Don Quijote

V září jsem se vydala do Janáčkova divadla na baletní inscenaci Don Quijote. A bylo to rozhodně jedno z nejzábavnějších vystoupení, na kterých jsem letos byla.

Jeden z pilířů klasického baletního odkazu je balet Don Quijote na hudbu Ludwiga Minkuse inspirovaný slavným Cervantesovým románem Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha. Ten popisuje příhody hrdiny, Dona Quijota, zmítaného představami pohybujícími se mezi iluzí a skutečností.

Moje hodnocení: 3/5 Balení představení sice nese jméno slavného rytíře, nicméně titulní postava je v baletním představení spíše okrajově. Hlavními postavami jsou mladý pár, Basil a Kitri, kteří se velmi milují, ale otec dívky nechce vztah dovolit, a slíbí ji bohatému Gamachovi. Když Don Quijote se svým věrným Sancho Panzem přicházejí do města, spatřuje v krásné dívce svoji milovanou Dulcineu, a rozhodne se, že oběma pomůže. Balet končí happy endem, ale co bylo na baletu nejlepší, bylo, že byl plný vtipných a zajímavých scének. Sancho Panza a Gamacho byly komické postavy, Kitri a Basil neuvěřitelně žárlí, pokud se okolo toho druhého objeví někdo jiný, a příběh ozvláštňovali taneční scény toreadorů nebo cikánů. Můžu říct, že přestože nebylo divadlo naplněné k prasknutí, rozhodně jsme se nasmáli :) Kostýmy byly moc pěkné, hudba zajímavá, ale taneční výkony byly geniální, obzvláště Momona Sakakibara coby Kitri a Ksenia Ovsyanick jako Dulcinea. Nebylo to nejlepší, co jsem letos viděla, ale jsem moc ráda, že jsem se i tento měsíc vydala do divadla!

One Piece - Avril Lavigne - How You Remind Me

Jednou z činností, kterými se bavím ve volných chvílích, je pokračování v milovaném One Piece. Nedávno jsem dokoukala FishMan Island ságu a zdárně pokračuji na Dressrosu. Součástí začátku ságy jsou také Z fillery následované filmem. Prostý název Z se zapsal jako jeden z nejlepších One Piece filmů, a rozhodně si to zaslouží. Po dokoukání mě příjemně překvapilo, že písně z filmu nazpívala Avril Lavigne, kterou jsem měla vždycky dost ráda (hlavně její začátky), konkrétně přezpívala Bad Reputation od Joan Jett a How You Remind Me od Nickelback.

Miloš Vítek: Mauthausen-Dachau

Jistě již víte, že četba o válce, období protektorátu nebo komunismu, rozhodně nepatří mezi moji oblíbenou literaturu. Osobně o sobě říkám, že jsem naivní optimista - že lidé nejsou idioti, a takové hrůzy bychom si nikdy znovu nedělali. Někdy je ale asi dobré, připomenout si minulou realitu. Takže, když jsem předávala do budky knihy, které nám darovala rodina jednoho našeho klienta z domova, rozhodla jsem se nakonec jednu si nechat. A protože o komunistických gulazích už něco málo načteno mám, rozhodla jsem začíst se do svědectví o německých koncentrácích.

Svědectví profesora brněnské univerzity, Dr. Miloše Vítka, jako oběti nacistického boje proti české inteligenci, jeho zatčení a životu v Mauthausenu a Dachau. Psáno v Dachau v květnu 1945 po osvobození tábora Američany. Tato kniha byla schválena Svazem osvobozených politických vězňů v Praze. Kniha obsahuje i autentické fotografie. Prodejem knihy nevyjadřuje autor žádné politické názory a kniha slouží pouze ke sběratelským účelům.

Moje hodnocení: 5/5 Když čtete příběh člověka, který si prožil část života v lágrech, začnete si uvědomovat ta absurdní prohlášení některých lidí, jak nám Ukrajinci, politici nebo Green Deal ničí život. Uvědomíte si, že se vlastně máme jako prasata v žitě. A hlavně to, že kdyby taková doba znovu nastala, většina z nás by ji nedokázala přežít... Obzvláště, když se dostanete k fotografické části knihy, která ukazuje hrůzy režimu v plné jeho krutosti. Takže teď budu citovat Sandru Bullock v Slečně drsňák, a řeknu jen: přála bych si světový mír!

Karel Jaromír Erben: Kytice

Když nastala čtenářská výzva a já hledala knihu, podle které vzniklo hudební dílo, nenapadlo mě nic jiného, než se obrátit ke klasice. Kytici jsem milovala už od základní školy, sbírka od Erbena inspirovala například Antonína Dvořáka. A já si uvědomila, že jsem celou sbírku nikdy nedočetla, přestože doma ji máme dlouho, patřívala ještě babičce...

Nejznámější sbírka básní, kterou Karel Jaromír Erben začal psát již jako student. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, zatímco prostředí je vykresleno stručně a popisně. Osudová dramata následovaná často až neúměrně krutým trestem inspirovala skladatele jako byli Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich nebo Bohuslav Martinů, ale také Františka Brabce, jehož filmové zpracování vyhrálo Českého lva, nebo skupinu ilustrátorů, kteří zpracovali a pod nakladatelstvím Transmedialist vydali Komiksovou Kytici. 

Moje hodnocení: 5/5 Jedním z mých nejoblíbenějších žánrů už od základní školy byla poezie. Milovala jsem, jak někdo dokáže napsat kouzelný příběh spolu s přímou řečí postav, tak, aby se vše rýmovalo. A pokud v tom ještě člověk musel hledat skrytý smysl a symboliku, bylo to prostě něco dokonalého. (Aby bylo jasno, nesnáším volný verš, a bohužel, moderní poezie je ho plná, takže ji moc nečtu...) Kytice pro mě byla vždy velká láska, několikrát jsem na základní i střední škole soutěžila v recitační soutěži s mým favoritem - Zlatým kolovratem. První i druhou část básně umím dodneška nazpaměť. Hlavní myšlenkou celé sbírky je vina a trest, lidské vztahy a síla přírody - ale to určitě nemusím nikomu říkat, to jsme se na základce učili všichni... Téměř polovina sbírky končí vlastně pozitivně (např. Poklad, Svatební košile nebo Záhořovo lože), a přestože mojí nejoblíbenější je stále Zlatý kolovrat, tak se mi moc líbí ty, které končí umíráčkem (hlavně Štědrý den nebo Holoubek). 

PuraOre! Pride of Orange

Japonsky: プラオレ！ ～PRIDE OF ORANGE～

Zhlédnuto: srpen 2025

Když se v květnu zjevil ve výzvě seriál, kde postavy hrají hokej, věděla jsem, že to bude opravdu výzva. Klasických seriálů, ve kterých se hraje hokej, by se našlo dost, ale nějaké anime? Existuje vůbec nějaké anime o hokeji? Ano! Existuje! Jedno...

Dream Monkeys je hokejový tým z města Nikko v Točigi. Tým pořádá praktické instruktážní hodiny, aby našel nové slibné hráčky mezi místními studentkami druhého stupně základní školy. Manaka chce vyzkoušet něco nového, a tak přiměje mladší sestru Ayako, a kamarádky Kaoruko a Mami, na jednu takovou hodinu zajít. Po úvodním tréninku jsou dívky hokejem okouzleny, a nakonec jsou pozvány do týmu.

Moje hodnocení: 2/5 Anime jako takové je vlastně pěkná pitomina. Děvčata, která společně navštěvují vyšívací kroužek, jdou zkusit hokej, a po první hodině si sport zamilují. Nadšeně trénují, učí se a sní o tom, jak vyhrají svůj první zápas. Obzvláště jejich trenérka, jejímž cílem je, aby děvčata po vyhraném zápase předvedly vítězný tanec... Na první dobrou je jasné, že se nejedná o žádný kulturní zážitek. Postavy jsou typicky stereotypní, Manaka je otravná hlavní postava, Ayaka je předčasně vyspělá mladší sestra, Riko je extrovertní nejlepší kamarádka introvertní Naomi. Navíc se člověk během těch dvanácti epizod o postavách ani nic moc nedozví, takže jsou takové ploché a nezajímavé. Samozřejmě jsme museli příběh také ozvláštnit, aby děvčata nebyla pořád jenom na ledě - tak se v jedné epizodě zajelo i na pláž... Nicméně! Moc se mi líbí vývoj příběhu. Holky nejsou vůbec fyzicky vytrénované, takže opravdu cvičí a snaží se dostat do formy. Hrají cvičné zápasy proti starším spoluhráčkám i přátelské hry proti jiným týmům, a všechny prohrávají. Ale každá taková prohra je posune o kousek dál, dokud nedají první gól (pravdu nádherná scéna v epizodě tři, prohrají přátelský souboj s Yamanashi IHC, ale jsou naprosto nadšené, protože daly svůj první gól jako tým!), až se probojují do finále celookresního mistrovství. Prostě nic nedostaly zadarmo! Celkově anime nic moc, ale myšlenka pěkná!