému se přezdívá Pastýř. Na křesťanský dvůr přináší zvěsti o svém bohu, šíří hudbu, lásku a krásu svého Pána, a vnáší neklid do srdcí přesvědčených věřících, kteří žádají krále, aby jej dal okamžitě umlčet. Král nechá Pastýře přivést a chce, aby mu vše vysvětlil. Jeho slovům propadá nejdříve manželka krále, a později i celý křesťanský dvůr, a zatímco celé město chce s Pastýřem odejít do jeho země, je král rozpolcen a netuší, co si počít. Nemá jasno v tom, co je dobré ani správné, a aby došel klidu, musí si projít těžkou sebepoznávací cestou.

Moje hodnocení: 2/5 Přestože je polština jedním z mých oblíbených slovanských jazyků, a zpěv, stejně jako hudbu, jsem si užívala plnými doušky, o námětu už stejné tvrdit nemůžu. Možná je to prostě a jednoduše tím, že jsem tohle dílo nepochopila. Není mi úplně jasné, o jakém že to bohu Pastýř vlastně mluvil. A i když je to ve výsledku vlastně úplně jedno, protože nejdůležitější je hlavně králova katarze, pojetí Pastýřova kouzelného vyprávění, kterým k sobě všechny strhnul, bylo strašně zvláštní. Ať se na mě Szymanowshi ani divadlo Brno nezlobí, ale celý omámený dvůr vypadal, jako kdyby jel na perníku, a mě to bylo krajně nesympatické. Bohužel to nezachránil ani pohledný a talentovaný Petr Nekoranec (Pastýř), ani Jiří Brückler (Roger) nebo Vít Nosek (Edrisi) se svými úžasnými hlasy. Všem tvůrcům i vystupujícím klobouček dolů, ale mě to na správnou notu prostě nezahrálo.

Malý princ

Další měsíc, další navštívené kulturní představení. Tentokrát jsem vytáhla mamku a společně jsme se vydaly do (za mě) ne příliš sympatického Sono Centra, kde Jan Cina představil hudební recitál na motivy Malého Prince.

Naše ztvárnění není klasickým vyprávěním příběhu Malého prince. Je to originální spojení hudby a slova, které divákovi umožní oddat se své fantazii a pohladí ho na duši. V recitálu exceluje známý herec Jan Cina, který nás provede kouzelným světem, kde vše, co je důležité, je očím neviditelné. Spolu se zpěvačkou Vendulou Příhodovou představí původní písně od Kryštofa Marka, doprovázené pianem a smyčcovým kvartetem Unique Quartet.

Moje hodnocení: 4/5 Musím uznat, že hudba byla naprosto nádherná, Unique Quartet i ostatní hudebníci byli přímo perfektní, včetně pozvaného hosta, cimbalisty, Matěje Čípa. Zpěv Vendulky Příhodové, která se v recitálu dělila o hlavní přednes s Honzou Cinou byl jedinečný, hlavně, když zpívala část, kdy Malý princ narazí na hada. A Jan Cina? Většinu písní zpívá hodně vysoko, a já osobně mám raději nejvýše barytony, ale jeho hlas dával hudbě opravu pohádkový nádech. Některé části byly poněkud přehnané, konkrétně část s byznysmenem, který počítal hvězdy, byla zbytečně dlouhá a poněkud hloupá, ale docela jsme se nasmály. Nicméně závěr, kdy se Malý princ vrací zpět na svoji planetku a za svojí růží, mi vždycky vháněl slzy do očí, a musím se přiznat, že tento recitál nebyl výjimkou. Nejvíce mi to kazilo samotné Sono Centrum. I když oceňuji, že si člověk sedne ke stolečku, kde může během vystoupení konzumovat nakoupené občerstvení, židle jsou extrémně nepohodlné, a navíc se vám za zády neustále prochází personál centra, mluví, mlátí dveřmi, prostě Sono má obrovské mínus. A to ani nezmiňuji ta prťavoučká parkovací místa, kam sem chvíli opravdu myslela, že se nevejdu. Sympatický zážitek, ale místo raději vyměním za lepší lokaci.

Salome

Je duben a já budu slavit narozeniny - proto jsem se rozhodla nadělit si něco pěkného, a to je návštěva netradičního divadelního představení. Touto inscenací se stala Salome. Jistě, na tom se nemusí zdát nic netradičního, je to přece věc, která vznikla před více než sto lety. Nevím ale, jestli znáte příběh - protože opera Salome je docela krvák...

Princezna Salome naštvaně odchází z narozeninové oslavy svého otčíma, vládce Heroda, na kterém probíhají hádky mezi Židy, Egypťany a Římany. Herodes totiž zajal proroka Jochanaana (historicky Jan Křtitel), který kázal o hříších vládce. Salome přesvědčí vojáka, který je ní zamilovaný, aby Jochanaana propustil, a ona se do něj šíleně zamiluje. Prorok jí samozřejmě odmítá, ale ona se nedokáže zbavit myšlenky na polibek, na což zamilovaný voják reaguje tím, že spáchá sebevraždu. Herodes je vyděšený ze slov proroka, a Herodias, jeho manželka a matka Salome, jej přesvědčuje, aby nechal Jochanaana zabít. Vládce se chce rozptýlit, a proto žádá Salome, aby mu zatančila, za což jí splní jakékoli přání. Když Salome dotančí, žádá po svém otčímovi jediné - Jochanaanovu hlavu na stříbrné míse. Herodes princeznu prosí, aby žádala cokoli jiného, ale ta je neústupná. Vládce nakonec svolí, a Salome utnutou hlavu proroka zlíbá. Vyděšený Herodes nakonec nechá princeznu zabít.

Moje hodnocení: 3/5 Hra není vůbec špatná, přestože počet šílených a mrtvých postupně stoupá, a Salome je v poslední scéně pokrytá od hlavy až k patě krví mrtvého vojáka, ve které se válí, a objímá a líbá uťatou hlavu proroka. Scéna a kostýmy byly pojaty dost moderně a zpěv byl impozantní. Zcela subjektivně jsem strhla jeden bod za hudbu, ve které byly dlouhé pauzy zpěvu, a postavy tam jen tak stály. A druhý bod za jazyk - znovu jsem si potvrdila, že německé opery prostě nezvládám :D Byl to vážně zajímavý a netradiční zážitek, ale musím říct, že už teď se těším, až si příští měsíc odlehčím inscenací fantazijního Malého prince.

Bdění

Moje březnová návštěva divadla byla trochu experiment. Na moderním baletu jsem nebyla poprvé, ale prvně jsem zašla na představení, které nemělo žádný děj, i když myšlenky byly rozhodně zajímavé.

Baletní večer prezentuje tvorbu předních současných choreografů Jiřího Kyliána a Nacha Duata. Titul Bdění posouvá Balet NdB opět na vyšší evropský level a slibuje divákům dechberoucí zážitek z pohybové geniality tvůrců i mimořádné interpretace našich tanečníků.

Moje hodnocení: 3/5 Jak jsem již napsala, a jak popis baletu prezentuje, představení nemá děj, jde o hru s hudbou, pocity, a hlavně úžasnou ukázku pohybové dokonalosti baletních tanečníků. Program je rozdělený na tři jednotlivé choreografie. Druhá část, Sleepless, je od českého choreografa, Jiřího Kyliána. Zaobírá se "bezesnými nocemi tvůrců, ale i vznikem uměleckého díla – nakolik je umělec pohlcen tvorbou v rámci vědomí i podvědomí, bdění i spánku." Vystoupení bylo velmi zvláštní, připomnělo mi výstavu Prototyp, na které jsem byla na podzim. Namísto hudby protínají scénu zvuky, jako je sekání nebo bušení a tanečníci dávají zvukům svými pohyby úplně jiný význam, celé je to velmi alternativní a kuriózní. První a třetí část je od Nacho Duata, choreografa španělského. Gnawa je hodně temperamentní, tanečníci opravdu ukazují sílu a vypracovanost každého svalu v těle, a doprovází je při tom africká, tedy konkrétně marocká, hudba, což je dost působivé. Třetí část, White Darkness, má oproti předchozím částem příběh. Choreograf reflektuje téma drogové závislosti, a to v souvislosti s úmrtím své sestry. Vystoupení bylo více emocionální, zaměřené na děj a myšlenku. Kompletně celý baletní večer byl velice neobvyklý, a i když vystoupení samotná byla poutavá, celý večer mi kazily přestávky mezi choreografiemi, které byly po dvaceti minutách, což je až moc. Alternativní balet nezařadím jako nejoblíbenější divadelní kategorii, ale jsem ráda za nové zážitky.

Čarodějky z Eastwicku

Před tím, než na mě dolehla moje aktuální nemoc svojí plnou vahou, povedlo se mi ještě navštívit objednané představení v Městském divadle Brno, muzikál, Čarodějky z Eastwicku. A i když musím uznat, že se mi představení líbilo, mezi svoje nejoblíbenější jej rozhodně nezařadím.

V městečku Eastwick žijí tři osamělé ženy: Alexa, Jane a Sukie, kterým schází láska, a tak si přičarují dokonalého muže. Hned druhého dne přijede do města Darryl van Horne, který si celé město omotá okolo prstu a začne si poměr se všemi čarodějkami najednou. Městečko je pobouřeno, předsedkyně Ligy za zvelebení Eastwicku, Felicie, je přesvědčená, že musejí všechny vyhnat. Té se čarodějky zbaví, díky černé magii, kterou je Darryl učí a chce si je tím podmanit. Jeho úmyslem je, aby mu počaly děti. Čarodějky však hryže svědomí, proto se rozhodnou poměr s Darrylem ukončit a těsně před tím, než se Darryl ožení s Jennifer, dceru zesnulé Felicie, ho čarodějky pošlou zpět odkud přišel. Všechny tři na něj ale nedokážou přestat myslet, a nakonec zjistí, že jsou všechny těhotné.

Moje hodnocení? 3/5 Muzikál byl sexistický a vulgární, ale tím vtipným způsobem, kterému se vždycky zasmějete, takže mě se celkem líbil. I když zápletka není nijak spletitá, příběh probíhá příjemným tempem, a přestože konec je zvláštní, muzikálově je celá akce pěkná. Svou bravurní roli tu sehrál Petr Štěpán v roli Darryla a Svetlana Janotová, která hrála Alex. Přiznávám, že kdyby těch nebylo, tak je na tom muzikál s hodnocením o dost hůř. Knihu jsem nečetla, a co jsem se dívala na hodnocení, není o moc zajímavější. Film jsem kdysi dávno viděla, ale ani ten mě moc nezaujal. Vypadá to, že s Čarodějkami z Eastwicku tímto končím :)

The Addams Family

Druhý lednový den byl poznamenán mnohým, například čerstvě napadeným sněhem po dlouhé době, na kterém se mi povedlo uklouznout, poranit si hlavu a zhmoždit si krční páteř. Ale to odbočuji, není to naštěstí tak vážné, jak to zní, takže zpět k tématu. To nejzajímavější ze čtvrtka byla moje návštěva hudební scény v Městském divadle Brno na hororově komediálním muzikálu, The Addams Family, který pochází již z roku 2009!

Příběh je jednoduchý. Pubertální Wednesday si najde přítele, kterého si chce vzít, proto rodina pořádá večeři, kde se chtějí všichni rodiče seznámit. Začátek samozřejmě neprobíhá úplně nejlépe, ale po pár skleničkách, a speciálním lektvaru od staré babičky, který zneužil mladší bratr, si všichni uvědomí, jak být šťastní, a rodina se rozrůstá!

Moje hodnocení: 3/5 Muzikál je vtipný, někdy lehce trapný, ale umí být i ironický a sarkastický, takže já byla moc spokojená. Mladší herci nebyli moc výrazní, např. Pugsleyho hrál kluk s hodně vysokým hlasem, který někdy tahal za uši, a Lucase zase mladík, kterého vůbec nebylo při zpěvu slyšet. Pravým opakem byla vynikající Svetlana Janotová, která zpívala Morticii, písnička Death Is Just Around the Corner, neboli Smrt ti stále za krk dýchá, byla rozhodně ta nejlepší z celého muzikálu! Jinak celkem průměr, ale pobavilo.

Výzvy 2025

Divadelní, čtenářská a seriálová výzva na rok 2025

_____________________________________________________________________________________________

Čtenářská výzva

_____________________________________________________________________________________________

Seriálová výzva