Posledního března jsem navštívila Mahenovo divadlo v Brně, které mělo na programu balet s pohádkovým nádechem, Popelku. A protože k oblibě navštěvování baletních a operních představení v divadle mě přivedla scéna z animovaného filmu Anastazie, kdy titulní postava sedí v pařížském divadle a sleduje právě toto představení od Sergeje Prokofjeva, musela jsem jej taky vidět, a hlavně slyšet!
Bohatý kupec žil s krásnou ženou a veselou dcerkou. Maminka však předčasně odešla, a otec si po čase přivedl ženu novou. Zlá macecha má také dvě hloupé a marnivé sestry, kterým se hnusí práce, a proto využívají Popelku jako služku. V tomtéž království se král rozhodne, že je na čase oženit svého syna, a proto uspořádá ples, kam pozve princezny. Princ si ovšem užívá svého rozpustilého a bezstarostného života s přáteli a nehodlá na tom nic měnit, a proto prchne ze zámku. V lese na sebe Popelka a princ narazí a hned se do sebe zahledí. Když princ odchází, objeví se Popelce její Víla kmotřička, přičaruje dívce krásné šaty a kouzelné střevíčky a vypraví jí na ples. Popelka s princem společně tančí až do půlnoci, kdy vílí kouzlo končí a Popelka musí utíkat domů. Zůstává po ní pouze kouzelný střevíček, který je princ ochotný vyzkoušet každičké dívce v království, jen aby našel svoji milovanou. A přestože macecha i nevlastní sestry zamezují setkání dívky a prince, jak jen mohou, nakonec i Popelka vyzkouší svůj střevíček, a jako jediné jí dokonale padne.
Moje hodnocení: 3/5 Kdo by neměl rád šťastné konce. Samozřejmě Popelka, kterou úplně původně napsali bratři Grimmové zase tak optimistická nebyla, ale řekněme, že Disney verze je taky vydařená :) Pokud jde o samotný balet, byl opravdu pěkný, a přestože tu nebylo moc rolí a prostor proto nebýval příliš zaplněný, dívalo se na vystoupení pěkně. Musím ovšem uznat, že dvě věci mě na vystoupení docela zklamaly. Zaprvé, hudba. Prokofjev patří k největším hudebníkům 20. století, a přesto mi hudba v Popelce přišla zvláštní. Byla hodně scénická, podkreslovala přesně děj a pohyby tanečníků, místo toho, aby se tanec přizpůsoboval hudbě, a proto byla celá sekaná a kostrbatá, a to já prostě nemám ráda. Zadruhé, já vím, že pohádkové téma přímo vybízí k tomu vzít do divadla malé děti, ale prokrista lidi, nedělejte to, pokud konkrétní dítě nemá trpělivost sedět hodinu v divadle bez mluvení a neustálého kroucení se na sedačce. Po přestávce už děti seděly úplně všude - na opěradlech, na schodech, stály u zábradlí, což samozřejmě zamezuje výhledu osob sedících vzadu, a to mě prostě vy**rá! Asi si dám teď s divadlem na chvíli pauzu, protože představení, na které jsem se hrozně těšila, nedopadlo moc dobře...