Jak už jsem zde několikrát zmínila, jsem velký hudební nadšenec. S několika malými výjimkami poslouchám opravdu všechno, a na podzim začíná moje milovaná divadelní sezóna. Co to znamená? Alespoň jednou za měsíc vyrazím v Brně do Janáčkova nebo Mahenova divadla na operu či balet, případně na hudební scénu Městského divadla na muzikál. Tuto sobotu jsem poprvé v dnešní sezóně vyrazila na operu Leoše Janáčka, Příhody lišky Bystroušky.
Opera pojednává o životě Bystroušky, kterou revírník odchytí ve svém lese, a pro pobavení dětí ji odvede do myslivny, kde liška vyrůstá. Po tom, co ukousne hlavu kohoutovi, obelstí i revírníka a uteče zpět do lesa, kde se setkává s pohledným lišákem, Zlatohřbítkem. Mine léto a v lese se prohání celá liščí rodina. Lesem se ale pohybuje i pytlák, který si na zádech nese nůši s drůbeží. Bystrouška chce znovu obelstít člověka, ale tentokrát neujde kulce, a nevěsta pytláka dostává další den na svatbě liščí štucl.
Leoš Janáček vytvořil hudbu i libreto na námět spisovatele, Rudolfa Těsnohlídka. Pro mě, která jsem vyrůstala v okolí Bílovic nad Svitavou, kde Těsnohlídek několik let žil, má proto tento příběh zvláštní místo v paměti, protože ve škole jsme o jeho dílech mluvili skoro pořád. Na rozdíl od opery byla však původní Těsnohlídkova bajka určena pro děti, kde Bystrouška neumírá. Závět opery jsem neznala, takže to pro mě byl docela šok, zvláště, když jsem věděla, že se v sále vyskytuje hodně dětí. Jinak je to ale pěkný počin, jsem moc ráda, že jsem letošní sezónu zahájila právě tímto řekněme domácím příběhem.
Žádné komentáře:
Okomentovat