Manga sérii Mata, Onaji Yume o Mite Ita od autorky, která napsala také Slinivku, jsem si vybrala, když jsem zjistila, že jednohubku vydalo jedno české nakladatelství, a sérii zase jiné české nakladatelství, k tomu ve stejném roce, to mě dost pobavilo... Gate vydal Sen jako svoji manga prvotinu, na kvalitě to jde trochu poznat, ale myslím, že i tak udělali kus dobré práce. No, a protože jsem od tohoto nakladatelství ještě žádnou mangu nečetla, šlo o jasný signál pro zařazení do čtenářské výzvy.
Dívka jménem Nanoka Kojanagi chodí do čtvrté třídy základní školy, kde každou chvíli tráví ve školní knihovně, protože ze všeho nejradši čte. Se spolužáky příliš nevychází, její rodiče jsou věčně v práci, zato mimo školu si našla hned několik skvělých kamarádek. Svéráznou Paní Běhnu, laskavou babičku, která žije na samotě, a černou kočku, která mňouká “mňá”. Jednoho dne ve škole Nanoka dostane za úkol zamyslet se nad tím, co to znamená štěstí. Najít odpověď se nakonec ukáže mnohem složitější, než se na první pohled mohlo zdát, a Nanoka si společně se všemi svými kamarádkami musí pořádně lámat hlavu nad tím, co člověka vlastně činí šťastným.
Moje hodnocení: 4/5 Hlavní postavou je malé děvče, Nanoka, která je pro ostatní divná, protože je velmi inteligentní a vede řeči, jako že život je jako japonský pudink. Dobrá je jen ta sladká část, ale někteří lidé ocení i tu hořkou. Za domácí úkol má zjistit, co je pro ni štěstí. Neví si s úkolem rady, a tak jej rozebírá s tím malým množstvím kamarádů, které má, hodnou babičkou, osobitou paní Běhnou, spolužákem Kirjúem, nebo novou známou, Minami. Každý z nich má vlastní pohled na štěstí ovlivněný svými vlastními problémy v životě, a Nanoka se všem snaží pomoct, aby byli šťastní. Školní rok pomalu končí, stejně jako musí skončit každý sen, který se někomu zdá, a štěstí za nikým nepřijde, tomu se musí jít naproti. Celá série je milá a příjemná, i smutná a dojemná, kompletně založená na magickém realismu. Hlavní myšlenku člověk pochopí už v půlce druhého dílu, a tak konec není úplně překvapením, ale je moc pěkné, jak do sebe všechny informace na závěr zapadnou a uzavřou kompletní obrázek o životě Nanoky. Když je někdo sentimentální jako já, rozhodně mu série zabrnká na příjemnou notu, a uvažovat nad tím, co znamená štěstí, může člověk vlastně celý život. Přesně téma, které jsem v sychravém podzimním říjnu potřebovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat