Když problém vyhodíš dveřmi, vrátí se oknem, se dvěma přáteli.

Když jsem tu byla naposledy, psala jsem, že mám období, kdy jsem naprosto vyšťavená a nic se mi nejenom nechce, ale vlastně toho ani nejsem schopna. Poslední měsíc na to však nebral vůbec ohledy a naložil mi na hřbet pořádnou dávku věcí k řešení. V práci jsme se s kolegy přestěhovali z velké a klidné kanceláře na nové místo, kde jsme sice blíže spolupracovníkům, ale je tam také docela velký hluk a pořád se tam něco děje, takže někdy člověk nemá moc prostoru pro svoji vlastní práci. Nicméně, na stěhování si vůbec nestěžuji. Vyhodili jsme hromadu bordelu, který jsme ve staré kanceláři schovávali, a místní dostupnost je bezva, protože konečně víme, co se u spolupracovníků vůbec děje. Pracovní průsery se mi každopádně nevyhýbají, osobně mi ale spousta věcí začala být celkem fuk. Když nepostačí že problém opravím nebo urovnám, prostě se za něho omluvím, a beru to za uzavřenou věc, přestože někdo jiný si to vezme hrozně osobně. Ale co, svět neshoří kvůli jedné sociální pracovnici (myslím sebe :) Avšak, práce byl ten asi nejmenší problém, protože díky dalším obtížím jsem tam nestrávila moc času. Druhou záležitostí, kterou jsem teď musela velmi intenzivně řešit byla naše fenečka. Bobině je deset let, a náš veterinář nám vždy velmi emotivně vymlouval kastraci. Teď dostala již podruhé zánět dělohy, a při geriatrické prohlídce se navíc ukázalo, že má degenerovanou srdeční chlopeň. Protože antibiotika na zánět nepomohla, šla na předoperační vyšetření, kde navíc zjistili močové kameny a nález na mléčné žláze. Bobina prošla operací, kterou naštěstí zvládla bez problémů, a teď se uzdravuje a čeká na vytažení stehů. Jak často jste zkoušeli hlídat psa, aby si neolizoval stehy, což je pro něho přirozenost? Teď už je na tom naštěstí mnohem lépe. Antibiotika už dobrala, analgetika již nepotřebuje a začala také normálně jíst a pít. Snad i výsledky z laboratoře dopadnou dobře a jediné, co budeme muset řešit, budou léky na srdce... Rekonstrukce domu se prozatím pozastavila, protože nová kuchyně ani není objednaná, podlahář jde na operaci a moje prozatímní půjčka na to nebude stačit, takže si ji budu muset zvýšit. No a auto neprošlo na emisích, takže jestli to nějak nespraví fakt dlouhá projížďka a vypálení nečistot, tak může skončit na vrakáči. Aneb, když se daří, tak se daří. Ale naštěstí mě zachraňují maličkosti. Byla jsem dvakrát v kině (což už jsem nebyla tak dva roky) a dokonce jsem šla na hokej (kde jsem byla naposledy ještě na střední škole). Ve středu jsem měla den volna, takže jsem rozebrala starou knihovnu a přenesla ji do patra, kde se ji pokusím znovu složit (třeba to vyjde). Vzhledem k počasí, které je konečně jarní a slunečné, se chystám pořídit si nové kolo, abych mohla jezdit do práce a měla ze sebe trochu lepší pocit (a taky nám tu probíhá rekonstrukce silnice, takže jezdím patnácti kilometrovou oklikou). No a taky jsem zhlédla druhou sérii hrané adaptace One Piece na Netflixu (a musím uznat, že se mi moc líbila, ale o tom příště). Doufám, že se máte pozitivně, že vám slunce prohřívá zmrzlé kosti, a že si na každém dni vždy nejdete něco pozitivního. Drže hlavu vzhůru a neberte ostatní moc vážně (protože pak byste některé mohli taky chtít zabít, a pak byste skončili v base, a pak... je tam moc proměnných a na to už nemám řádky :) Mějte se skvěle a užívejte přichozivší jaro!

"Nepotřebuju pravidla, mám selský rozum." "Nepracujeme jako selky."

Kdy naposledy jste měli den, kdy jste byli tak unavení, že jste, nejenom nechtěli, ale ani nemohli nic dělat? Já měla takové poslední tři týdny. Nemohla jsem spát, jediné, co jsem musela, byl odchod do práce a návrat zpět domů, kde jsem odpadla, a kromě sprchy a vyčištění zubů vlastně nebyla schopná udělat cokoli navíc. Žádné sledování příjemných anime, žádné čtení, o procházce do zimního mrazivého slunce ani nemluvím. Leda tak sezení v křesle a mazlení se s kočičákem. Do toho mi pracovní nasazení, které je a ještě bude mimořádné, díky personálním změnám, vybíjí baterky na minimum, a sociální akumulátor se od Vánoc ani nestihl začít nabíjet. Dneska je první den, kdy jsem se konečně pořádně vyspala. Vrhla jsem se do alespoň základního úklidu, jako zvukovou kulisu si pustila doktora House a teď rychle sesmolím tento krátký odstavec. Přestože letošní zima se mi líbí (teda, líbí se mi ty slunečné a mrazivé dny, ne ty, kdy je zataženo, mlha nebo nedej bože sněží), jediné, co si přeji, je, aby už konečně začalo jaro - potřebovala bych pořádnou dávku denního světla a tepla. Ale jediné teplo, které mě čeká, je návštěva brněnského resortu Maximus, kde si střihnu nějaký saunový rituál. Prozatím jediná věc, která se mi za toho nešťastné období povedla, a ze které mám ohromnou radost, je proběhnuvší konzultace u Kuby z tetovacího salonu Nerd. Datum samotného tetování mám sice až v květnu, ale kdo ví, třeba se mi podaří splašit dřívější termín. A do nejbližší budoucnosti plánuji schůzku s podlahářem a domluvu začátku další části rekonstrukce našeho domečku. Tak snad to nebyl poslední den, kdy jsem se opravdu vyspala, konečně začnu zase žít jako člověk, a nebudu vypadat jako troska, co vylezla z kanálu... Držte mi palce, budu to potřebovat :) 

Jeden úplně obyčejný den

Přelom starého a nového roku je již tradičně obdobím bilancování a předsevzetí. Já osobně považuji rok 2025 za jeden z těch horších. Stalo se až moc věcí, kvůli kterým jsem byla smutná, někdy deprimovaná, až úzkostná, ale zase nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Byla jsem víceméně zdravá, v létě bylo skvělé teplo, rodina je kompletní, s mými nejlepšími přáteli si jsme stále blízcí, a zážitků také nebylo málo - a ty většinou dopadly pozitivně. Poznala jsem úžasná nová místa, seznámila se se skvělými novými lidmi a koupila si krásné nové věci. Ve volném čase jsem navštívila 12 divadelních představení, přečetla 67 knih (převážně mangy), odškrtla si 598 epizod v celkem 25 seriálech (hlavně anime, a dokonce konkrétně One Piece), odeslala 53 pohlednic do celého světa, odlovila 14 keší a udržela si nepřerušenou řadu na Duolingu. Jsou to maličkosti, které ale člověku zpříjemní běžné dny, díky kterým je ten rok prostě lepší. Takže, i když byly negativní prožitky výrazné a zásadní, těch pozitivních zkušeností bylo přece jenom více, a to je to důležité. No a co bude do budoucna? Protože mě čeká další část rekonstrukce v domě, tentokrát v přízemí, a k tomu personální i místní změny v práci, ráda bych ostatní věci v životě brala pozitivně a s rezervou. Takže žádné divadelní nebo seriálové výzvy, žádné plány na dovolené nebo velké akce. Prostě to nechám plynout a uvidíme, jak se všechno vyvrbí. S výjimkou tetování, to je v plánu určitě :) Snad hned ze začátku roku, ale to uvidí po příštím týdnu. Do nového roku Vám přeji jenom dobré, ale hlavně zdraví, protože bez toho to prostě nejde. Krásný rok 2026!

Blog statistika 2025:

● 69 článků	● Nejnavštěvovanější článek: Výzvy 2025
● 87 komentářů	● Nejkomentovanější článek: Animefest 2025
● 11 953 zobrazení	● Nejaktivnější měsíc: prosinec

Jídla plné Vánoce

Konečně nastal Štědrý den, a přestože po sněhu není ani památky, rozplynula se nakonec ta všudypřítomná mlha, která prosincovou vánoční atmosféru řádně ničila. Světýlka vesele blikají zavěšená na oknech, domovy jsou provoněné vánočkou a cukrovím, a lidi běhají jako blázni po obchodech, nakupují dárky a jídla, jako kdyby měla nastat třetí světová válka. Já mám od včerejška až do pondělí volno, takže mám dost času ještě všechno dopřipravit, ale letos mě dost minulo nakupování dárků. Osobně uznávám, že jsem jedna z těch, co dárky nakupuje na poslední chvíli, ale takhle na poslední chvíli jsem to asi nikdy nenechala. Ještě včera jsem byla v Brně, a i když jsem tam původně vůbec nejela kvůli koupi dárků, ale z důvodu nakonec neuskutečněné konzultace na nové tetování, zastavila jsem se v ekodrogerii, kde jsem koupila pár drobností pro nejmenší členy rodiny. Teď ještě nasušit mandarinky, nastříhat větvičky ze smrku a reprezentativně ozdobit již zabalené dárečky. Dnešní den mám v plánu zůstat doma, ale už zítra bude velká rodinná slezina. Zrovna letos se na ni nijak moc netěším, hlavně proto, že jsem otce, bráchu i ségru s rodinami poslední dobou celkem zanedbávala. Ale snad zítra dopadne setkání bez zádrhelů. Jinak jde všechno celkem dobře. Velká pracovní krize, která nastala dva týdny zpátky, je s velkou pravděpodobností zažehnána. K mé velké radosti jsme si s kolegyňkou popovídaly a vyjasnily si hromadu věcí. Snad budeme do budoucna držet pohromadě, vzhledem k blížícím se personálním změnám to budeme rozhodně potřebovat. Teď ale všem popřeji krásné a pohodové Vánoce, a jako člověk, který pracuje se seniory, a ví, jak rychle se může celý život změnit, vám přeji hlavně zdraví. Ale v první řadě zapnout televizi a jako každoročně si pustit zvukovou kulisu v podobě pohádek. Držte se!

Krize optimismu u naivní holky

Věděli jste, že 30 % dospělých a až 40 % dětí vykazuje známky úzkosti a deprese? Spousta starších ročníků vám řekne, že to za nich nebylo. Samozřejmě to není pravda, ale na druhou stranu, dnešní doba těmto stavům opravdu nepomáhá. Moje teorie je jednoduchá, a v posledních pár týdnech se mi jenom potvrdila - lidi spolu normálně nemluví. Když jsem přišla minulý týden do práce, zdálo se, že půjde o dobrý den, obzvláště proto, že jsme měli mít supervizi, rozhovor s externím pracovníkem, během kterého si jako tým promluvíme, a já naivně a optimisticky myslela, že se vyčistí vzduch. Výsledkem byly čtyři dny, během kterých jsem naspala celkem asi deset hodin, několik panických záchvatů, a v práci kolegiální krize a řešení personálních změn. Proč? Protože někteří si vzali to, co bylo řečeno, příliš osobně, a jiní to zase pochopili úplně špatně. Navíc jsme si na poslední společné schůzi řekli, že se k ničemu nebudeme vracet a budeme se zabývat pouze tím, co bude. Nejsem z toho nadšená, protože já jsem přesně ten typ, který o tom potřebuje mluvit, který by to celé chtěl probrat a vše si vyjasnit. Nejspíš to nepůjde. A to jsou přesně situace, kdy děkuji všemohoucímu za moje nejbližší, kteří tuhle moji potřebu chápou a jsou kdykoli ochotni mě vyslechnout. Do toho se blíží zatracené Vánoce, na které nemám koupený ani jeden dárek. Moje bydliště a okolí je neprodyšně zahaleno mlhou už více než tři týdny. A zařizuji prodej starého rezavého auta, které nikdo nechce. Samozřejmě, svoje pozitiva měl celý poslední měsíc taky. Když jsem se nažila zabavit, abych nad vším nemusela přemýšlet, dočetla jsem (konečně) mangu Fullmetal Alchemist, zhlédla jsem první sérii anime Free! a dokončila svoji divadelní výzvu, když jsem navštívila více jak tříhodinovou operu, Alcina. Takže v blízkých dnes se tu zase zjeví několik málo recenzí :) Dodělat knižní nebo seriálovou výzvu už asi nestihnu - a protože už mě to ani moc nebaví, asi se o to ani nebudu snažit. Hlavně proto, že nemám ráda, když se na něco mám dívat jako na úkol - to jsem nesnášela už na základce. A příští rok si už žádnou výzvu dávat nebudu. Ale adventní okénka čajového kalendáře a hádanek na Serialzone otevírám poctivě, takže konec článku dobrý, všechno dobré! Jak říkám, jsem naivní optimista, takže věřím, že všechno bude zase dobré, ale bude to ještě dlouhá a tvrdá cesta. Myslím, že by mi pomohlo, kdyby napadlo trochu toho bezstarostného sněhu, i když jej jako řidič zásadně nenávidím. Ale úplně nejjistější asi bude, když se pustím do nákupu Vánočních dárků, a u toho koupím něco pěkného i sama sobě :)

Comic-Con Brno & Junior 2025

Přestože jsem tento víkend měla strávit na rodinné oslavě v Těšíně, lístky na Comic Con Brno, koupené v červnu, které nikdo nechtěl odkoupit, mi v tomto záměru zabránily - a tak se nedalo nic dělat, musela jsem na Comic Con :) Protože jsem velký zastánce Animefestu, trpí Comic con bohužel srovnáváním, a přestože rozhodně vítězí, pokud jde o hosty z řad herců a komiksových tvůrců, z hlediska umělců, kteří na akci prodávají své věci, cosplayerů nebo stánků s jídlem, je Comic con spíše slabší. Ale obecně jsem samozřejmě ráda, že mohu být součástí takové akce, jako je světoznámý Comic Con!

Největším lákadlem letošního ročníku byl rozhodně hvězdný host, Christopher Judge, alias Teal´c ze seriálu Stargate. Protože tento seriál patří k mému dětství a dospívání, rozhodně jsem si rozhovor s tímto úžasným, milým a zábavným člověkem nemohla nechat ujít. A nejkrásnější chvíle? Když k mikrofonu přišla slečna, která je aktuálně v očekávání, a protože je rok hada, a Teal´c ví, jaké to je, mít v břiše hada, tak by chtěla, aby jí právě on prozradil pohlaví miminka. Málem jsem brečela! Dalšími hosty ze Stargate byl také Tony Amendola (alias Brat'ac) a Peter Williams (alias Apophis), ale protože jejich společný rozhovor dali pořadatelé do programu až v neděli odpoledne, a já byla z celého víkendu dost unavená, musela jsem se bohužel obejít bez tohoto zážitku. Jinak jsem trávila čas hlavně po přednáškách. Trošku jsem si zpodrobněla informace o Tolkienovi a mytologii, kterou má ve svých knihách, nechala si od Broga doporučit, na co se v budoucnu dívat v rámci Marvelu, a protože celý ročník propojovalo téma Stargate, zašla jsem i na přednášku o Apophisovi a obecně propojení seriálu s náboženskou mytologií.

Hosty na Comic conu ovšem nebyli pouze herci ze Stargate, ale přijel také Durmstrang (česky Kruval) z Harryho Pottera, konkrétně Predrag Bjelac (alias Igor Karkarov), Stanislav Yanevski (alias Viktor Krum) a Tolga Safer (alias pěkný Karkarovův asistent, který dostal roli pouze pro sebe, protože v knihách snad ani nebyl). Trochu trapné bylo, že Predrag, který už roky žije v česku, automaticky mluvil česky, a jeho herečtí kolegové mu nerozuměli - ale pořadatelé zareagovali rychle, a chlapcům dali sluchátka s tlumočníkem (chudák tlumočnice zároveň překládala jejich angličtinu do češtiny pro diváky). A stejně jako loni, i letos byl Comic con spojený s veletrhem Kniha Brno. Tematické přednášky tedy nechyběly a já si zašla poslechnout spisovatele jako je Lucie Lukačovičová, která jezdí po světě a sbírá tamní legendy, které zapracovává do svých knih, nebo trio Kristina Hlaváčková, Tereza Matoušková a Jarmila Mlčoušková, které povídaly o dracích a další "fantastické havěti." Velké díky za letošní ročník, a protože do Prahy nepojedu a bůh ví, jak to dopadne s rodinou oslavou příští rok, kdo ví kdy zase na viděnou, Comic Cone!

Pustevenské dobrodružství

Dva týdny zpátky jsem si vzala v práci dovolenou a protáhla si víkend o dva dny. S kamarádkou jsme neměly žádný konkrétní plán ani dva dny předem, takže, když jsme se konečně na něčem shodly, kamarádka již měla na sobotu plán s rodiči, takže jsme se vydaly na pouze dva dny do Moravskoslezského kraje, kde jsme chtěly navštívit dva hlavní turistické cíle. Kamarádka si vybrala továrnu Marlenky s přednáškou a prohlídkou výroby. Já se pak chtěla zajet rozhlédnout ze Stezky Valašky po Pustevnách. Takže jsem provedla údržbu svého starého kabrioletu a my se vydaly v horkém srpnovém dni na sto sedmdesáti kilometrovou trasu do Frýdku - Místku.

Na místo jsme dorazily s téměř hodinovou rezervou. Omámené okolní vůní jsme se vydaly do Lesoparku, kde jsme se chtěly v klidu projít okolo jezírka a odlovit jednu kešku. Na začátku parku je dětské hřiště, které bylo naprosto obsypané křičícími dětmi. Naštěstí keška se nacházela jinde :) Taky jsme si nakoupily nějaké dobroty v místní prodejně, a pak už jen počkaly na začátek přednášky. Průvodce byl naprosto geniální, vtipy promíchával se sarkastickými hláškami a zajímavými fakty (Například, věděli jste, že veškeré výrobky vydrží i několik týdnů v pokojové teplotě bez jakékoli újmy?), někdy mluvil jako kastelán na hradě, jindy hlas zhrubnul jako bad guy z romantické telenovely. Ze samotné výroby již toho tolik nebylo vidět, a hlavně tam bylo zakázáno fotit, ale místní zaměstnanci vypadali velice nadšeně :) Po sladkém zážitku jsme se vydaly do Čeladné na hotel, vybalily jsme si v pokoji, kde byla otočná stěna s televizí, vydaly jsme se na vynikající večeři a později se ještě rozležely ve vířivce. Prostě prvotřídní den, i když musím říct, že Lorkova vila u mě má obrovské mínus za špinavé povlečení a odlepené obklady z koupelně.

Druhý den jsme se s hotelem rozloučily výbornou snídaní, nasedly do kabrioletu a vydaly se do Trojanovic. Cesta lanovkou vzhůru na Pustevny byla skvělá, ale kamarádka z toho byla vyklepaná jako ratlík, tak se zařekla, že cestu dolů rozhodně jdeme pěšky. Napřed jsme si ale vyšláply bezbariérovou rozhlednu, Stezku Valašku, která byla naprosto nádherná. Nejvíc se mi líbila procházka po závěsném Himalájském chodníku s typickými modlitebními praporky a prosklený Skywalk na kterém byl také Photopoint. Po obědě jsme si prohlédly Libušín a Maměnku, a ještě se prošly k Radegastovi. Nachodily jsme se dost a taky jsme se na sluníčku spálily. Zpátky jsme se vydávaly až pozdě odpoledne, proto jsem znovu navrhla sjezd lanovkou, ale kamarádka absolutně protestovala, takže jsme se vydaly po modré zpátky k autu. Cesta dolů byla docela drsná, ale zvládly jsme ji bez úrazu a cesta domů už pak ubíhala rychle. Ale uznávám, že druhý den jsem nic nedělala a měla pěkně nohy nahoře :) 

Slunečný červencový úsměv

Červenec je měsícem slunce, tepla a dovolených. Přestože si v červenci nikdy dovolenou neberu, je to pro mě také velice pozitivní období - a to zvláště kvůli tomu, že na silnicích nejsou téměř žádní řidiči! Miluju první dva týdny prázdnin, v dopravní špičce to vypadá, jako kdyby byl státní svátek a obchoďáky jsou poloprázdné. A přestože červenec prozatím nebyl pouze pozitivní měsíc, dobré akce převládaly. Na začátku měsíce měla narozeniny neteřinka, takže jsme v hojném počtu 12 osob přijeli slavit do bráchova malého bytečku. Bylo to super, puzzle, které ode mě dostala jako dárek, jsme rovnou poskládaly, a já měla možnost poprvé držet v ruce nástupce Tamagoči. Bitzee dostala neteř ve verzi Disney, ale nikdo netušil, co s tím dělat, ale já, i když jsem hračku nikdy fyzicky neviděla, měla nasledovaných pár videí z Instagramu, tak jsem jim ho trochu představila :) V práci jsem dostala, jako technicky nejzdatnější pracovník, na starost virtuální brýle pro seniory. Přestože to osobně považuji za fajn hračku, díky které se můžete porozhlédnout v Nizozemsku nebo Thajsku, naši senioři k tomu většinou mají poněkud vlažný přístup a úplně netuší, co si o tom mají myslet. Trochou něžného přesvědčování je sice nakonec ukecám, ale že by si to chtěli vyzkoušet znovu, to ani ne. Do toho se nám v práci také nějak zhoršují pracovní vztahy. Protože s kolegy zavádíme změny v dokumentaci, připravili jsme pro naše podřízené povinné školení, a přestože jsme k tématu měli kladnou diskusi, nakonec se ukázal důležitější hovor mimo téma. Dostali jsme od nich mnoho podnětů, jak vylepšit nebo zjednodušit některé pracovní procesy, a nám se to velice líbilo. Nicméně, někteří jiní kolegové - kterých se to ve výsledku vlastně ani moc nedotkne - s některými tématy absolutně nesouhlasí, a nějak s námi přestali spolupracovat. Nastalo z toho v práci poněkud dusné prostředí, a i když to jako člověk absolutně nedokážu pochopit (Proboha, děláme v sociálních službách, usnadňujeme jiným lidem životy, tak proč si navzájem působíme peklo?), jako pracovník si to vlastně ani moc neberu - prostě budu dělat věci, které udělat můžu, tak jak je budu chtít udělat, a nad zbytkem se můžu jen usmívat :) A pak půjdu a koupím si něco pěkného! Například tento týden jsem si koupila nová sportovní sluchátka, minulý týden zase skleněný cestovní hrnek s brčkem (na způsob těch velkých termohrnků, které jsou teď všude, určitě je znáte a nejspíš už máte doma taky jeden ;), a ještě před tím Polarbox na nákupy do auta. Sice mám díky tomu trochu finanční omezení, ale činí mě to šťastnou! Doufám, že jste taky šťastní, že vás červenec provází samými pozitivy, a že třeba srpen bude ještě lepší!

Bílovická křižovatka 2025

Hudební festival, uskutečněný již po dvanácté, v malé obci Jihomoravského kraje, Bílovicích nad Svitavou, kde pravidelně vystupují multižánroví hudebníci a kapely. S tím samozřejmě souvisí hromada lidí, nemožnost si někde sednout nebo zaparkovat a předražené občerstvení. To vše je Bílovická křižovatka.

TH!S

BOTOX

Osobně nejsem nijak nadšený návštěvník tohoto typu akcí, vzhledem k opravdu velkému množství lidí, a hlavně hlučných dětí, nicméně... Můj drahý otec dodává na takové akce agregáty, takže jsem měla k dispozici jeden lístek zdarma. Předpověď deště se naštěstí nenaplnila, takže jsem měla možnost pozdravit několik spolužáků ze základky, sousedy a jiné známé, dát si (to předražené) občerstvení od místních hasičů a poslechnout si alespoň část kulturního programu. V podstatě jediní, které jsem chtěla vidět, byl Milan Peroutka (beze zbytku skupiny Perutě) a kapela TH!S, kde hraje také Vojta Kotek. Všichni super hudebníci, se kterými byla vážně sranda a každou písničku jsem si užívala. Nakonec jsem zůstala také na skupinu BOTOX, přestože jejich hudbu nemusím a Honzu Kopečného vůbec nemám ráda, nicméně Petr Ryšavý mi to bohatě vynahrazuje :) Na zbytek programu (Ready Kirken a Morčata na útěku) už jsem nezůstala, protože ty už neposlouchám vůbec, ale i tak jsem byla s programem spokojená. I pro mě coby introverta je fajn jednou za čas takhle vypadnout mezi lidi, ale moje sociální baterky jsou aktuálně dost vybité, takže si dám zase na chvíli pauzu :)

Animefest 2025

Jak již jistě z loňského článku všichni ví, jsem pravidelný účastník brněnského, a zároveň největšího českého setkání zaměřeného na Japonsko, Animefestu. A přestože se tento rok hojně připojil také program zaměřený na Koreu, svůj původní nádech si festival rozhodně zachoval. A letos obzvlášť, protože šlo o jubilejní 20. ročník, a kromě několika přednášek vzpomínajících na počátky setkávání, se také část programu odehrála nostalgicky v kině Art, kde Animefest začínal (2004 - 2007). Já se začala účastnit až v roce 2009, kdy již festival probíhal na dokonce třech místech po centru Brna, ale to už je jiná historie! 

Ročník 2025 s sebou přinesl zajímavý program. V nové, již třetí budově (k budově A a E, se letos připojilo také B), se odehrával nejnašlapanější program, například cosplay soutěž nebo dokonce čtyři koncerty! Konkrétně japonských zpěvaček Mukaichi Mion a Kitade Nany, rockové kapely Seven Oops nebo korejské skupiny Sinnoi. Samozřejmostí jsou i tradiční stage, jako je Artist alley plná šikovných umělců, stylová a fotogenická Fashion alley, z technické části lze zmínit třeba hudební kout s tanečními hrami nebo karaoke, oddělení s počítačovými hrami, klasickými arkádovkami nebo milovanými deskovkami, ale také hojně navštěvovaný Stan bojovníků, kde člověka poučí o aikidu nebo lukostřelbě, a pro nás šopaholiky samozřejmě hromada prodejních stánků z celého světa. Co na to říct? Člověk to všechno nemá šanci stihnout :) Já osobně stejně dělala orga, takže jsem nestihla ani pětinu toho, co bych ráda. Naštěstí se všechno natáčí, tak se to snad brzy objeví na YouTube.

Co jsem ale mohla navštívit? V pátek po směně jsem zašla na Fest Dance, kde byli všichni úžasní a šikovní, ale mými favority se stala skupina Kimchi Kittens, kde odtančil jeden z mých orgovských přátel, drag queen, Kassie. V sobotu jsem po obědě zašla na Cosplay soutěž natřískanou ohromnými talenty, kostýmy Seth Nightroad a Astharoshe Asran z Trinity Blood, nebo Envera Gortashe a Karlach Cliffgate z Baldur's Gate 3, mi rozhodně vyrazily dech. Mezi moje oblíbence se nicméně zařadila scénka z Good Omens, kde cosplayeři sehráli i polibek mezi Aziraphalem a Crowleym, nebo bojová scéna mezi Juri Han a Cammy White ze hry Street Fighter. Během odpoledne jsem ještě zašla na AMV soutěž, no a od sedmi už jsem seděla na koncertě Sinnoi! Miluji netradiční muziku, a kombinace tradiční korejské hudby s jazzem a elektrem? To je prostě nádhera! Moje kamarádka, které jsem k narozeninám koupila VIP vstupenku, z koncertu nijak nadšená nebyla, není to vůbec její styl, ale já jsem byla unešená. A pak nastala neděle, která sice začala bez problémů, ale během hlídky jsem špatně došlápla, natáhla si sval v chodidle, a už mohla jen sedět a čučet. Naštěstí ostatní orgové, moje milované hlídky, jsou úžasní a ochotní lidé, kteří měli pro situaci pochopení a nechali mě odpočívat. A našla se i další dvě pozitiva. Zaprvé, jsem si sedla na stage, kde tou dobou začalo promítání rozkošného filmu Fureru (Srděnka). Zadruhé, jsem se zvládla bez problémů odvést domů, protože moje motorové vozidlo je automat, takže jsem svoji pochroumanou levou nohu k řízení nepotřebovala :) 

Mohla bych tu popsat hromadu věcí, které se opravdu nepovedly (technické problémy, organizační přešlapy, nespolupracující orgové nebo neslušní návštěvníci), ale důležitější je, že bych mohla jmenovat stovku věcí, za které jsem z víkendu vděčná. Nutno podotknout, že většina z toho by byla jména lidí, se kterými jsem se setkala, pobavila, spolupracovala, nebo u nich jenom nakupovala, ale jmenovat je nebudu, protože bych určitě na někoho zapomněla, a to bych nerada - prostě a jednoduše se okolo Animefestu točí obrovská skupina skvělých a nádherných lidí, které miluji a obdivuji! Takže pokud jste se dočetli až sem, rozhodně vás všechny zvu na další ročník, protože to určitě opět bude skvělý, působivý a nezapomenutelný zážitek!

Slunce, kniha a chobotnice

Uběhnuvší týden spojený s pracovní dovolenou proběhl naprosto epesně. Několik navštívených míst jsem vám již představila, jako Čarokavárnu, Cafe Seoul nebo Yume bar. Chodila jsem po nákupech, samozřejmě po obchoďácích, ale například i na šermířskou burzu. Mezi další nezapomenutelné zážitky budou určitě patřit také ochutnaná jídla. S výjimkou několika velmi zajímavých zákusků, jsem se konečně dostala k mořským plodům, na které jsem si již dlouho dělala chutě. V jedné vyhlášené restauraci v Rajhradě měli přesně to, co jsem již dlouho hledala - variaci na jednom talíři, několik různých druhů po malých kouscích. Ochutnala jsem šneky, chobotnici, kalamáry i mušle sv. Jakuba, a uznávám, že to byla bomba! Samozřejmě ten týden nebyla pouze sranda. Pustila jsem se do jarního úklidu, tedy alespoň do první části, kdy jsem objednala kontejner a vyházela nashromážděný bordel za poslední přibližně rok. Byla to řádná makačka, rozebrala jsem u toho dvě staré skříně, dvě postele a psací stůl, uklidila garáž, kde se dá znovu parkovat auto a připravila prostory pro další část rekonstrukce domu. A v době volného času jsem začala poslouchat audioknihu... Nikdy jsem audioknihy neposlouchala. Vždycky jsem si myslela, že se na do nedokážu pořádně soustředit. Nicméně musím uznat, že mě to pozitivně překvapilo. Kniha Legendy a latéčka má velmi milý příběh, je moc sympaticky namluvená a já se u poslouchání vždy příjemně uvolním (samozřejmě se zapálenou svíčkou po boku a skleničkou vína v ruce). Musím říct, že jsem si užila každý volný den. A i když jdu zítra zase do práce, a neskáču z toho zrovna radostí do stropu, uznávám, že jsem si fajnově odpočinula. Doufám, že jste si alespoň užili čtyři velikonoční dny volna, a že všechny ženy přežily bez jakýchkoli fyzických následků. Mějte se tak dobře, jak to jenom půjde a užívejte slunečných dnů.

Auto, dort a kačenka

V sobotu jsem po dlouhé době, může to být i rok, podnikla výlet za rodinou do Těšína. Přestože vůbec nebyl v plánu, protože můj drahý otec plánuje beze mě a pak mi to řekne dva dny předem, vyklubala se z toho fajnová akce. Cesta na Ostravsko je dlouhá, znáte to, jak se cesta tam vleče, ale zpět uteče rychle? Moc tomu nepřidávalo ani rádio, ze kterého můj otec pouštěl Mládkovy vtipy jeden za druhým. Na chvíli to pobaví, ale hodinový maraton byl přece jen moc. V Těšíně se konala oslava narozenin, můj druhý bratranec oslavil dvacetiny (kdy se tohle stalo, jak to, že tak rychle rostou?) a kromě toho, že jsme si s rodinnými příslušníky skvěle popovídali, hlavní náplní bylo něco úplně jiného... žranice :D Kuřecí rolády, řízky, smažený sýr, domácí salát (zelený i bramborový), česnekové jednohubky, preclíky a samozřejmě dort. K tomu víno, rekvizity na focení a plyšová kachna, kterou dostal bratranec jako dárek od svého mladšího bratra. Prostě po dlouhé době super rodinná zábava. A třešnička na konec dne? Otec si se strejdou a bratránkem dal pár Jacků, takže jsem na cestě domů řídila, konkrétně otcův RAM (žádný malý Dodge, ale ten obrovský a extrémně hlučný pickup). Jsem zvyklá řídit cizí auta, střídám manuál i automat, i všemožné velikosti, ale tohle bylo bezesporu to největší auto, které jsem měla tu možnost řídit. No nic, dost rozplývání se nad mými řidičskými schopnostmi a vraťme se zpět do normálního života. Čeká mě celkem náročný týden, v našem domově pro seniory budeme slavit jubilanty a mít několik dalších akcí, nastoupí tři noví klienti, jedna kolegyně bude mít narozeniny a druhá kolegyně bude mít rozlučku před odchodem na mateřskou. Navíc máme o víkendu teambuilding s dalšími dobrovolníky, kteří organizují Animefest. Tak snad příští týden skončí stejně pozitivně jako tento a ne nějakou katastrofou!

Mám se fajn, je mi skvěle...

Znáte ten sebe-nenávistný pocit, když jste nemocní, je vám pod psa, ale fungujete, protože musíte? Ten pocit si právě velmi výrazně odžívám. Od čtvrtka je mi vážně mizerně, stejně jako na spoustu lidí v mém okolí na mě dolehla chřipková pandemie a já zůstala doma s horečkami, kašlem, bolavým krkem a rýmou. A i když jsem si odpřisáhla, že si nebudu brát práci domů, já jsem se nevykašlala na pracovní důsledky a nezajela jsem za doktorem, aby mi napsal neschopenku, ne. Ve čtvrtek a pátek jsem si vybrala náhradní volno (ano, i tehdy jsem pracovala z domu), a dnes jsem díky pracovnímu úvazku měla ještě jeden den volna. Od zítřka již do práce musím. Proč jsem to celé podstoupila? No, protože zachraňuji situaci. Do práce nám přijde kontrola z Magistrátu města. Nebudu Vás zatěžovat informacemi, co všechno to znamená, ale řeknu vám, že je to o hromadě papírů, tabulek a improvizace. Moje kolegyně, která tuto kontrolu podstoupila naposledy, je od ledna na rodičovské, a moje nová kolegyně se z rodičovské vrátila, takže tuto práci nedělala tři roky. Co z toho vyplývá? Předpokládá se, že jsem jediná, kdo tu kontrolu může zvládnout. Potvrdil mi to i dnešní telefonát od ředitele, který mi nabídl, že zkusí kontrolu odložit, abych se mohla pořádně vyležet. Možná bych toho i využila, kdyby můj doktor neměl aktuálně dovolenou, a já stejně nemusela počkat do čtvrtka, než bude znovu ordinovat. Ale takhle už můžu mít tu kontrolu za sebou. Až teď večer, kdy se pomalu ale jistě blíží zítřejší pětihodinové peklo, mi dochází, že jsem si neměla hrát na hrdinu, a vzít si tu neschopenku rovnou minulý týden. Absolutně se vykašlat na to, jestli si beze mě v té práci poradí nebo ne, nepřemýšlet nad tím, jestli kontrola nějak dopadne nebo jestli ji přesunou. Prostě jsem ten typ, co se vždycky obětuje pro dobro ostatních - snad už to příště dělat nebudu. Tak, a teď už dost online pláče, jdu se psychicky připravovat - třeba meditací, ještě uvidím :) Všem vám přeji, ať jste zdraví, máte lepší úsudek a pevnější vůli.

Pohádková dovolená

Tento týden jsem měla v práci dovolenou, a strávila ho se svojí milovanou nejlepší kamarádkou na wellnessu. Snažíme se takhle společně vypadnou alespoň dvakrát do roka, trochu si oddechnout od každodenního života a užít si trochu rozmazlování, které si (všichni) zasloužíme. Tentokrát jsme si zvolily za cíl našeho výletu Lednici. Přestože je to místo, na kterém už jsme obě byly několikrát, za mě osobně, je to nádherná (až skoro pohádková) oblast jižní Moravy, kam se ráda vracím. A přestože celý tento výlet trpěl porovnáváním s minulým wellness pobytem, byla jsem ráda, že jsme jely.

Pro své ubytování jsme zvolily Lázně Lednice. Já osobně jsem nikdy v lázních nebyla, takže jsem nevěděla, na co se připravit. Čekala mě docela děsivá srážka s realitou. Jako věděla jsem, že lázně využívají hlavně osoby pokročilejšího věku, ale že tam budou jenom lidi nad osmdesát, to jsem fakt nečekala :D Přivítali nás malinkaté pokojíčky, s naprosto minimálním úložným prostorem, s postelí přes metr vysokou, a o koupelně snad ani nebudu mluvit. Kuchyně dost obyčejná, s takovými klasikami jako je Holandský řízek nebo Cikánská pečeně, ale více méně chutná. No a procedury? Zní to luxusně, když si objednáte masáž zlatem rozšířenou nebo Kleopatřinu koupel, že? Samy o sobě byly super, ale každá trvala nanejvýš dvacet minut, což mi za ty prachy nepřijde jako bůh ví jaká paráda. Co jsem si užívala nakonec nejvíc, byly procházky zámeckým parkem, obdivování zimní přírody (i když reálně to vypadalo, jako kdybychom měli podzim), a sbírání kešek. Do Lázní Lednice už se nevrátíme, ale jsem ráda, že jsme spolu zase strávily nějaký čas a užily si to!

V rámci dovolené jsem také zamířila za svojí druhou nejlepší kamarádkou, která žije na Vysočině. Cesta tam byla nádherná. Přejet od podzimního bahna do pohádkové, bílou přikryté krajiny, bylo něco úžasného. A to zimu a sníh nesnáším! Zašly jsme spolu na oběd, kde jsme si následně daly zmrzlinový pohár s lentilkami, a odpoledne si sedly do kavárny, kde jsem ještě zbouchala horkou čokoládu s hromadou barevných marshmallow. Přestože cesta domů pak byla vyloženě peklíčko, protože padla tma a mlha (zatracená Vysočina!), byl to skvělý den, kdy jsme si jenom povídaly a povídaly. Už se těším, až se uvidíme znovu, snad už pak přijede za mnou do Brna, kde máme přeci jenom více možností.

Úspěchy a předpoklady čili nový rok

Rok se znovu s rokem sešel a nám začíná nové čtvrtletí. 2024 byl poněkud hektický, celý rok řeším zdraví (dávám dohromady hormony po vysazení léků), doma jsem rozjela rekonstrukci (kompletní výměna podlah a výmalba pokojů v patře), v práci se nám neustále mění zaměstnanci (klasika v sociálních službách, bohužel) a volný čas jsem zaplnila sledováním anime (hlavně One Piece, u kterého bych ráda dohnala mangu, ale do toho mám zatím daleko). Aktuálně je období bilancování, přemýšlení nad tím, co všechno jsme udělali, co bychom rádi stihli teď, období výzev a předsevzetí do nového roku. Osobně jsem optimista. Říkám si, že jsem toho za jeden rok stihla hodně, a zbytek prostě bude, až bude. I když jsem ten typ, co si rád odškrtává dokončené úkoly (ten pocit zadostiučinění prostě miluju), člověk si musí uvědomit, že pokud nejde o život, nejde o nic urgentního, a tedy všechno může počkat. Do tohoto názoru se dost promítá moje práce se seniory, protože bez mála každý den sleduji, jak se může život ze dne na den otočit o 180 stupňů. Proto svému okolí, a také vám všem, kteří tu za mnou chodíte a sdílíte svoje životy, přeji hlavně zdraví, ale také plno optimismu a splněných přání. Krásný rok 2025!

Blog statistika 2024:

● 55 článků	● Nejnavštěvovanější článek: Comic Con Junior 2024
● 93 komentářů	● Nejkomentovanější článek: Barbora Poláková - Poď si
● 7 570 zobrazení	● Nejaktivnější měsíc: duben

Zázrak Saturnálií aneb Vánoce teda dorazily

Vánoce jsou konečně tady, nadšenci do pohádek strávili celý den u televize, pojídači cukroví se nacpali do sytosti, a děti si rozbalily předražené dárky. Pokud jde o mě, vánoční nálada se mi stále nějak vyhýbá. A to se opravdu snažím! Minulý týden jsem si nechala udělat manikúru s vánoční tématikou (moje manikérka je opravdu umělkyně, udělala mi na červený lak jemné bílé vločky a ozdoby ze stromečku), začala jsem nosit vánoční náušnice, do gramofonu strčila desku s vánočními melodiemi, kompletně vyzdobila dům, zabalila všechny dárečky a talíř zkrášlila (kupovaným) cukrovím. Ale slavnostní atmosféra nikde. Musím nicméně uznat, že to volno si hodně užívám. Byla jsem v divadle na tradičním vánočním baletu, Louskáčkovi (o tom ještě napíšu později). Dokončila jsem hromadu restů a naplánovala si, jak ukončím do konce roku zbytek. Jedním z takových rozplánovaných cílů je výzva na Serialzone, tedy shlédnout 25. seriálů dle zadaných parametrů za rok. Aktuálně jsem zhlédla dokumenty jako je Candy (o tom, jak hospodyňka z Texasu rozsekala kamarádku z kostela sekerou), 548 dní (o devatenáctileté dívce, která se zamilovala přes internet a utekla ze Španělska ke kultu v Peru) nebo Can I Tell You A Secret? (kde ženy vyprávějí, jak byly několik let obtěžovány stalkerem, Matthew Hardym). Super vánoční tématika, no ne? :D Ale stejně... jsem nadšená. Blíží se závěr roku, venku není ani stopy po nějaké zimě, a já mám skvělou náladu a užívám si volné chvíle, jako už dlouho ne. Doufám, že se máte skvěle, užíváte si volné chvíle přesně tak, jak chcete, a pod stromečkem jste zrovna rozbalili dárek, který se vám líbí! Mějte se krásně a užívejte posledních pár dní roku 2024. 

Vánoce, Vánoce (ne)přicházejí...

Už u vás zvítězila vánoční nálada? Když napadl první sníh, škrtla ve mě malinká jiskřička, která ale velice rychle zhasla, protože bílá pokrývka na trávnících a políčkách vzala rychle za své. Druhým pomyslným slibem byl vánoční večírek u nás v práci. Můžu vám říct, že jsem z něho měla docela obavy, ale samotný sraz s kolegy byl super. Dali jsme si fajn jídlo, trochu se opili a poslechli si hudební hity, které otřásaly celým kulturním sálem (někteří i tancovali, ale toho byste se u mě nedočkali). S dalšími kolegy jsme se pak chtěli sebrat a pokračovat ve městě, ale večer se nám lehce zkomplikoval, když se jeden omluvil, a další dva už tou dobou byli pod obraz, jak zákon káže. Takže poslední kolegyně vzala ochlasty domů a já – no, měla jsem jít taky domů... nešla jsem... a cesta na místo přespání se změnila v cestu hanby. Takže jistě dokážete pochopit, že jakékoli pozitivní pocity z prosince se prozatím nedostavily. A to ani nemluvím o nákupním šílenství, které okolo sebe každý den pozoruji. V Brně je stále více hlav, jak lidi zjišťují, že nestíhají, a auty jsou ulice přímo nacpané k prasknutí. Já teda taky nestíhám, já vlastně nemám ani představu, co přesně dostane rodina tento rok pod stromečky, ale moje aktuální nastavení je v režimu "averze k veškerému lidstvu," takže vzít se a utíkat do přeplněného kšeftu? Jakože ne, no. Během příštího týdne budu mít dva dny volno, a před svátky ještě volné pondělí, tak doufám, že v sobě posbírám veškeré zbytky pozitivního přístupu k životu, a povede se mi doma udělat alespoň malá vánoční výzdoba. Prozatím stále trávím svůj volný čas zachumlaná pod dekou v křesle, se zapálenou svíčkou, voňavým teplým čajem, a buď s mangou v ruce nebo anime zapnutým na projektoru. To bude hodně velký šok, až 24. zapnu Jedničku a budu celý den sledovat pohádky :D Užívejte, jak jen můžete. Já už si jenom přeju, aby začal nový rok. Třeba se něco zlomí a budu to vnímat trochu pozitivněji.

Podzimní chmury a vánoční sláva

Začátek podzimu jsem si tento rok hodně užívala. Bylo pěkně, žádné velké mrazy, příroda se barvila a já z toho měla dobrou náladu. Posledních pár dní se ale počasí dost pokazilo, každý den je pod mrakem a já jezdím do práce a pomalu i z práce za tmy. Nálada se tedy dosti pokazila, a to ani nemluvím o pracovních přípravách konce roku, kdy už se chystá oslava prosincových jubilantů, silvestr a velkým tématem je i vánoční večírek zaměstnanců. Já osobně Vánoce miluji, obzvláště proto, že má člověk tři dny volna, kdy nemusí vůbec nic řešit. Já jsem celý den v pyžamu, koukám na pohádky, piju víno, žeru vánočku a kuřízky se salátem, a jsem naprosto šťastná! Těším se i na oslavný oběd s rodinou, wellness s kámoškou nebo zmiňovaný večírek s kolegy. Jen doufám, že mě opustí aktuální podzimní chmury, díky kterým nemám vůbec náladu na jakýkoli druh socializace; vždyť já jsem si nedávno nechala do práce odvést nákup z obchodu, abych mohla jet rovnou domů a nemusela chodit mezi lidi! Místo toho jsem si doma zapálila svíčku, do klína položila kocoura a celý večer se dívala na One Piece (což mi do pozitivní nálady zrovna nepřidalo, neboť se dívám na Water 7 arc následovaný Enies Lobby, a fanoušci jistě ví, že to je emocionálně dost náročná část!). Zítra a ve čtvrtek budu mít volno, půjdu na kosmetiku, na nákupy a snad se trochu zrelaxuji a začnu novou část konce roku s trochu více optimistickou náladou. Pokud vládnete dobrou náladou už teď, tiše vám závidím! A všem, co mají podzimní náladu pod psa jako já, přeju pevné nervy a odvahu do blížící se zimy.

Comic Con Junior 2024

Jednou z akcí, kterých jsem se během poslední doby účastnila, byl brněnský Comic Con Junior. Nevím, jestli to jde označit přímo za "kulturu," ale za mě to byl príma počin!

Prototyp 2024

Miluji navštěvování různých kulturních akcí, a pokud jde o podzim 2024, dost se mi daří :) Od čtvrtka do neděle probíhá v Brně umělecko-vědecký festival Prototyp a já u něj letos nemohla chybět.