Chainsaw Man Film: Reze Arc

Japonsky: Gekijouban Chainsaw Man Reze Hen (劇場版チェンソーマン レゼ篇)

Zhlédnuto: únor 2026

V rámci Anime Days jsme se s kamarádkou vydaly do Cinema City v Brně, abychom shlédly filmové pokračování manga a anime série Chainsaw man. Bez vytáček přiznávám, že jsem z mangy četla pouze první díl a anime jsem neviděla vůbec, ale, co si budeme, Chainsaw man má dost velký dosah na to, abych neměla ani šajna, o co tam jde :)

Lovec démonů Chainsaw man vznikl spojením umírajícího mladíka, Denjiho, a démona motorové pily, Pochity. Denji, který nikdy nežil jako normální náctiletý, ale jako nájemný zabiják jakuzy, zažívá výjimečné dny, když do jeho života vejde tajemná dívka, Reze, do které se téměř okamžitě zamiluje, ale zároveň bojuje se svými pocity k šefce, Makimě. Ale je vůbec možné, aby napůl démon mohl žít normální středoškolský život se skutečnou láskou?

Moje hodnocení: 4/5 Přestože jsem nečetla mangu ani neviděla anime, znám děj, i když samozřejmě nevidím do všech vztahů a neznám všechny postavy. Nevím, jestli díky tomu nebo navzdory tomu, jsem byla velmi příjemně překvapená dějem filmu. První půlka je v podstatě středoškolská romantika, která se tváří mile a nevinně, a teprve v druhé části dojde na krvavou řežbu a démonické výbuchy, které zničí půlku města. A do toho konec, který byl docela zajímavý. Výborná byla hudba, obzvláště opening, Iris Out od Yonezu Kenshiho, a postavy byly taky super, líbili se mi hlavně Aki a Angel, ti byli skvělá dvojka. Rozhodně se těším, že si začnu dokupovat mangu a začnu ji číst, protože tematicky mi Chainsaw man ladí do noty a jsem na něho docela dost zvědavá.

Avatar: Oheň a popel

Anglicky: Avatar Fire and Ash

Zhlédnuto: únor 2026

Jednu volnou středu jsem si to namířila za svojí kosmetičkou, slovo dalo slovo, a večer jsme šly společně do kina, protože měl špatně recenze a nikdo jiný na něj s námi nechtěl jít. Bylo to super - a alespoň jsme si potykaly :)

Avatar 3 začíná tam, kde předchozí díl skončil. Rodina Sullyových se ubránila útoku „Nebešťanů“ z RDA (Resources Development Administration) a společně s klanem Metkayina žije na korálových útesech. Také Spider se sžil s místním prostředím, nicméně Jake se obává o jeho bezpečí. Sullyovi proto navrhnou, aby se vrátil zpět do Horního tábora v doprovodu klanu Větrných kupců. Vyrazí všichni společně, ale do cesty jim vstoupí příslušníci klanu Mangkwan, známého jako Lid popela. RDA mezitím sbírá síly a připravuje se na odvetný útok.

Moje hodnocení: 4/5 Osobně se mi série Avatar moc líbí - graficky je to zajímavé, neotřelé a fantaskní, miluji Pandoru! Film přichází s dalšími dvěma národy, které Cameron již dlouho propagoval, i když vzdušní Tlalim prozatím nebyli nikterak kuriózní. Pokud jde o ohnivé Mangkwan, to není ani tak klan jako bláznivý kult, který vede psychopatka Varang, do které se zblázní sociopat Quaritch (boží dvojka ti dva, i na drogy dojde :) No a hlavní rodinné drama? U Sullyových jsme tam, kde jsme byli ve dvojce, akorát máme o postavu méně, a trochu labilnější zbytek. Navíc ovladatelné kuru, koncil tulkun, vize s Eywou, výjimečnosti okolo Kiri a Spidera, to všechno mi přišlo... zvláštní. Nicméně, dobré věci by se našly. Líbily se mi scény ze základny RDA, obzvláště rozhovor Jakea a Quaritche nebo návrat toruka před dalším velkým bojem. Jak už jsem napsala, grafika je boží, hudba je skvělá a, i když se příběh nikam neposunul a nenadchnul, svižně odcejpal a já se budu těšit na plánovaný čtvrtý a pátý díl, protože jsem prostě zvědavá, jak to půjde dál.

Myšák jako z Říše divů

V rámci jednoho těžkého dne jsem hledala nedaleko místa, kde jsem právě byla, místo, kde by podávali snídaně/brunche. Naprosto neplánovaně jsem narazila na Šíleného myšáka, což je malinká kavárna a také bar v Králově Poli, Brně.

Kavárna má nádhernou výzdobu, z každého obrazu na člověka zírá jiné zvíře, někde v oblečcích, jinde v obskurních situacích. Zážitek mi trochu kazily chybějící záclony v oknech, sice jsem se mohla opalovat ve vycházejícím slunci, ale jinak jsem toho moc neviděla. Na místě pracuje moc milá a ochotná obsluha. Z Marshall reproduktorů hraje hudba, i když během návštěvy byla docela dost nahlas. Nemají nijak přeplácanou nabídku, jídlo a pití je ale naprosto geniální, navíc je podávané v nádherném nádobí.

Osobně jsem měla obyč černý čaj v zaječím hrníčku a vynikající francouzský toust z citrónové bábovky s ovocem. Přestože na dveřích mají napsáno, že se platí pouze hotově, mají i terminál na karty. Místo mohu všem doporučit, je celé zajímavé a originální, a moc se těším, až se tam zase někdy zajdu najíst!

Čertova stěna

Po dvou měsících jsem v únoru vyrazila opět do divadla. Tentokrát jsem zvolila českou klasiku, která sice nemá příliš úspěšnou historii, ale opera je celkem jednoduchá a nenáročná, což bylo po celoroční divadelní výzvě minulého roku přesně to, co jsem potřebovala.

Kdo by netoužil po pravé lásce… výjimkou není ani stárnoucí pan Vok z Rožmberka, ale najít ji zatím nedokázal. To jeho rytíř Jarek má svou milou Katušku, jenže přísahal, že se neožení, dokud nenajde nevěstu i pro svého pána. A poustevník Beneš by zase tak moc stál o to, aby pan Vok odkázal své jmění církvi, že podlehne i pokušení samotného Raracha… protože i ty nejlepší úmysly nás mohou přivést k nutnosti volit mezi dobrem a zlem!

Moje hodnocení: 3/5 Čertově stěně dávám zlatý střed. Dějově není opera nic zvláštního, je částečně komická, díky rarachovi a hříšným duším měl příběh takový pohádkový nádech (známe ty naše čerty :) a dějství rychle ubíhala. Hudebně je opera moc pěkná, a ti, co už mě trochu znají, vědí, že jsem si zamilovala především basové obsazení, tedy poustevníka a raracha, které hráli a zpívali David Szendiuch a Jan Šťáva. Hvězdou představení byl samozřejmě Roman Hoza v roli pana Voka, o němž prvořadě celá opera je, a má poukázat na ušlechtilý baryton. A komickou postavou byl především mnich, který celý příběh otevírá tím, že nalézá knihu o Pánovi z Růže a o celé legendě, a příběhem provází. Líbilo se mi, že výprava byla hodně tradiční a jednoduchá, žádné moderní šílenosti v kulisách ani kostýmech (i když ty modré kutny byly hodně křiklavé). Prostě milé a romantické. Tak uvidíme, co bude příště.

Když problém vyhodíš dveřmi, vrátí se oknem, se dvěma přáteli.

Když jsem tu byla naposledy, psala jsem, že mám období, kdy jsem naprosto vyšťavená a nic se mi nejenom nechce, ale vlastně toho ani nejsem schopna. Poslední měsíc na to však nebral vůbec ohledy a naložil mi na hřbet pořádnou dávku věcí k řešení. V práci jsme se s kolegy přestěhovali z velké a klidné kanceláře na nové místo, kde jsme sice blíže spolupracovníkům, ale je tam také docela velký hluk a pořád se tam něco děje, takže někdy člověk nemá moc prostoru pro svoji vlastní práci. Nicméně, na stěhování si vůbec nestěžuji. Vyhodili jsme hromadu bordelu, který jsme ve staré kanceláři schovávali, a místní dostupnost je bezva, protože konečně víme, co se u spolupracovníků vůbec děje. Pracovní průsery se mi každopádně nevyhýbají, osobně mi ale spousta věcí začala být celkem fuk. Když nepostačí že problém opravím nebo urovnám, prostě se za něho omluvím, a beru to za uzavřenou věc, přestože někdo jiný si to vezme hrozně osobně. Ale co, svět neshoří kvůli jedné sociální pracovnici (myslím sebe :) Avšak, práce byl ten asi nejmenší problém, protože díky dalším obtížím jsem tam nestrávila moc času. Druhou záležitostí, kterou jsem teď musela velmi intenzivně řešit byla naše fenečka. Bobině je deset let, a náš veterinář nám vždy velmi emotivně vymlouval kastraci. Teď dostala již podruhé zánět dělohy, a při geriatrické prohlídce se navíc ukázalo, že má degenerovanou srdeční chlopeň. Protože antibiotika na zánět nepomohla, šla na předoperační vyšetření, kde navíc zjistili močové kameny a nález na mléčné žláze. Bobina prošla operací, kterou naštěstí zvládla bez problémů, a teď se uzdravuje a čeká na vytažení stehů. Jak často jste zkoušeli hlídat psa, aby si neolizoval stehy, což je pro něho přirozenost? Teď už je na tom naštěstí mnohem lépe. Antibiotika už dobrala, analgetika již nepotřebuje a začala také normálně jíst a pít. Snad i výsledky z laboratoře dopadnou dobře a jediné, co budeme muset řešit, budou léky na srdce... Rekonstrukce domu se prozatím pozastavila, protože nová kuchyně ani není objednaná, podlahář jde na operaci a moje prozatímní půjčka na to nebude stačit, takže si ji budu muset zvýšit. No a auto neprošlo na emisích, takže jestli to nějak nespraví fakt dlouhá projížďka a vypálení nečistot, tak může skončit na vrakáči. Aneb, když se daří, tak se daří. Ale naštěstí mě zachraňují maličkosti. Byla jsem dvakrát v kině (což už jsem nebyla tak dva roky) a dokonce jsem šla na hokej (kde jsem byla naposledy ještě na střední škole). Ve středu jsem měla den volna, takže jsem rozebrala starou knihovnu a přenesla ji do patra, kde se ji pokusím znovu složit (třeba to vyjde). Vzhledem k počasí, které je konečně jarní a slunečné, se chystám pořídit si nové kolo, abych mohla jezdit do práce a měla ze sebe trochu lepší pocit (a taky nám tu probíhá rekonstrukce silnice, takže jezdím patnácti kilometrovou oklikou). No a taky jsem zhlédla druhou sérii hrané adaptace One Piece na Netflixu (a musím uznat, že se mi moc líbila, ale o tom příště). Doufám, že se máte pozitivně, že vám slunce prohřívá zmrzlé kosti, a že si na každém dni vždy nejdete něco pozitivního. Drže hlavu vzhůru a neberte ostatní moc vážně (protože pak byste některé mohli taky chtít zabít, a pak byste skončili v base, a pak... je tam moc proměnných a na to už nemám řádky :) Mějte se skvěle a užívejte přichozivší jaro!

"Nepotřebuju pravidla, mám selský rozum." "Nepracujeme jako selky."

Kdy naposledy jste měli den, kdy jste byli tak unavení, že jste, nejenom nechtěli, ale ani nemohli nic dělat? Já měla takové poslední tři týdny. Nemohla jsem spát, jediné, co jsem musela, byl odchod do práce a návrat zpět domů, kde jsem odpadla, a kromě sprchy a vyčištění zubů vlastně nebyla schopná udělat cokoli navíc. Žádné sledování příjemných anime, žádné čtení, o procházce do zimního mrazivého slunce ani nemluvím. Leda tak sezení v křesle a mazlení se s kočičákem. Do toho mi pracovní nasazení, které je a ještě bude mimořádné, díky personálním změnám, vybíjí baterky na minimum, a sociální akumulátor se od Vánoc ani nestihl začít nabíjet. Dneska je první den, kdy jsem se konečně pořádně vyspala. Vrhla jsem se do alespoň základního úklidu, jako zvukovou kulisu si pustila doktora House a teď rychle sesmolím tento krátký odstavec. Přestože letošní zima se mi líbí (teda, líbí se mi ty slunečné a mrazivé dny, ne ty, kdy je zataženo, mlha nebo nedej bože sněží), jediné, co si přeji, je, aby už konečně začalo jaro - potřebovala bych pořádnou dávku denního světla a tepla. Ale jediné teplo, které mě čeká, je návštěva brněnského resortu Maximus, kde si střihnu nějaký saunový rituál. Prozatím jediná věc, která se mi za toho nešťastné období povedla, a ze které mám ohromnou radost, je proběhnuvší konzultace u Kuby z tetovacího salonu Nerd. Datum samotného tetování mám sice až v květnu, ale kdo ví, třeba se mi podaří splašit dřívější termín. A do nejbližší budoucnosti plánuji schůzku s podlahářem a domluvu začátku další části rekonstrukce našeho domečku. Tak snad to nebyl poslední den, kdy jsem se opravdu vyspala, konečně začnu zase žít jako člověk, a nebudu vypadat jako troska, co vylezla z kanálu... Držte mi palce, budu to potřebovat :)