"Dobar dan." "No nazdar!"

Jsou dny, kdy si přejete utéct někam daleko, kde se k Vám vaše problémy nedostanou. Já jsem aktuálně od svých problémů nějakých tisíc kilometrů daleko (Chorvatsko), a možná bych raději byla doma :D U moře jsem hodně dlouho nebyla a uznávám, že plavání ve slané vodě mě strašně baví. Ale je tu víc věcí, ze kterých nadšená úplně nejsem. Apartmán, ve kterém bydlíme je moc roztomilý, v malém městečku, s točitým schodištěm a popínavým vínem všude po zdech, ale já spím na nepohodlném gauči, což mi dost vadí. Lidi jsou tu neuvěřitelně hluční, od rána vysedávají v kavárnách a křičí po sobě, a domluvit se tu, je pomalu nadlický výkon. Ostatní turisti jsou úplně všude a nechávají za sebou nehorázný binec. Vedro je tu k padnutí a příroda je vyschlá na troud. A cesta sem (autem) trvala čtrnáct hodin! (Už jste někdy stáli v sedmdesáti kilometrové koloně?) Jednu věc ale obdivuji, i když prozatím z dálky, a to jsou ty hory. Když jsme přijížděli k pobřeží, jeli jsme kouzelnými serpentýnami, takovými těmi úzkými, kam se vejde jedno auto a pod vámi je hluboký sráz. Vím, že je to děsivý, ale byl to super adrenalin a výhled byl geniální. Protože dělám geocaching, chystám se na výšlap, kde si odlovím pár krabiček a zároveň se vyškrábu na nějaké panorama. Jsem nadšená a zároveň rozladěná, a uvolněná, a unavená. A hlavně se mi stýská po těch mých chlupatcích doma! Doufám, že bude tahle dovolená probíhat příjemně, abych se v životě trochu zklidnila, srovnala a odpočinula. Že uvidím něco zajímavého, na co budu s láskou vzpomínat. A hlavně si přeju, abych už byla zase doma :D