Yoru Sumino: Chci sníst tvoji slinivku

Tuto názvem velmi zajímavou mangu jsem si koupila jen tak od oka, neměla jsem ani to nejmenší ponětí, o čem by mohla být - ale zklamaná rozhodně nejsem. Samozřejmě jsem ji zařadila do čtenářské výzvy, konkrétně do kategorie, kniha, kterou do češtiny přeložila žena.

Víš, proč sakury kvetou na jaře? Jsou už prostě takové. Vybíráme si svůj osud sami, nebo se jím necháme unášet? Hlavní hrdina tohoto příběhu byl vždycky jen tichým pozorovatelem světa kolem, dokud v nemocnici nenašel deník umírající spolužačky, Sakury Jamauči. Jakmile odhalí její tajemství, vtrhne dívka do jeho života jako velká voda a konečně ho rozpohybuje. Dokáže ho Sakura přesvědčit o tom, jak cenný je nejen čas, ale i život sám? A že svět není jen seznam příběhů, které se ho netýkají?

Moje hodnocení: 5/5 Chci sníst tvoji slinivku je další mangou, která zaujme již přečtením názvu. Málokdo by si totiž pod jedením slinivky představil romantické drama, ale tady ho máme... Haruki je samotářský a nijak zajímavý kluk, který svůj život tráví čtením a učením. V nemocnici pak narazí na Sakuru, euforickou a sociálně zaměřenou spolužačku, která se mu hned svěří s tím, že umírá. A protože je jediný, komu o tom řekla, stává se pro ni společníkem ve všech činnostech, které by ještě ráda stihla udělat. Ona pro něj otevírá svět radosti a přátelství, a na oplátku se učí sebejistotě a nezávislosti. Čtenář již od začátku ví, že dívka nakonec zemře, proto příběh není ani tak o smiřování se se smrtí, ale o postoji k životu, což možná někomu neumožní dojmout se natolik, kolik autorka nejspíš zamýšlela. A i když bych poslední dvě kapitoly klidně o něco zkrátila, přiznávám, že jsem u nich bulela jako želva. Manga je sympaticky nakreslená, příběh se čte rychle a je plný humorných situací, které celkovou myšlenku zjemňují. Jsem moc ráda, že jsem si mangu mohla přečíst a garantuji příjemný zážitek.