Věděli jste, že 30 % dospělých a až 40 % dětí vykazuje známky úzkosti a
deprese? Spousta starších ročníků vám řekne, že to za nich nebylo. Samozřejmě
to není pravda, ale na druhou stranu, dnešní doba těmto stavům opravdu
nepomáhá. Moje teorie je jednoduchá, a v posledních pár týdnech se mi jenom
potvrdila - lidi spolu normálně nemluví. Když jsem přišla minulý týden do
práce, zdálo se, že půjde o dobrý den, obzvláště proto, že jsme měli mít
supervizi, rozhovor s externím pracovníkem, během kterého si jako tým
promluvíme, a já naivně a optimisticky myslela, že se vyčistí vzduch.
Výsledkem byly čtyři dny, během kterých jsem naspala celkem asi deset hodin,
několik panických záchvatů, a v práci kolegiální krize a řešení personálních
změn. Proč? Protože někteří si vzali to, co bylo řečeno, příliš osobně, a jiní
to zase pochopili úplně špatně. Navíc jsme si na poslední společné schůzi
řekli, že se k ničemu nebudeme vracet a budeme se zabývat pouze tím, co bude.
Nejsem z toho nadšená, protože já jsem přesně ten typ, který o tom potřebuje
mluvit, který by to celé chtěl probrat a vše si vyjasnit. Nejspíš to nepůjde.
A to jsou přesně situace, kdy děkuji všemohoucímu za moje nejbližší, kteří
tuhle moji potřebu chápou a jsou kdykoli ochotni mě vyslechnout. Do toho se
blíží zatracené Vánoce, na které nemám koupený ani jeden dárek. Moje bydliště
a okolí je neprodyšně zahaleno mlhou už více než tři týdny. A zařizuji prodej
starého rezavého auta, které nikdo nechce. Samozřejmě, svoje pozitiva měl celý
poslední měsíc taky. Když jsem se nažila zabavit, abych nad vším nemusela
přemýšlet, dočetla jsem (konečně) mangu Fullmetal Alchemist, zhlédla jsem
první sérii anime Free! a dokončila svoji divadelní výzvu, když jsem
navštívila více jak tříhodinovou operu, Alcina. Takže v blízkých dnes se tu
zase zjeví několik málo recenzí :) Dodělat knižní nebo seriálovou výzvu už asi
nestihnu - a protože už mě to ani moc nebaví, asi se o to ani nebudu snažit.
Hlavně proto, že nemám ráda, když se na něco mám dívat jako na úkol - to jsem
nesnášela už na základce. A příští rok si už žádnou výzvu dávat nebudu. Ale
adventní okénka čajového kalendáře a hádanek na Serialzone otevírám poctivě,
takže konec článku dobrý, všechno dobré! Jak říkám, jsem naivní optimista,
takže věřím, že všechno bude zase dobré, ale bude to ještě dlouhá a tvrdá
cesta. Myslím, že by mi pomohlo, kdyby napadlo trochu toho bezstarostného
sněhu, i když jej jako řidič zásadně nenávidím. Ale úplně nejjistější asi
bude, když se pustím do nákupu Vánočních dárků, a u toho koupím něco pěkného i
sama sobě :)
Žádné komentáře:
Okomentovat