Mignon

Korejsky: 민용

Zhlédnuto: květen 2026

Ti, co sledují korejské aeni, ale i ti, kteří (jako já) sjíždějí TikTok, určitě na tento seriál narazili, protože několik scén je známých a opravdu velmi zajímavých. Já jsem rozhodně se shlédnutím dlouho neotálela :)

Mignon byl sirotek, kterého našel jeden automechanik a vychoval ho, jako svoji kasičku na peníze. Statný bělovlasý mladík tak během dne opravuje auta, a v noci bojuje v nelegální tělocvičně. Jediný, kdo se o něj trochu stará, je lékař Oh Young-One, kterého ostatní považují spíše za šarlatána. Pacienti totiž neopouštějí jeho ordinaci zrovna v ideálním stavu, a to proto, že si z nich lékař odebírá krev, pro své stravovací účely. Pravidla jeho mistra, Woa, jsou jednoduchá, hlavně to nesmí nikdo zjistit. Ale Mignon doktora přistihne, a Oh Young-One se proto musí rozhodnout, jestli svědka nadobro umlčet, nebo opětovat city, které mu Mignon projevil.

Moje hodnocení: 4/5 Nevím, jestli je pětiminutová stopáž jednoho dílu normální, ale všech dvanáct epizod dalo dohromady asi hodinu, takže nešlo o nijak dlouhý seriál, a díly na sebe přesně navazovaly, takže rychle odcejpal. Nicméně celé aeni je vlastně dost povedené. Dobrý příběh, super atmosféra, povedený soundtrack, za mě trochu horší animace (SPOILER: S výjimkou proměny ve vaně 💋), a poslední díl, kdy dojde na vrchol BL tématiky, je teda docela síla (SPOILER: Na to, že byl doktor Mignonův první, převzal vedení docela rychle a zkušeně...). Rozhodně nešlo o ztrátu času a jsem ráda, že jsem se k aeni dostala, fajn zpestření dne.

Ladislav Zibura: Pěšky mezi buddhisty a komunisty

Před prvním květnovým státním svátkem k nám do Brna přicestovala moje kamarádka z Vysočiny, a společně jsme zašly na cestopisnou přednášku výše zmíněného mladého cestovatele. Pro ty, co nepochytili jméno, Láďa Zibura je Buďejovičák, který studoval v mém milovaném Brně a prošel se pěšky například z Budějovic do Říma, z Turecka do Jeruzaléma nebo z Gruzie do Arménie. A my zašly na přednášku o jeho cestě z Nepálu do Číny.

Zibura je opravdu šoumen, a je vidět, že u přednášek už ví přesně, o čem chce mluvit. Navíc je to ten typ, co mluví rukama, a umí si ze sebe udělat legraci, takže přednáška opravdu stála za to :) Pěškopis jsem si nekoupila, protože cestopisy zrovna nesbírám, ale několik zajímavých vědomostí si rozhodně odnáším. Například, jak v Číně na Láďu volali policajty, protože si místní mysleli, že se ztratil, a oni mu chtěli pomoct, takže ho asi desetkrát vyslýchali. Anebo jak v nepálských horách potkal školní autobus, ze kterého kromě studentů vystoupila také koza - kterou si upekli k obědu... Opravdu velmi Montessori výuka :) Kdybyste měli možnost na Ziburovu přednášku zajít, rozhodně ji mohu doporučit, stojí za to!

Pentatonix: UK/European Tour 2026

Na začátku dubna přijela do Prahy jedna z aktuálně nejznámějších a cappella skupin světa, Pentatonix! Já osobně jsem je na jejich začátcích přímo milovala, ale co čas udělá s každým hudebníkem? Změní ho, nevyhnutelně. A i když jsem moc ráda, že jsem je slyšela naživo, bez Aviho to stejně nebylo ono 💕

Přiznávám, že nesnáším O2 arénu. Přestože stadion je to opravdu obří a prostory jsou přehledné, tak ty sedačky! Malé, po chvíli extrémně nepohodlné a prostor na ruce nebo nohy žádný. Samotný koncert byl úplně příšerně ozvučený, někdy zpěv působil přímo falešně, a osvětlovači během představení asi usínali. No a samotní Pentatonix? Musím říct, že jsem byla trochu zklamaná výběrem písní. Jasně, že zazpíváme svoje největší covery jako Hallelujah nebo Bohemian Rhapsody, ale trochu jsem věřila ve vícero vlastních písní, obzvlášť jsem doufala v Midnight In Tokyo, tu miluju! Ale což, zážitek proběhl a skončil. Sice se do Prahy znovu s kamarádkou vrátíme na podzim, ale vícekrát - ne děkuji! :)

Sergej Prokofjev: Popelka

Posledního března jsem navštívila Mahenovo divadlo v Brně, které mělo na programu balet s pohádkovým nádechem, Popelku. A protože k oblibě navštěvování baletních a operních představení v divadle mě přivedla scéna z animovaného filmu Anastazie, kdy titulní postava sedí v pařížském divadle a sleduje právě toto představení od Sergeje Prokofjeva, musela jsem jej taky vidět, a hlavně slyšet!

Bohatý kupec žil s krásnou ženou a veselou dcerkou. Maminka však předčasně odešla, a otec si po čase přivedl ženu novou. Zlá macecha má také dvě hloupé a marnivé sestry, kterým se hnusí práce, a proto využívají Popelku jako služku. V tomtéž království se král rozhodne, že je na čase oženit svého syna, a proto uspořádá ples, kam pozve princezny. Princ si ovšem užívá svého rozpustilého a bezstarostného života s přáteli a nehodlá na tom nic měnit, a proto prchne ze zámku. V lese na sebe Popelka a princ narazí a hned se do sebe zahledí. Když princ odchází, objeví se Popelce její Víla kmotřička, přičaruje dívce krásné šaty a kouzelné střevíčky a vypraví jí na ples. Popelka s princem společně tančí až do půlnoci, kdy vílí kouzlo končí a Popelka musí utíkat domů. Zůstává po ní pouze kouzelný střevíček, který je princ ochotný vyzkoušet každičké dívce v království, jen aby našel svoji milovanou. A přestože macecha i nevlastní sestry zamezují setkání dívky a prince, jak jen mohou, nakonec i Popelka vyzkouší svůj střevíček, a jako jediné jí dokonale padne.

Moje hodnocení: 3/5 Kdo by neměl rád šťastné konce. Samozřejmě Popelka, kterou úplně původně napsali bratři Grimmové zase tak optimistická nebyla, ale řekněme, že Disney verze je taky vydařená :) Pokud jde o samotný balet, byl opravdu pěkný, a přestože tu nebylo moc rolí a prostor proto nebýval příliš zaplněný, dívalo se na vystoupení pěkně. Musím ovšem uznat, že dvě věci mě na vystoupení docela zklamaly. Zaprvé, hudba. Prokofjev patří k největším hudebníkům 20. století, a přesto mi hudba v Popelce přišla zvláštní. Byla hodně scénická, podkreslovala přesně děj a pohyby tanečníků, místo toho, aby se tanec přizpůsoboval hudbě, a proto byla celá sekaná a kostrbatá, a to já prostě nemám ráda. Zadruhé, já vím, že pohádkové téma přímo vybízí k tomu vzít do divadla malé děti, ale prokrista lidi, nedělejte to, pokud konkrétní dítě nemá trpělivost sedět hodinu v divadle bez mluvení a neustálého kroucení se na sedačce. Po přestávce už děti seděly úplně všude - na opěradlech, na schodech, stály u zábradlí, což samozřejmě zamezuje výhledu osob sedících vzadu, a to mě prostě vy**rá! Asi si dám teď s divadlem na chvíli pauzu, protože představení, na které jsem se hrozně těšila, nedopadlo moc dobře...

Tereza Mašková: (Ne)budu sedět v koutě 2026

V březnu jsme s kamarádkou navštívily brněnské Sono centrum na koncert k turné Terky Maškové a jejímu alba (Ne)budu sedět v koutě. Přestože jsem si při poslední návštěvě slíbila, že už sem chodit nebudu, protože místní zaměstnanci mají asi v hlavě vygumováno. A bohužel se mi to znovu potvrdilo. Poprvé se neuměli chovat a během představení dělali strašný hluk, tentokrát někdo ze zaměstnanců, kdo označoval sedačky čísly, asi chodil za školu, protože nevěděl, jak jdou čísílka za sebou... Ale sedly jsme si a s koktejlem v ruce si užívali růžovou Terčinu show. 

Přiznávám, že Terka je jeden z českých interpretů, které mám hodně ráda. Má pěkné písničky se zajímavými texty a procítěné videoklipy. Je to skvělý člověk, věčně optimistická a usměvavá. Navíc miluji ty její růžový vlasy a dlouhatánský drápy! :) Nejsem žádný znalec, takže si rozhodně nepamatuji všechny její texty, ale zazpívala jsem si rozhodně hodně, a hlavně se u toho skvěle bavila. Navíc jsme kromě Terčiných písniček viděly také křest alba a speciálního hosta - Štefana Danihela, kluka z dětského domova, který má krásný hlas, a měl možnost jej předvést! Jsem moc ráda, že jsme tuhle akci s kámoškou navštívily a už teď se těším na další!