Travis Baldree: Legendy & latéčka

Když jsem prohledávala možné knihy ve čtenářské výzvě zařazené do kategorie: Kniha, ve které je recept, ale není to kuchařka, tak mne Latéčka zaujala jako první. Recenze byly působivé, když jsem tedy dostala možnost si poslechnout audioknihu, neváhala jsem. (Ale protože chci k recenzi fotky, půjčila jsem si i knihu v knihovně :)

Barbarská orkyně Viv je už unavená dlouhými léty neustálých bojů a vandrování. Naposledy tedy zasekne meč do lebky nepřítele a vydá se vstříc novému osudu. Zapomenutá legenda, jistý bájný artefakt a notná dávka naděje ji zavedou do ulic města Thune, kde si hodlá otevřít první kavárnu, ačkoliv zde o kávě dosud nikdo neslyšel. Její sny o novém životě, v němž bude místo smrtelných ran rozdávat šálky s lahodným nápojem, jsou však značně nejisté. Viv se musí vypořádat s řadou překážek jak ze strany svých starých známých, tak i nekalých živlů samotného města. Aby uskutečnila své plány a zbudovala podnik, který se ve městě udrží, musí si Viv získat nové přátelé a naučit se řešit problémy jinak než mečem. Příběh představuje horký šálek něžné fantasy s pořádnou čepicí našlehané poetiky.

Moje hodnocení: 4/5 Legendy a latéčka je kniha, která mezi bookstagramery v době svého vydání udělala velký rozruch - teda údajně, já (která bookstagramery pouze sleduje) ji ani nezaznamenala. Když jsem na ni narazila o dva roky později, líbila se mi obálka a komentáře knihu popisovaly jako fajn chill příběh, který se bude hodit k nějakému línému dni. A ukázalo se, že je to přesně tak. Příběh o orkyni, která pověsí své krvavé řemeslo na hřebík, proto, aby si otevřela kavárnu ve městě, kde nikdo nic takového nezná, zní na první dobrou trochu zvláštně, ale samotné čtení ubíhalo rychlým a příjemným tempem a příběh neobsahoval žádné spletité intriky, nad kterými by musel člověk nějak moc přemýšlet. Prostě ideální čtivo po velmi náročném dni, kdy už se člověku nechce pomalu ani dýchat. Nenáročnost četby s sebou samozřejmě nese i nějaká negativa. Postavy jsou hodně ploché, s výjimkou Viv toho o ostatních postavách vlastně není nic moc napsáno (i když Knoflíka prostě nejde nemilovat!), romantická linka byla hodně povrchní, v podstatě tam vlastně ani vůbec nemusela být, a mně osobně straně lezlo na nervy, jak byli všichni (s výjimkou konečného padoucha) pozitivní a jediné co chtěli, byl hrnek kafe a skořicová rolka. Ne, bylo to milé, příjemné a pozitivní. Prostě cosy fantasy, jak má být. Už se těším, až si zase něco podobného přečtu.