Znáte ten sebe-nenávistný pocit, když jste nemocní, je vám pod psa, ale fungujete, protože musíte? Ten pocit si právě velmi výrazně odžívám. Od čtvrtka je mi vážně mizerně, stejně jako na spoustu lidí v mém okolí na mě dolehla chřipková pandemie a já zůstala doma s horečkami, kašlem, bolavým krkem a rýmou. A i když jsem si odpřisáhla, že si nebudu brát práci domů, já jsem se nevykašlala na pracovní důsledky a nezajela jsem za doktorem, aby mi napsal neschopenku, ne. Ve čtvrtek a pátek jsem si vybrala náhradní volno (ano, i tehdy jsem pracovala z domu), a dnes jsem díky pracovnímu úvazku měla ještě jeden den volna. Od zítřka již do práce musím. Proč jsem to celé podstoupila? No, protože zachraňuji situaci. Do práce nám přijde kontrola z Magistrátu města. Nebudu Vás zatěžovat informacemi, co všechno to znamená, ale řeknu vám, že je to o hromadě papírů, tabulek a improvizace. Moje kolegyně, která tuto kontrolu podstoupila naposledy, je od ledna na rodičovské, a moje nová kolegyně se z rodičovské vrátila, takže tuto práci nedělala tři roky. Co z toho vyplývá? Předpokládá se, že jsem jediná, kdo tu kontrolu může zvládnout. Potvrdil mi to i dnešní telefonát od ředitele, který mi nabídl, že zkusí kontrolu odložit, abych se mohla pořádně vyležet. Možná bych toho i využila, kdyby můj doktor neměl aktuálně dovolenou, a já stejně nemusela počkat do čtvrtka, než bude znovu ordinovat. Ale takhle už můžu mít tu kontrolu za sebou. Až teď večer, kdy se pomalu ale jistě blíží zítřejší pětihodinové peklo, mi dochází, že jsem si neměla hrát na hrdinu, a vzít si tu neschopenku rovnou minulý týden. Absolutně se vykašlat na to, jestli si beze mě v té práci poradí nebo ne, nepřemýšlet nad tím, jestli kontrola nějak dopadne nebo jestli ji přesunou. Prostě jsem ten typ, co se vždycky obětuje pro dobro ostatních - snad už to příště dělat nebudu. Tak, a teď už dost online pláče, jdu se psychicky připravovat - třeba meditací, ještě uvidím :) Všem vám přeji, ať jste zdraví, máte lepší úsudek a pevnější vůli.
Žádné komentáře:
Okomentovat