Jistě již víte, že četba o válce, období protektorátu nebo komunismu, rozhodně nepatří mezi moji oblíbenou literaturu. Osobně o sobě říkám, že jsem naivní optimista - že lidé nejsou idioti, a takové hrůzy bychom si nikdy znovu nedělali. Někdy je ale asi dobré, připomenout si minulou realitu. Takže, když jsem předávala do budky knihy, které nám darovala rodina jednoho našeho klienta z domova, rozhodla jsem se nakonec jednu si nechat. A protože o komunistických gulazích už něco málo načteno mám, rozhodla jsem začíst se do svědectví o německých koncentrácích.
Svědectví profesora brněnské univerzity, Dr. Miloše Vítka, jako oběti nacistického boje proti české inteligenci, jeho zatčení a životu v Mauthausenu a Dachau. Psáno v Dachau v květnu 1945 po osvobození tábora Američany. Tato kniha byla schválena Svazem osvobozených politických vězňů v Praze. Kniha obsahuje i autentické fotografie. Prodejem knihy nevyjadřuje autor žádné politické názory a kniha slouží pouze ke sběratelským účelům.
Moje hodnocení: 5/5 Když čtete příběh člověka, který si prožil část života v lágrech, začnete si uvědomovat ta absurdní prohlášení některých lidí, jak nám Ukrajinci, politici nebo Green Deal ničí život. Uvědomíte si, že se vlastně máme jako prasata v žitě. A hlavně to, že kdyby taková doba znovu nastala, většina z nás by ji nedokázala přežít... Obzvláště, když se dostanete k fotografické části knihy, která ukazuje hrůzy režimu v plné jeho krutosti. Takže teď budu citovat Sandru Bullock v Slečně drsňák, a řeknu jen: přála bych si světový mír!
Žádné komentáře:
Okomentovat