Sarah Beth Durst: Krámek s kouzly

Krámek s kouzly je dalším krásným příkladem "cozy fantasy," kterou si jednou za čas prostě musíte přečíst. A co mám na této tématice nejraději? Nikdy od toho nic nečekám, a vždycky se mi kniha líbí!

Kiela vždycky měla problém s navazováním vztahů. Jako pracovnice Alysijské Říšské knihovny však společně s inteligentní rostlinou jménem Kaz, který jí dělá pomocníka, strávila posledních deset let prakticky jen ve společnosti nejvzácnějších magických knih, jejichž obsah slouží vybrané elitě hlavního města. Když vypukne revoluce a knihovnu zachvátí plameny, Kiela s Kazem sbalí tolik knih, kolik unesou, a uprchnou na její rodný ostrov Kaltrej, který nedoufala, že ještě někdy spatří. Zatímco se tam zabydlují, Kiela napůl s hrůzou zjišťuje, že má poněkud zvědavého – a také velmi pohledného – souseda. Kiela hledá nějaký způsob obživy a přitom zjistí, že na celém ostrově, a dokonce i v místní pekárně něco schází: marmeláda. Za využití magie se jí v zahradě brzy objeví spousty zralých malin, které s pomocí staré rodinné knihy receptů úspěšně promění v lahodný džem. Kiela se proto rozhodne riskovat porušování zákona zakazujícího čarování a otevře si na ostrově historicky první a tolik potřebný tajný krámek s kouzly. Laskavý příběh plný magických bytostí a provoněný skořicovými rolkami vás zahřeje na duši a potěší vaše srdce.

Moje hodnocení: 3/5 Z knihy přímo čiší, že ji autorku bavilo psát. Je klidná, vonící po slané vodě a malinové marmeládě. Příběh není nijak extrémně promyšlený a nekoná se tu žádné velké drama. Postavy jsou sympatické, ale nikterak propracované a celkem ploché. Moc se mi ale líbily magické bytosti v tomto světě - mořští koně, létající kočky, mlžní medvědi, moc pěkná představa! A přestože se mi milostné duo líbilo, měla jsem z toho trochu pocit nátlaku, aby tu byla nějaká ta romantická zápletka. Celá kniha byla příjemná a četla se dobře. Uvidíme, jestli se pustím i do pokračování, které vypráví o příběhu v knize zmiňovaném, ale to necháme budoucnosti.

Král šamanů

Japonsky: シャーマンキング

Zhlédnuto: červen 2026

Každé dítě, které na začátku tisíciletí sledovalo televizi, znalo stanici Fox Kids, která se později transformovala na Jetix. Mojí obrovskou láskou v té době bylo původní anime Král šamanů z roku 2001, které bohužel nebylo dokončené, takže, dokud jsem si nenašla mangu a v angličtině si ji nepřečetla, netušila jsem, jak to se všemi vlastně skončilo. Ale pro ty, kteří mangu nikdy nečetli, je tu nová adaptace!

Jednoho večera se Manta Oyamada, obyčejný student střední školy, rozhodne zkrátit si cestu na pozdní hodinu skrz hřbitov. Všimne si ho osamocený chlapec sedící na jednom z náhrobků a pozve ho ať s nimi pozoruje hvězdy. S nimi znamená s ním a duchy. Později se chlapec představí jako You Asakura, šaman v zácviku. Svoje síly demonstruje tím, že vyvolá ducha šest set let starého samuraje, aby zachránil Mantu před skupinou kriminálníků. You a Manta se spřátelí a s pomocí starověkého samuraje čekají až se z You Asakury stane příští král šamanů.

Moje hodnocení: 4/5 Musím uznat, že jsem z nové adaptace Krále šamanů velice příjemně překvapená. S výjimkou několika vedlejších příběhu na samém začátku, anime perfektně adaptuje původní mangu z roku 1998, a přestože je takové svižnější, nepředělává postavy ani děj (původní anime vycházelo společně s mangou, která v té době nebyla dokončená, a tak si - jako tradičně, vymysleli vlastní linii), nevynechává důležité části příběhu (například minulost postav), a hlavně jej dokončuje, což je za mě to nejdůležitější (protože se člověk konečně dozví, proč to všechno Hao vlastně dělá). Postavy já miluju téměř všechny, je to jedno z mála anime, kde nikoho vyloženě nenávidím, ale mojí největší láskou byl vždycky Yoh - stále bych si přála být stejný flegmatik, jako je on! Navíc se tu konečně objevily také postavy, které v původním anime nebyly, hlavně milovaný Matamune! Animace byla samozřejmě propracovanější, skvělá hudba (i když na intro z původního anime asi nikdy nezapomenu), a přestože se to spoustě lidí nelíbí, protože to nemá stejnou atmosféru jako dřívější anime, a hlavně proto, že nikdy nečetli mangu, já jsem nadšená, protože mně se manga líbila mnohem víc, než adaptace z roku 2001.

Animefest 2026

Moji milí čtenáři jistě ví, že jsem pravidelným návštěvníkem setkání fanoušků japonského komiksu a filmu v Brně, Animefestu. Tento ročník jsem si ultimátně užila. Nejen, že pro mě šlo o patnácté výročí, ale také jsem tento rok položila dobrovolničení, a koupila si VIP vstupenku, takže jsem si užila hlavní program z prvních řad!

Po letech jsem se vykašlala na takový ten menší program - přednášky, hry, workshopy (na kterých je stejně tak málo místa, že se tam normální člověk ani nedostane). Namísto toho jsem se zaměřila na hlavní lákadla každého Animefestu (AMV soutěž, Cosplay soutěž, FestDance a letos i K-pop Dance Off), ale hlavně tři největší akce tohoto ročníku. Perfektně zvládnutý panel otázek a odpovědí s portugalskou VTuberkou Ironmouse, a dva koncerty v největším sále na výstavišti, japonských ASH DA HERO a jihokorejských Rolling Quartz. Oba koncerty byly skvělé, obě skupiny mají výborné písničky. Nicméně kvalitu dost snižovalo ne příliš dobré ozvučení (ty basy byly vážně peklo!), a k tomu všemu kameraman, který, chápu, dělal svoji práci, ale já z té první řady pomalu neviděla nic jiného než jeho hlavu a záda!

Navíc více jak sedmdesát stánků s jídlem, skvělá skvadra lidí (včetně fanoušků Geocachingu, se kterými jsme spáchali setkání ještě před začátkem Animefestu) a tři plné sály stánků, kde se dalo koupit vše, od levných polských napodobenin, až po opravdu krásnou autorkou tvorbu malých umělců z celého světa! Tento rok jsem toho neviděla mnoho, ale zase jsem viděla přesně to, co jsem vidět chtěla, setkala se přesně s těmi, se kterými jsem se setkat chtěla, a nakoupila mnohem víc, než jsem plánovala! A Animefestem to rozhodně neskončilo - o tři dny později jsem navštívila studio Tattoo Nerd a u úžasného a talentovaného "Bubáka" jsem si nechala udělat své nové tetování na téma Fullmetall Alchemist <3

Freie Kunst: Einaudi x Yiruma

Na začátku května jsme s kamarádkou zašly na koncert Freie Kunst. Jde o soubor umělců, kteří interpretují hudbu jiných skladatelů. Na našem představení hráli hudbu italského Ludovica Einaudiho a jihokorejského Yirumy. Koncert se odehrával v koncertním sále Milosrdných bratří, kde jsme byly poprvé!

Koncert byl opravdu velmi působivý. Prostor koncertní síně byl moc pěkný, přestože jde o typický dlouhý obdélník, takže ze zadnějších židlí byl poněkud omezený výhled, obzvláště pro malého prcka jako jsem já! Zvuk se tu nesl krásně, hlavně smyčcové nástroje zněly čistě. Navíc na Felipe Buena se skvěle koukalo :) Naší hlavní motivací byla určitě hudba Yirumy, protože kamarádka je velká fanynka Stmívání, takže se těšila na interpretaci "River Flows In You." A já se se skladatelem také seznámila přes filmy, takže jsem se těšila na celou jeho tvorbu, která se souboru moc povedla. Byl to moc pěkný zážitek, který jsme k tomu všemu zakončily objednáním taxíku (protože byla celkem zima), a svezly se (poprvé v životě) Teslou!

Sandman

Anglicky: The Sandman

Zhlédnuto: duben 2026

Sandman je naprosto úžasná postava z pera Neila Gaimana. Já osobně jsem nikdy nepřečetla celého Sandmana, protože je to opravdu obsáhlé dílo, ale těch několik povídek, ke kterým jsem se dostala, mě okouzlilo. A proto jsem byla příjemně překvapena, jak dobře dokázal Netflix seriál zpracovat.

Existuje svět, kam se dostaneme, jenom když zavřeme oči a usneme – říká se mu Snění. A Pán snů, Sandman, tam umí zhmotnit naše noční můry i představy. Když Sen nečekaně padne do zajetí, ve kterém stráví sto let, vyvolá jeho nepřítomnost dlouhou řadu událostí, které navždy promění svět spících i bdících. Sen se proto vydává na putování mezi světy a napravuje chyby, které udělal, musí znovu prozkoumat, kdo je přítel, a kdo nepřítel, včetně rodiny.

Moje hodnocení: 4/5 Sandman měl ve své době unikátní způsob vyprávění - titulní postava není v jednotlivých povídkách ta hlavní, spíše doplňuje celkový obrázek světa a všechno propojuje dohromady. V seriálu je Morpheus výraznější postava, navíc skvěle ztvárněná hercem Tomem Sturridgem. A přestože druhá série je za mě trošku slabší, obzvláště úplný konec seriálu, drží si Morfeus jako postava velmi vysokou laťku. Osobně jsem nicméně měla raději spíše vedlejší postavy, jako byla věrná Lucienne (v originálu muž, Lucien, ale na tyhle změny už jsem si asi zvykla, stejně jako u Johna Constantina) nebo charakterní Gilbert alias Zelený ráj (Fiddler's Green), kterého hrál můj oblíbený Stephen Fry. To bylo vlastně na seriálu to vůbec nejlepší, protože tu obecně hrálo nebo namlouvalo postavy hodně skvělých jmen: David Thewlis, Jenna Coleman, Boyd Holbrook, Mark Hamill, Gwendoline Christie, Michael Sheen, Arthur Darvill, Sandra Oh, David Tennant, James McAvoy, Charles Dance, to jsou všechno herci, které miluji. Navíc, skvěle bylo vybráno i obsazení Věčných, moc se mi líbila Kirby Howell-Baptiste v roli Smrti, Mason Park jako Touha a samozřejmě Esme Creed-Miles coby Delirium. Ale ať nemluvím jenom o postavách, musím ocenit také vizuální stránku seriálu, která je u tohoto světa plného fantaskních představ rozhodná a důležitá. Výjimečně pěkně se povedl celý svět Snění nebo nádherné interiéry všech možných míst. Většina dílů byla pomalejší a trochu se táhne, což může hromadu diváků odradit, ale, jak už jsem psala, to je podstata příběhu. Morfeus je primárně vedlejší postava, která propojuje příběhy ostatních. Obzvláště skvěle to bylo vidět na speciálních dílech: 1x11 (Sen o tisíci kočkách/Kalliopé) a 2x12 (Smrt: Vysoká cena za život). Ale uznávám, že seriál měl i pro mě negativa. Co mi vadilo asi nejvíc, je trocha odlehčení a komiky, kterou jsem cítila z komiksů. Jediná postava, která přinesla trochu dobrého sarkasmu byla Johanna, ale ta moc prostoru zase nedostala. Navíc, jak je u tvorby posledních let typické, je tu opravdu silný apel na LGBT+ tématiku. Jasně, u postav jako je Touha, tam to člověk přímo očekává, ale v tomhle seriálu mi přišlo že tvůrci opravdu extrémně tlačí na pilu, a to mi to normálně vůbec nevadí. A protože ani já nejsem velký znalec Sandmana, připadalo mi, že seriál je pro komiksem nepolíbeného diváka hodně náročný a špatně uchopitelný. Ale věřím, že na některé to zapůsobí přesně naopak, a navnadí je to k přečtení originálu. I já jsem začala uvažovat nad tím, že si celou sérii konečně dokoupím - ale na to bych potřebovala v jednom měsíci tři výplaty!

Mignon

Korejsky: 민용

Zhlédnuto: květen 2026

Ti, co sledují korejské aeni, ale i ti, kteří (jako já) sjíždějí TikTok, určitě na tento seriál narazili, protože několik scén je známých a opravdu velmi zajímavých. Já jsem rozhodně se shlédnutím dlouho neotálela :)

Mignon byl sirotek, kterého našel jeden automechanik a vychoval ho, jako svoji kasičku na peníze. Statný bělovlasý mladík tak během dne opravuje auta, a v noci bojuje v nelegální tělocvičně. Jediný, kdo se o něj trochu stará, je lékař Oh Young-One, kterého ostatní považují spíše za šarlatána. Pacienti totiž neopouštějí jeho ordinaci zrovna v ideálním stavu, a to proto, že si z nich lékař odebírá krev, pro své stravovací účely. Pravidla jeho mistra, Woa, jsou jednoduchá, hlavně to nesmí nikdo zjistit. Ale Mignon doktora přistihne, a Oh Young-One se proto musí rozhodnout, jestli svědka nadobro umlčet, nebo opětovat city, které mu Mignon projevil.

Moje hodnocení: 4/5 Nevím, jestli je pětiminutová stopáž jednoho dílu normální, ale všech dvanáct epizod dalo dohromady asi hodinu, takže nešlo o nijak dlouhý seriál, a díly na sebe přesně navazovaly, takže rychle odcejpal. Nicméně celé aeni je vlastně dost povedené. Dobrý příběh, super atmosféra, povedený soundtrack, za mě trochu horší animace, a poslední díl, kdy dojde na vrchol BL tématiky, je teda docela síla (SPOILER: Na to, že byl doktor Mignonův první, převzal vedení docela rychle a zkušeně...). Rozhodně nešlo o ztrátu času a jsem ráda, že jsem se k aeni dostala, fajn zpestření dne.

Ladislav Zibura: Pěšky mezi buddhisty a komunisty

Před prvním květnovým státním svátkem k nám do Brna přicestovala moje kamarádka z Vysočiny, a společně jsme zašly na cestopisnou přednášku výše zmíněného mladého cestovatele. Pro ty, co nepochytili jméno, Láďa Zibura je Buďejovičák, který studoval v mém milovaném Brně a prošel se pěšky například z Budějovic do Říma, z Turecka do Jeruzaléma nebo z Gruzie do Arménie. A my zašly na přednášku o jeho cestě z Nepálu do Číny.

Zibura je opravdu šoumen, a je vidět, že u přednášek už ví přesně, o čem chce mluvit. Navíc je to ten typ, co mluví rukama, a umí si ze sebe udělat legraci, takže přednáška opravdu stála za to :) Pěškopis jsem si nekoupila, protože cestopisy zrovna nesbírám, ale několik zajímavých vědomostí si rozhodně odnáším. Například, jak v Číně na Láďu volali policajty, protože si místní mysleli, že se ztratil, a oni mu chtěli pomoct, takže ho asi desetkrát vyslýchali. Anebo jak v nepálských horách potkal školní autobus, ze kterého kromě studentů vystoupila také koza - kterou si upekli k obědu... Opravdu velmi Montessori výuka :) Kdybyste měli možnost na Ziburovu přednášku zajít, rozhodně ji mohu doporučit, stojí za to!

Pentatonix: UK/European Tour 2026

Na začátku dubna přijela do Prahy jedna z aktuálně nejznámějších a cappella skupin světa, Pentatonix! Já osobně jsem je na jejich začátcích přímo milovala, ale co čas udělá s každým hudebníkem? Změní ho, nevyhnutelně. A i když jsem moc ráda, že jsem je slyšela naživo, bez Aviho to stejně nebylo ono 💕

Přiznávám, že nesnáším O2 arénu. Přestože stadion je to opravdu obří a prostory jsou přehledné, tak ty sedačky! Malé, po chvíli extrémně nepohodlné a prostor na ruce nebo nohy žádný. Samotný koncert byl úplně příšerně ozvučený, někdy zpěv působil přímo falešně, a osvětlovači během představení asi usínali. No a samotní Pentatonix? Musím říct, že jsem byla trochu zklamaná výběrem písní. Jasně, že zazpíváme svoje největší covery jako Hallelujah nebo Bohemian Rhapsody, ale trochu jsem věřila ve vícero vlastních písní, obzvlášť jsem doufala v Midnight In Tokyo, tu miluju! Ale což, zážitek proběhl a skončil. Sice se do Prahy znovu s kamarádkou vrátíme na podzim, ale vícekrát - ne děkuji! :)

Sergej Prokofjev: Popelka

Posledního března jsem navštívila Mahenovo divadlo v Brně, které mělo na programu balet s pohádkovým nádechem, Popelku. A protože k oblibě navštěvování baletních a operních představení v divadle mě přivedla scéna z animovaného filmu Anastazie, kdy titulní postava sedí v pařížském divadle a sleduje právě toto představení od Sergeje Prokofjeva, musela jsem jej taky vidět, a hlavně slyšet!

Bohatý kupec žil s krásnou ženou a veselou dcerkou. Maminka však předčasně odešla, a otec si po čase přivedl ženu novou. Zlá macecha má také dvě hloupé a marnivé sestry, kterým se hnusí práce, a proto využívají Popelku jako služku. V tomtéž království se král rozhodne, že je na čase oženit svého syna, a proto uspořádá ples, kam pozve princezny. Princ si ovšem užívá svého rozpustilého a bezstarostného života s přáteli a nehodlá na tom nic měnit, a proto prchne ze zámku. V lese na sebe Popelka a princ narazí a hned se do sebe zahledí. Když princ odchází, objeví se Popelce její Víla kmotřička, přičaruje dívce krásné šaty a kouzelné střevíčky a vypraví jí na ples. Popelka s princem společně tančí až do půlnoci, kdy vílí kouzlo končí a Popelka musí utíkat domů. Zůstává po ní pouze kouzelný střevíček, který je princ ochotný vyzkoušet každičké dívce v království, jen aby našel svoji milovanou. A přestože macecha i nevlastní sestry zamezují setkání dívky a prince, jak jen mohou, nakonec i Popelka vyzkouší svůj střevíček, a jako jediné jí dokonale padne.

Moje hodnocení: 3/5 Kdo by neměl rád šťastné konce. Samozřejmě Popelka, kterou úplně původně napsali bratři Grimmové zase tak optimistická nebyla, ale řekněme, že Disney verze je taky vydařená :) Pokud jde o samotný balet, byl opravdu pěkný, a přestože tu nebylo moc rolí a prostor proto nebýval příliš zaplněný, dívalo se na vystoupení pěkně. Musím ovšem uznat, že dvě věci mě na vystoupení docela zklamaly. Zaprvé, hudba. Prokofjev patří k největším hudebníkům 20. století, a přesto mi hudba v Popelce přišla zvláštní. Byla hodně scénická, podkreslovala přesně děj a pohyby tanečníků, místo toho, aby se tanec přizpůsoboval hudbě, a proto byla celá sekaná a kostrbatá, a to já prostě nemám ráda. Zadruhé, já vím, že pohádkové téma přímo vybízí k tomu vzít do divadla malé děti, ale prokrista lidi, nedělejte to, pokud konkrétní dítě nemá trpělivost sedět hodinu v divadle bez mluvení a neustálého kroucení se na sedačce. Po přestávce už děti seděly úplně všude - na opěradlech, na schodech, stály u zábradlí, což samozřejmě zamezuje výhledu osob sedících vzadu, a to mě prostě vy**rá! Asi si dám teď s divadlem na chvíli pauzu, protože představení, na které jsem se hrozně těšila, nedopadlo moc dobře...

Tereza Mašková: (Ne)budu sedět v koutě 2026

V březnu jsme s kamarádkou navštívily brněnské Sono centrum na koncert k turné Terky Maškové a jejímu alba (Ne)budu sedět v koutě. Přestože jsem si při poslední návštěvě slíbila, že už sem chodit nebudu, protože místní zaměstnanci mají asi v hlavě vygumováno. A bohužel se mi to znovu potvrdilo. Poprvé se neuměli chovat a během představení dělali strašný hluk, tentokrát někdo ze zaměstnanců, kdo označoval sedačky čísly, asi chodil za školu, protože nevěděl, jak jdou čísílka za sebou... Ale sedly jsme si a s koktejlem v ruce si užívali růžovou Terčinu show. 

Přiznávám, že Terka je jeden z českých interpretů, které mám hodně ráda. Má pěkné písničky se zajímavými texty a procítěné videoklipy. Je to skvělý člověk, věčně optimistická a usměvavá. Navíc miluji ty její růžový vlasy a dlouhatánský drápy! :) Nejsem žádný znalec, takže si rozhodně nepamatuji všechny její texty, ale zazpívala jsem si rozhodně hodně, a hlavně se u toho skvěle bavila. Navíc jsme kromě Terčiných písniček viděly také křest alba a speciálního hosta - Štefana Danihela, kluka z dětského domova, který má krásný hlas, a měl možnost jej předvést! Jsem moc ráda, že jsme tuhle akci s kámoškou navštívily a už teď se těším na další!

Chainsaw Man Film: Reze Arc

Japonsky: Gekijouban Chainsaw Man Reze Hen (劇場版チェンソーマン レゼ篇)

Zhlédnuto: únor 2026

V rámci Anime Days jsme se s kamarádkou vydaly do Cinema City v Brně, abychom shlédly filmové pokračování manga a anime série Chainsaw man. Bez vytáček přiznávám, že jsem z mangy četla pouze první díl a anime jsem neviděla vůbec, ale, co si budeme, Chainsaw man má dost velký dosah na to, abych neměla ani šajna, o co tam jde :)

Lovec démonů Chainsaw man vznikl spojením umírajícího mladíka, Denjiho, a démona motorové pily, Pochity. Denji, který nikdy nežil jako normální náctiletý, ale jako nájemný zabiják jakuzy, zažívá výjimečné dny, když do jeho života vejde tajemná dívka, Reze, do které se téměř okamžitě zamiluje, ale zároveň bojuje se svými pocity k šefce, Makimě. Ale je vůbec možné, aby napůl démon mohl žít normální středoškolský život se skutečnou láskou?

Moje hodnocení: 4/5 Přestože jsem nečetla mangu ani neviděla anime, znám děj, i když samozřejmě nevidím do všech vztahů a neznám všechny postavy. Nevím, jestli díky tomu nebo navzdory tomu, jsem byla velmi příjemně překvapená dějem filmu. První půlka je v podstatě středoškolská romantika, která se tváří mile a nevinně, a teprve v druhé části dojde na krvavou řežbu a démonické výbuchy, které zničí půlku města. A do toho konec, který byl docela zajímavý. Výborná byla hudba, obzvláště opening, Iris Out od Yonezu Kenshiho, a postavy byly taky super, líbili se mi hlavně Aki a Angel, ti byli skvělá dvojka. Rozhodně se těším, že si začnu dokupovat mangu a začnu ji číst, protože tematicky mi Chainsaw man ladí do noty a jsem na něho docela dost zvědavá.

Avatar: Oheň a popel

Anglicky: Avatar Fire and Ash

Zhlédnuto: únor 2026

Jednu volnou středu jsem si to namířila za svojí kosmetičkou, slovo dalo slovo, a večer jsme šly společně do kina, protože měl špatně recenze a nikdo jiný na něj s námi nechtěl jít. Bylo to super - a alespoň jsme si potykaly :)

Avatar 3 začíná tam, kde předchozí díl skončil. Rodina Sullyových se ubránila útoku „Nebešťanů“ z RDA (Resources Development Administration) a společně s klanem Metkayina žije na korálových útesech. Také Spider se sžil s místním prostředím, nicméně Jake se obává o jeho bezpečí. Sullyovi proto navrhnou, aby se vrátil zpět do Horního tábora v doprovodu klanu Větrných kupců. Vyrazí všichni společně, ale do cesty jim vstoupí příslušníci klanu Mangkwan, známého jako Lid popela. RDA mezitím sbírá síly a připravuje se na odvetný útok.

Moje hodnocení: 4/5 Osobně se mi série Avatar moc líbí - graficky je to zajímavé, neotřelé a fantaskní, miluji Pandoru! Film přichází s dalšími dvěma národy, které Cameron již dlouho propagoval, i když vzdušní Tlalim prozatím nebyli nikterak kuriózní. Pokud jde o ohnivé Mangkwan, to není ani tak klan jako bláznivý kult, který vede psychopatka Varang, do které se zblázní sociopat Quaritch (boží dvojka ti dva, i na drogy dojde :) No a hlavní rodinné drama? U Sullyových jsme tam, kde jsme byli ve dvojce, akorát máme o postavu méně, a trochu labilnější zbytek. Navíc ovladatelné kuru, koncil tulkun, vize s Eywou, výjimečnosti okolo Kiri a Spidera, to všechno mi přišlo... zvláštní. Nicméně, dobré věci by se našly. Líbily se mi scény ze základny RDA, obzvláště rozhovor Jakea a Quaritche nebo návrat toruka před dalším velkým bojem. Jak už jsem napsala, grafika je boží, hudba je skvělá a, i když se příběh nikam neposunul a nenadchnul, svižně odcejpal a já se budu těšit na plánovaný čtvrtý a pátý díl, protože jsem prostě zvědavá, jak to půjde dál.

Bedřich Smetana: Čertova stěna

Po dvou měsících jsem v únoru vyrazila opět do divadla. Tentokrát jsem zvolila českou klasiku, která sice nemá příliš úspěšnou historii, ale opera je celkem jednoduchá a nenáročná, což bylo po celoroční divadelní výzvě minulého roku přesně to, co jsem potřebovala.

Kdo by netoužil po pravé lásce… výjimkou není ani stárnoucí pan Vok z Rožmberka, ale najít ji zatím nedokázal. To jeho rytíř Jarek má svou milou Katušku, jenže přísahal, že se neožení, dokud nenajde nevěstu i pro svého pána. A poustevník Beneš by zase tak moc stál o to, aby pan Vok odkázal své jmění církvi, že podlehne i pokušení samotného Raracha… protože i ty nejlepší úmysly nás mohou přivést k nutnosti volit mezi dobrem a zlem!

Moje hodnocení: 3/5 Čertově stěně dávám zlatý střed. Dějově není opera nic zvláštního, je částečně komická, díky rarachovi a hříšným duším měl příběh takový pohádkový nádech (známe ty naše čerty :) a dějství rychle ubíhala. Hudebně je opera moc pěkná, a ti, co už mě trochu znají, vědí, že jsem si zamilovala především basové obsazení, tedy poustevníka a raracha, které hráli a zpívali David Szendiuch a Jan Šťáva. Hvězdou představení byl samozřejmě Roman Hoza v roli pana Voka, o němž prvořadě celá opera je, a má poukázat na ušlechtilý baryton. A komickou postavou byl především mnich, který celý příběh otevírá tím, že nalézá knihu o Pánovi z Růže a o celé legendě, a příběhem provází. Líbilo se mi, že výprava byla hodně tradiční a jednoduchá, žádné moderní šílenosti v kulisách ani kostýmech (i když ty modré kutny byly hodně křiklavé). Prostě milé a romantické. Tak uvidíme, co bude příště.

Ičigo Takano: Orange

Série Orange byla moje nejspíš poslední snaha o dokončení čtecí výzvy. A jsem moc ráda, že budu končit rok zrovna s ní, protože celkem hektický konec roku zakončila s příjemným a milým dějem, třebaže to bylo sci-fi.

Šestnáctiletá Naho Takamija z malebného města Macumoto si žije docela obyčejně – chodí do školy, baví se s kamarády a připravuje se na budoucnost, kterou si samozřejmě maluje trochu narůžovo. Jednoho dne však její poklidně plynoucí život převrátí naruby jediný dopis, a nejen tak ledajaký! Píše jí totiž její budoucí, o deset let starší já, které si přeje, aby si Naho jednoho dne nemusela vyčítat ty samé chyby.

Moje hodnocení: 3/5 Série Orange je dějově ukončená pátým dílem. Následně pak autorka vydala další dvě mangy, aby dokončila vše, co příběhem chtěla říct. Dějově byly poslední dvě knihy vlastně úplně zbytečně, ale celkem pěkné. Nicméně jsem díky nim srazila hodnocení na průměr. No dobře, nechme polemiky, proč autorka přistoupila k takovému kroku, stranou, a věnujme se ději. Příběh je o partě kamarádů, kteří do svého středu přijmou nového spolužáka. Parta se dobře baví, a protože se středoškoláky houpou hormony, lásky je tu na rozdávání. V tomhle je příběh sladký jako cumel, všichni jsou děsně stydlivý a nechtějí druhé obtěžovat, obzvláště hlavní duo, kteří skrývají vše, co cítí a co si myslí. Klidné dospívání nicméně naruší dopis z budoucnosti. Hlavní hrdinka píše sama sobě, z doby za deset let, aby mohla napravit to, čeho v budoucnu bude litovat, a hlavně, aby zachránila život svému novému spolužákovi. Za mě byl příběh zajímavý, i když vysvětlení toho, jak poslali dopis do minulosti, bylo takové pofidérní. Postavy byly milé, nenadchnou ani neurazí, obzvlášť pokud jde o hlavní hrdinku. Ale co čekat, je to šestnáctileté kůzle a seká jednu krpu za druhou. Nejsympatičtější mi byly Azusa a Takako. Líbila se mi kresba, Takano Ichigo byla pečlivá a snažila se vykreslit všechny ty emoce, co postavy pociťovaly a potlačovaly. Navíc je to klasická dějová manga, takže je tu hodně přímé řeči, člověk se může opravdu začíst a užít si to. Orange už si nejspíš znovu nepřečtu, ale jsem ráda, že jsem se do ní pustila a za dva večery ji dokončila :) Sérii navíc přilepšovala bonusová manga, Astronaut v barvě jara, která je na konci pěti hlavních knih, která byla více komediální a moc pěkná!

Největší zázrak

Zhlédnuto: prosinec 2025

Tradicí každých Vánoc není jen nová pohádka na Štědrý den, ale jeden kousek také na Boží hod vánoční. Poslední roky bývá tato pohádka čistě slovenská - a bohužel dává té české často za vyučenou.

Generál Arpád, bratr princeznina otce Ladislava, se spojí se sousedním panovníkem Bojoslavem, Anniným nápadníkem. Anna si však Bojoslava nechce vzít, navíc král Ladislav si přeje žít se sousedy v míru a Arpáda zbaví generálské hodnosti. Ponížený Arpád přiměje čaroděje Lába, aby ho krále zbavil a ujímá se vlády. Annu, Ondřeje i Lába tak čeká nelehký úkol postavit se Arpádovi i vlastnímu svědomí.

Moje hodnocení: 3/5 Osobně se mi pohádka "Čáry-máry," jak si ji Slováci oficiálně pojmenovali, líbila a fousek více, než česká Záhada. Příběh byl rozhodně zajímavější. Generál žárlí na svého bratra, a čaroděj, spíše omylem, promění krále v orla. Generál se ujímá vlády, chce zatáhnout svou zemi do války, a provdat svou neteř za vládce sousední země, aby měl silnější armádu. Princezna však uteče a narazí na neschopného pekaře, který si poněkud idealizuje armádu, ve které by mohl dosáhnout hrdinství. A je tu láska, která všechno dokáže! Myšlenka moc pěkná, princezna je celkem sympatická (absolutně nerozumím jiným recenzím, kdy si lidi stěžují na hereččinu váhu), záporák má super, ale jinak naprosto nevyužitý, potenciál, pekař i čaroděj jsou neschopní nekňubové, hlavní komediální prvky, totiž dva rytíři, byly oba tak hloupí, až byli infantilní, a král si ve filmu moc nezahrál. Čaroděj má alespoň plus, že prošel nějakým osobnostním růstem, ale jinak se postavy nikam neposunuly, a byla s nimi docela nuda. Super byla výprava, scénografie byla krásná a sympatické byly i kostýmy. A přestože můžu jenom doufat, že s orlem bylo zacházeno s úctou a pečlivostí, scény s ním byly opravdu famózní. Pobavil mě závěr, přestože byla myšlenka pouze odsunuta o pět minut dozadu, stejně jsem si řekla, že by změna? Super! Zázrak bude nicméně další pohádkou, kterou si znovu nepustím, nebo možná až za hodně dlouho, až si ji nebudu pamatovat.

Záhada strašidelného zámku

Zhlédnuto: prosinec 2025

Tak jak, moji milí, koukali jste na Štědrý den na novou pohádku? U nás je to rozhodně tradice, kterou mám ráda. Škoda jen, že ta kvalita pohádek jde každý rok víc a víc k čertu.

Děj nás zavede na zámek Strašperk, který je proslavený svými strašidelnými prohlídkami. Právě tam dorazil princ Armin, který pátrá po skutečných kouzelných bytostech. Netuší, že strašidelná představení připravuje se svou vychovatelkou Hortenzií princezna Elvíra. Vzápětí na zámku začnou mizet lidé. Rozluští Armin a Elvíra tuhle děsivou záhadu, která ohrožuje celé království? A najdu k sobě cestu, když Armin zjistí pravdu? A existují vůbec kouzelné bytosti?

Moje hodnocení: 3/5 Poslední Štědrovečerní pohádka, která se mi opravdu líbila, byla v roce 2014 (prostě Janákovy pohádky patří k těm lepším). Ale stejně jako u dvojky Bambitky, se Macharáčkovi nedařilo ani tentokrát. Pokud budeme mluvit o hlavních hercích, nemám výtky, Hes i Švehlíková byli šikovní, postavy byly sympatické a řekla bych, že jim to spolu fungovalo. Jirka Mádl si roli prvního ministra očividně užíval, ale ostatním, jako byl Maštalír, Plodková nebo Kříž, jsem to moc nevěřila. Pohádka má pěkné kostýmy i scénografii. Bohužel to špatný scénář nezachránilo. Myšlenka se strašidelným zámkem je docela zajímavá, a představa toho, že záporák je v tom strašení nakonec lepší než princezna, která tím žije, mě docela pobavila. Ale důvody hlavního záporáka jsou vlastně tak primitivní a nedomyšlené, že se ani nejde divit, že se mu to celé sesypalo jako domeček z karet. Pohádka neurazí, ale rozhodně nemá člověk tendence se na ni podívat znovu.

Buddy Daddies

Japonsky: バディ・ダディズ

Zhlédnuto: prosinec 2025

Dlouhodobě plánované anime, zařazené do výzvy, protože hlavní postava nosí oblek. Na těch dvanáct epizod ukončeného seriálu jsem se extrémně těšila, protože má velmi dobré hodnocení a super recenze. A rozhodně mě to nezklamalo!

Seriál sleduje Kazukiho a Reie, kteří pracují jako nájemní vrazi. Kazuki je společenský, miluje hazardní hry a ženy, zatímco Rei je málomluvný muž, který tráví volný čas hraním videoher. Jednoho dne se při práci setkají s Miri, čtyřletou holčičkou, jejíž otec je mafián, kterého mají zabít.

Moje hodnocení: 5/5 Anime je v hlavní řadě komedie, která sleduje dva nájemné vrahy, jak začnou pečovat a malou holčičku, která se nemá kam vrátit, a která jim od základu změní život. Miri je kouzelný capart, neustále se jenom usmívá a nikdo jí nedokáže nic odmítnout. A už vůbec ne Kazuki, který o rodinu přišel, nebo Rei, jehož rodina má pouze neosobní vztahy. Téhle zvláštní rodince prostě nejde nefandit. Seriál má krásnou kresbu, super hudbu a moc pěkný vývoj postav, navíc ukončený příběh, což miluju! Mojí nejoblíbenější postavou je rozhodně Rei, ale to je asi jasný - delší vlasy do culíčku, pohnutá minulost a trochu fanservisu při cvičení, to taky miluju :) Navíc klasické představení rodičovských rolí v domácnosti, kdy Kazuki dělá všechny domácí práce, a Rei jenom paří videohry, a přitom je ten zábavnější, jak známá písnička. K tomu Miri, což je skvěle napsaný charakter, řekla bych, že režie o chování dětí rozhodně něco ví, protože mi všechny děti přišli hodně uvěřitelné. Narozdíl od Spy x Family, se kterým se anime dost porovnává, což úplně nechápu. Kromě toho, že jde o nepravděpodobnou rodinku, je podle mě obojí úplně jiné. S tímhle anime jsem prostě a jednoduše velice spokojená.

Kaiu Širai: Zaslíbená Země Nezemě

Manga série zaujme již názvem, a kdo se do ní pustí a vydrží až do konce, rozhodně neprohloupne! A stejně jako Země Nezemě z Petra Pana, to není zrovna ideální místo, ve kterém by se mělo ocitnout malé dítě...

Děti v sirotčinci Grace Field House žijí pod dohledem laskavé vychovatelky a zdá se, že ke štěstí jim téměř nic nechybí. Netuší však, že to je jen pozlátko, a že se z nich všech postupně stane potrava pro démony. Podaří se jim zjistit pravdu – a utéct – dřív, než bude příliš pozdě?

Moje hodnocení: 4/5 V první řadě musím říct, že jsem nadšená z kresby. Demizu Posuka je skvělá mangaka, a příběh vymyšlený Shirai Kaiuim perfektně zpracovala. Je tu hromada postav, každá má něco svého, něco jedinečného, a z toho důvodu si nelze alespoň jednu opravdu nezamilovat. Za mě je to rozhodně Ray, ale to nepřekvapí nikoho, kdo mě už chvíli zná :) Z vedlejších postav pak Muzika, a z antagonistů rozhodně arcivévoda Leuvis! Pokud jde o příběh, ten byl na začátku plný potenciálu, ale čím déle pokračoval, tím měl poněkud sestupnou tendenci. Samozřejmě velmi oceňuji, že tu byl dvouroční skok, že se vše zázračně nevyřešilo během chvíle, a všechny děti měli šanci trochu dospět. Ale i tak se ke konci docela spěchalo a bylo to cítit. Nejméně mě bavila část v Goldy Pond, což je ironie, když se tu ukázal můj nejoblíbenější padouch. Navíc banda z Lambdy, která mi vůbec nesedla, a úplný závěr, který se mi teda vůbec nelíbil. Ale i tak byla většina dílů velice kvalitní, a celkově jsem nadmíru spokojená.

Free!

Zhlédnuto: prosinec 2025 (1. série)

Jaké anime vás napadne, když se v seriálové výzvě ukáže: pilot, kde někdo plave v bazénu? To je asi jasný... A která holka by se nechtěla podívat na seriál, kde jsou hlavním oblečením hrdinů i záporáků plavky? Ale...

Než odešel hlavní hrdina seriálu, středoškolák Haruka Nanase, pro něhož je odmalička voda téměř vším, studovat na střední, zúčastnil se turnaje v plavání spolu s přáteli z plaveckého klubu – Makotem Tačibanou, Nagisou Hazukim a Rinem Macuokou, kteří jako tým také vyhráli. Po ukončení základní školy se však každý z kluků vydal jinou cestou, přičemž Rina zavedla až do Austrálie na střední plaveckou školu. Po čase se však Rin vrací a vyzývá Haruku na souboj, který vyhraje, ovšem s výsledkem není spokojen a chce Harukovi ukázat, jaký rozdíl je mezi jejich plaveckými schopnostmi. Haruka se proto rozhodne spolu s Makotem, Nagisou a nováčkem Reiem Rjúgazakim založit na střední škole plavecký klub, aby porazili konkurenční plavecký oddíl, jehož členem je právě Rin.

Moje hodnocení: 3/5 Anime bylo jednu dobu tak známé, že fanoušci tvořili téměř kult, obzvláště ti, kteří psali yaoi fanfikce. Přestože se anime tváří jako sportovní, hlavní myšlenkou vůbec není ukázat něco o plavání. Hlavní je fanservis, síla přátelství a zase fanservis. Takže, co na tom, že tým, jehož nejnovější člen na začátku vůbec neuměl plavat, vyhrál okresní kolo ve štafetě, že? Důležité přece je, že jde o příběh kamarádů, kteří jsou sladší než plody katemfe, a kteří společně překonají všechny překážky! Bohužel, typický příklad sportovních anime. Sledování mě docela bavilo, ale rozhodně nemám jakékoli tendence se podívat na další dvě série nebo nedej bože filmy. A hlavně ten ending už nechci nikdy vidět! Touhle "Iwatobi Swim Club" sérií bych tuhle kapitolu uzavřela.

Alcina

Poslední divadelní přestavení tohoto roku byla opravdová výzva. Opera Alcina, která má s dvěma přestávkami 4 hodiny, byla sice zajímavá, ale časově opravdu hodně náročná, a nejlepšími postavami nakonec vůbec nebyla krásná kouzelnice ani statečný rytíř, ale velký tučňák...

Mocná kouzelnice Alcina vytvořila na ostrově velkolepý palác v překrásné krajině, kam láká milence do sítí své moci. Jedním z nich je i saracénský rytíř Ruggiero, který podlehne jejím kouzlům a zapomene na svou snoubenku Bradamante. Ta se ho však nehodlá vzdát a v převleku se vydává Ruggiera zachránit.

Moje hodnocení: 3/5 Inscenace měla bezesporu hodně pozitiv - hudebně je opera jedinečná, kdo by neznal Georga Friedricha Händela. Speciálním hostem byla Magdalena Kožená, jedna z našich nejznámějších a nejvyhledávanějších operních zpěvaček vůbec. A výprava představení byla opravdu krásná - i když v některým momentech možná trochu přehnaná. Navíc postavy byly opravdu skvěle ztvárněné, osobně jsem si zamilovala hlavně Morganu, sestru kouzelnice, hranou Doubravkou Novotnou, ale hlavně rytíře Ruggiera, kterého ztvárnil geniální Kangmin Justin Kim, nejlepší kontratenorista posledních deseti let! Nicméně, čtyři hodiny strávené v divadle, to už na mě bylo opravdu hodně... Navíc, když hlavní důvod, proč opera trvá tak dlouho, je, že jsou jednotlivé výstupy stále o tom samém dokola. Takže, když Alcina již podesáté za sebou zazpívá svému milenci: "Můj poklade, miláčku můj, duše moje! Ty nazýváš Alcinu nevěrnicí?", má už člověk vážně potřebu říct jí, holka, tak se přes to přenes a jdeme dál, prosím! Navíc si prostor na jevišti dost solidně kradli tanečníci, začarovaní milenci Alciny, ve zvířecích kostýmech - lev, slon, pštros, a jednoznačně nejlepší, obří tučňák, se kterým se smálo kompletně celé hlediště! Večer to sice nezachránilo, ale poměrně dost to přispělo k tomu, abych neodešla před třetím dějstvím.