Sarah Beth Durst: Krámek s kouzly

Krámek s kouzly je dalším krásným příkladem "cozy fantasy," kterou si jednou za čas prostě musíte přečíst. A co mám na této tématice nejraději? Nikdy od toho nic nečekám, a vždycky se mi kniha líbí!

Kiela vždycky měla problém s navazováním vztahů. Jako pracovnice Alysijské Říšské knihovny však společně s inteligentní rostlinou jménem Kaz, který jí dělá pomocníka, strávila posledních deset let prakticky jen ve společnosti nejvzácnějších magických knih, jejichž obsah slouží vybrané elitě hlavního města. Když vypukne revoluce a knihovnu zachvátí plameny, Kiela s Kazem sbalí tolik knih, kolik unesou, a uprchnou na její rodný ostrov Kaltrej, který nedoufala, že ještě někdy spatří. Zatímco se tam zabydlují, Kiela napůl s hrůzou zjišťuje, že má poněkud zvědavého – a také velmi pohledného – souseda. Kiela hledá nějaký způsob obživy a přitom zjistí, že na celém ostrově, a dokonce i v místní pekárně něco schází: marmeláda. Za využití magie se jí v zahradě brzy objeví spousty zralých malin, které s pomocí staré rodinné knihy receptů úspěšně promění v lahodný džem. Kiela se proto rozhodne riskovat porušování zákona zakazujícího čarování a otevře si na ostrově historicky první a tolik potřebný tajný krámek s kouzly. Laskavý příběh plný magických bytostí a provoněný skořicovými rolkami vás zahřeje na duši a potěší vaše srdce.

Moje hodnocení: 3/5 Z knihy přímo čiší, že ji autorku bavilo psát. Je klidná, vonící po slané vodě a malinové marmeládě. Příběh není nijak extrémně promyšlený a nekoná se tu žádné velké drama. Postavy jsou sympatické, ale nikterak propracované a celkem ploché. Moc se mi ale líbily magické bytosti v tomto světě - mořští koně, létající kočky, mlžní medvědi, moc pěkná představa! A přestože se mi milostné duo líbilo, měla jsem z toho trochu pocit nátlaku, aby tu byla nějaká ta romantická zápletka. Celá kniha byla příjemná a četla se dobře. Uvidíme, jestli se pustím i do pokračování, které vypráví o příběhu v knize zmiňovaném, ale to necháme budoucnosti.

Král šamanů

Japonsky: シャーマンキング

Zhlédnuto: červen 2026

Každé dítě, které na začátku tisíciletí sledovalo televizi, znalo stanici Fox Kids, která se později transformovala na Jetix. Mojí obrovskou láskou v té době bylo původní anime Král šamanů z roku 2001, které bohužel nebylo dokončené, takže, dokud jsem si nenašla mangu a v angličtině si ji nepřečetla, netušila jsem, jak to se všemi vlastně skončilo. Ale pro ty, kteří mangu nikdy nečetli, je tu nová adaptace!

Jednoho večera se Manta Oyamada, obyčejný student střední školy, rozhodne zkrátit si cestu na pozdní hodinu skrz hřbitov. Všimne si ho osamocený chlapec sedící na jednom z náhrobků a pozve ho ať s nimi pozoruje hvězdy. S nimi znamená s ním a duchy. Později se chlapec představí jako You Asakura, šaman v zácviku. Svoje síly demonstruje tím, že vyvolá ducha šest set let starého samuraje, aby zachránil Mantu před skupinou kriminálníků. You a Manta se spřátelí a s pomocí starověkého samuraje čekají až se z You Asakury stane příští král šamanů.

Moje hodnocení: 4/5 Musím uznat, že jsem z nové adaptace Krále šamanů velice příjemně překvapená. S výjimkou několika vedlejších příběhu na samém začátku, anime perfektně adaptuje původní mangu z roku 1998, a přestože je takové svižnější, nepředělává postavy ani děj (původní anime vycházelo společně s mangou, která v té době nebyla dokončená, a tak si - jako tradičně, vymysleli vlastní linii), nevynechává důležité části příběhu (například minulost postav), a hlavně jej dokončuje, což je za mě to nejdůležitější (protože se člověk konečně dozví, proč to všechno Hao vlastně dělá). Postavy já miluju téměř všechny, je to jedno z mála anime, kde nikoho vyloženě nenávidím, ale mojí největší láskou byl vždycky Yoh - stále bych si přála být stejný flegmatik, jako je on! Navíc se tu konečně objevily také postavy, které v původním anime nebyly, hlavně milovaný Matamune! Animace byla samozřejmě propracovanější, skvělá hudba (i když na intro z původního anime asi nikdy nezapomenu), a přestože se to spoustě lidí nelíbí, protože to nemá stejnou atmosféru jako dřívější anime, a hlavně proto, že nikdy nečetli mangu, já jsem nadšená, protože mně se manga líbila mnohem víc, než adaptace z roku 2001.

Animefest 2026

Moji milí čtenáři jistě ví, že jsem pravidelným návštěvníkem setkání fanoušků japonského komiksu a filmu v Brně, Animefestu. Tento ročník jsem si ultimátně užila. Nejen, že pro mě šlo o patnácté výročí, ale také jsem tento rok položila dobrovolničení, a koupila si VIP vstupenku, takže jsem si užila hlavní program z prvních řad!

Po letech jsem se vykašlala na takový ten menší program - přednášky, hry, workshopy (na kterých je stejně tak málo místa, že se tam normální člověk ani nedostane). Namísto toho jsem se zaměřila na hlavní lákadla každého Animefestu (AMV soutěž, Cosplay soutěž, FestDance a letos i K-pop Dance Off), ale hlavně tři největší akce tohoto ročníku. Perfektně zvládnutý panel otázek a odpovědí s portugalskou VTuberkou Ironmouse, a dva koncerty v největším sále na výstavišti, japonských ASH DA HERO a jihokorejských Rolling Quartz. Oba koncerty byly skvělé, obě skupiny mají výborné písničky. Nicméně kvalitu dost snižovalo ne příliš dobré ozvučení (ty basy byly vážně peklo!), a k tomu všemu kameraman, který, chápu, dělal svoji práci, ale já z té první řady pomalu neviděla nic jiného než jeho hlavu a záda!

Navíc více jak sedmdesát stánků s jídlem, skvělá skvadra lidí (včetně fanoušků Geocachingu, se kterými jsme spáchali setkání ještě před začátkem Animefestu) a tři plné sály stánků, kde se dalo koupit vše, od levných polských napodobenin, až po opravdu krásnou autorkou tvorbu malých umělců z celého světa! Tento rok jsem toho neviděla mnoho, ale zase jsem viděla přesně to, co jsem vidět chtěla, setkala se přesně s těmi, se kterými jsem se setkat chtěla, a nakoupila mnohem víc, než jsem plánovala! A Animefestem to rozhodně neskončilo - o tři dny později jsem navštívila studio Tattoo Nerd a u úžasného a talentovaného "Bubáka" jsem si nechala udělat své nové tetování na téma Fullmetall Alchemist <3

Freie Kunst: Einaudi x Yiruma

Na začátku května jsme s kamarádkou zašly na koncert Freie Kunst. Jde o soubor umělců, kteří interpretují hudbu jiných skladatelů. Na našem představení hráli hudbu italského Ludovica Einaudiho a jihokorejského Yirumy. Koncert se odehrával v koncertním sále Milosrdných bratří, kde jsme byly poprvé!

Koncert byl opravdu velmi působivý. Prostor koncertní síně byl moc pěkný, přestože jde o typický dlouhý obdélník, takže ze zadnějších židlí byl poněkud omezený výhled, obzvláště pro malého prcka jako jsem já! Zvuk se tu nesl krásně, hlavně smyčcové nástroje zněly čistě. Navíc na Felipe Buena se skvěle koukalo :) Naší hlavní motivací byla určitě hudba Yirumy, protože kamarádka je velká fanynka Stmívání, takže se těšila na interpretaci "River Flows In You." A já se se skladatelem také seznámila přes filmy, takže jsem se těšila na celou jeho tvorbu, která se souboru moc povedla. Byl to moc pěkný zážitek, který jsme k tomu všemu zakončily objednáním taxíku (protože byla celkem zima), a svezly se (poprvé v životě) Teslou!

Sandman

Anglicky: The Sandman

Zhlédnuto: duben 2026

Sandman je naprosto úžasná postava z pera Neila Gaimana. Já osobně jsem nikdy nepřečetla celého Sandmana, protože je to opravdu obsáhlé dílo, ale těch několik povídek, ke kterým jsem se dostala, mě okouzlilo. A proto jsem byla příjemně překvapena, jak dobře dokázal Netflix seriál zpracovat.

Existuje svět, kam se dostaneme, jenom když zavřeme oči a usneme – říká se mu Snění. A Pán snů, Sandman, tam umí zhmotnit naše noční můry i představy. Když Sen nečekaně padne do zajetí, ve kterém stráví sto let, vyvolá jeho nepřítomnost dlouhou řadu událostí, které navždy promění svět spících i bdících. Sen se proto vydává na putování mezi světy a napravuje chyby, které udělal, musí znovu prozkoumat, kdo je přítel, a kdo nepřítel, včetně rodiny.

Moje hodnocení: 4/5 Sandman měl ve své době unikátní způsob vyprávění - titulní postava není v jednotlivých povídkách ta hlavní, spíše doplňuje celkový obrázek světa a všechno propojuje dohromady. V seriálu je Morpheus výraznější postava, navíc skvěle ztvárněná hercem Tomem Sturridgem. A přestože druhá série je za mě trošku slabší, obzvláště úplný konec seriálu, drží si Morfeus jako postava velmi vysokou laťku. Osobně jsem nicméně měla raději spíše vedlejší postavy, jako byla věrná Lucienne (v originálu muž, Lucien, ale na tyhle změny už jsem si asi zvykla, stejně jako u Johna Constantina) nebo charakterní Gilbert alias Zelený ráj (Fiddler's Green), kterého hrál můj oblíbený Stephen Fry. To bylo vlastně na seriálu to vůbec nejlepší, protože tu obecně hrálo nebo namlouvalo postavy hodně skvělých jmen: David Thewlis, Jenna Coleman, Boyd Holbrook, Mark Hamill, Gwendoline Christie, Michael Sheen, Arthur Darvill, Sandra Oh, David Tennant, James McAvoy, Charles Dance, to jsou všechno herci, které miluji. Navíc, skvěle bylo vybráno i obsazení Věčných, moc se mi líbila Kirby Howell-Baptiste v roli Smrti, Mason Park jako Touha a samozřejmě Esme Creed-Miles coby Delirium. Ale ať nemluvím jenom o postavách, musím ocenit také vizuální stránku seriálu, která je u tohoto světa plného fantaskních představ rozhodná a důležitá. Výjimečně pěkně se povedl celý svět Snění nebo nádherné interiéry všech možných míst. Většina dílů byla pomalejší a trochu se táhne, což může hromadu diváků odradit, ale, jak už jsem psala, to je podstata příběhu. Morfeus je primárně vedlejší postava, která propojuje příběhy ostatních. Obzvláště skvěle to bylo vidět na speciálních dílech: 1x11 (Sen o tisíci kočkách/Kalliopé) a 2x12 (Smrt: Vysoká cena za život). Ale uznávám, že seriál měl i pro mě negativa. Co mi vadilo asi nejvíc, je trocha odlehčení a komiky, kterou jsem cítila z komiksů. Jediná postava, která přinesla trochu dobrého sarkasmu byla Johanna, ale ta moc prostoru zase nedostala. Navíc, jak je u tvorby posledních let typické, je tu opravdu silný apel na LGBT+ tématiku. Jasně, u postav jako je Touha, tam to člověk přímo očekává, ale v tomhle seriálu mi přišlo že tvůrci opravdu extrémně tlačí na pilu, a to mi to normálně vůbec nevadí. A protože ani já nejsem velký znalec Sandmana, připadalo mi, že seriál je pro komiksem nepolíbeného diváka hodně náročný a špatně uchopitelný. Ale věřím, že na některé to zapůsobí přesně naopak, a navnadí je to k přečtení originálu. I já jsem začala uvažovat nad tím, že si celou sérii konečně dokoupím - ale na to bych potřebovala v jednom měsíci tři výplaty!

Řeknu Vám to, co jsem řekl všem géniům, které znám - nebuďte idiot!

Tak nám konečně skončily "Dny velkého vedra," jak jsem konec června roku 2026 překřtila. Osobně mám ráda, když jsou vysoké teploty, ale ty dva týdny, kdy teploty dosahovaly 40 stupňů - to už bylo příliš dlouhé. Byla jsem během toho období tak vyčerpaná, že jsem v práci, kde nemáme klimatizaci, a v kanceláři bylo každý den třicet nevyvětratelných stupňů, udělala nezbytné minimum, a doma pak odpadla jako přezrálá švestka. Navíc nám do toho vyšla druhá operace naší fenečky, která si na konec rekonvalescence rozlízala stehy, takže se nám domácí péče protáhla až do teď. A taky starost o auto, které mi oznámilo poruchu brzdného systému, naštěstí bez nějaké nehody. Ale nebudeme myslet pouze negativně. S kamarádem z práce jsme si zašli do baru a skvěle si pokecali. S další kolegyňkou jsme navštívily naše místní hody, kde v chase tancoval její syn. A samozřejmě je to i období plné výborného a čerstvého ovoce, jako jsou jahody, maliny, borůvky a meruňky. Takže - bylo to negativní nebo pozitivní období? Vzhledem k tomu, že by se nám měly vysoké teploty vrátit, a to již velmi brzo, považuji to spíše za horší dobu, protože měl člověk sotva šanci se nadechnout čerstvého vzduchu, a pokud jde o přírodu v mém okolí, nespadly tu téměř žádné srážky, takže je tu stále šílené sucho, které nám tu způsobilo hned několik místních požárů. Škoda, že to nemůžeme nějak ovlivnit, bylo by to vážně potřeba... Červenec se mi navíc zkomplikuje další částí rekonstrukce našeho domu, takže tu do toho vedra bude ještě hluk a prašno - bezva, těším se! Ale což, nic není tak hrozné, aby se to nedalo zvládnout! Takže, jak vždycky říkám, hlavně mysleme pozitivně :)