V červnu jsem se již tradičně vydala do Janáčkova divadla v Brně na kousek kultury. Vybrala jsem si operu polského hudebního skladatele, Karola Szymanowskiho. No a... nedopadlo to úplně nejlépe, ale o pocitech až později.
Městem, ve kterém sídlí král Roger se svou chotí, Roxanou, a nejvěrnějším rádcem, Edrisim, otřásá přítomnost mladého muže, kterému se přezdívá Pastýř. Na křesťanský dvůr přináší zvěsti o svém bohu, šíří hudbu, lásku a krásu svého Pána, a vnáší neklid do srdcí přesvědčených věřících, kteří žádají krále, aby jej dal okamžitě umlčet. Král nechá Pastýře přivést a chce, aby mu vše vysvětlil. Jeho slovům propadá nejdříve manželka krále, a později i celý křesťanský dvůr, a zatímco celé město chce s Pastýřem odejít do jeho země, je král rozpolcen a netuší, co si počít. Nemá jasno v tom, co je dobré ani správné, a aby došel klidu, musí si projít těžkou sebepoznávací cestou.
Moje hodnocení: 2/5 Přestože je polština jedním z mých oblíbených slovanských jazyků, a zpěv, stejně jako hudbu, jsem si užívala plnými doušky, o námětu už stejné tvrdit nemůžu. Možná je to prostě a jednoduše tím, že jsem tohle dílo nepochopila. Není mi úplně jasné, o jakém že to bohu Pastýř vlastně mluvil. A i když je to ve výsledku vlastně úplně jedno, protože nejdůležitější je hlavně králova katarze, pojetí Pastýřova kouzelného vyprávění, kterým k sobě všechny strhnul, bylo strašně zvláštní. Ať se na mě Szymanowshi ani divadlo Brno nezlobí, ale celý omámený dvůr vypadal, jako kdyby jel na perníku, a mě to bylo krajně nesympatické. Bohužel to nezachránil ani pohledný a talentovaný Petr Nekoranec (Pastýř), ani Jiří Brückler (Roger) nebo Vít Nosek (Edrisi) se svými úžasnými hlasy. Všem tvůrcům i vystupujícím klobouček dolů, ale mě to na správnou notu prostě nezahrálo.
Žádné komentáře:
Okomentovat