Jeden úplně obyčejný den

Přelom starého a nového roku je již tradičně obdobím bilancování a předsevzetí. Já osobně považuji rok 2025 za jeden z těch horších. Stalo se až moc věcí, kvůli kterým jsem byla smutná, někdy deprimovaná, až úzkostná, ale zase nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Byla jsem víceméně zdravá, v létě bylo skvělé teplo, rodina je kompletní, s mými nejlepšími přáteli si jsme stále blízcí, a zážitků také nebylo málo - a ty většinou dopadly pozitivně. Poznala jsem úžasná nová místa, seznámila se se skvělými novými lidmi a koupila si krásné nové věci. Ve volném čase jsem navštívila 12 divadelních představení, přečetla 67 knih (převážně mangy), odškrtla si 598 epizod v celkem 25 seriálech (hlavně anime, a dokonce konkrétně One Piece), odeslala 53 pohlednic do celého světa, odlovila 14 keší a udržela si nepřerušenou řadu na Duolingu. Jsou to maličkosti, které ale člověku zpříjemní běžné dny, díky kterým je ten rok prostě lepší. Takže, i když byly negativní prožitky výrazné a zásadní, těch pozitivních zkušeností bylo přece jenom více, a to je to důležité. No a co bude do budoucna? Protože mě čeká další část rekonstrukce v domě, tentokrát v přízemí, a k tomu personální i místní změny v práci, ráda bych ostatní věci v životě brala pozitivně a s rezervou. Takže žádné divadelní nebo seriálové výzvy, žádné plány na dovolené nebo velké akce. Prostě to nechám plynout a uvidíme, jak se všechno vyvrbí. S výjimkou tetování, to je v plánu určitě :) Snad hned ze začátku roku, ale to uvidí po příštím týdnu. Do nového roku Vám přeji jenom dobré, ale hlavně zdraví, protože bez toho to prostě nejde. Krásný rok 2026!

Blog statistika 2025:

● 69 článků	● Nejnavštěvovanější článek: Výzvy 2025
● 87 komentářů	● Nejkomentovanější článek: Animefest 2025
● 11 953 zobrazení	● Nejaktivnější měsíc: prosinec

Ičigo Takano: Orange

Série Orange byla moje nejspíš poslední snaha o dokončení čtecí výzvy. A jsem moc ráda, že budu končit rok zrovna s ní, protože celkem hektický konec roku zakončila s příjemným a milým dějem, třebaže to bylo sci-fi.

Šestnáctiletá Naho Takamija z malebného města Macumoto si žije docela obyčejně – chodí do školy, baví se s kamarády a připravuje se na budoucnost, kterou si samozřejmě maluje trochu narůžovo. Jednoho dne však její poklidně plynoucí život převrátí naruby jediný dopis, a nejen tak ledajaký! Píše jí totiž její budoucí, o deset let starší já, které si přeje, aby si Naho jednoho dne nemusela vyčítat ty samé chyby.

Moje hodnocení: 3/5 Série Orange je dějově ukončená pátým dílem. Následně pak autorka vydala další dvě mangy, aby dokončila vše, co příběhem chtěla říct. Dějově byly poslední dvě knihy vlastně úplně zbytečně, ale celkem pěkné. Nicméně jsem díky nim srazila hodnocení na průměr. No dobře, nechme polemiky, proč autorka přistoupila k takovému kroku, stranou, a věnujme se ději. Příběh je o partě kamarádů, kteří do svého středu přijmou nového spolužáka. Parta se dobře baví, a protože se středoškoláky houpou hormony, lásky je tu na rozdávání. V tomhle je příběh sladký jako cumel, všichni jsou děsně stydlivý a nechtějí druhé obtěžovat, obzvláště hlavní duo, kteří skrývají vše, co cítí a co si myslí. Klidné dospívání nicméně naruší dopis z budoucnosti. Hlavní hrdinka píše sama sobě, z doby za deset let, aby mohla napravit to, čeho v budoucnu bude litovat, a hlavně, aby zachránila život svému novému spolužákovi. Za mě byl příběh zajímavý, i když vysvětlení toho, jak poslali dopis do minulosti, bylo takové pofidérní. Postavy byly milé, nenadchnou ani neurazí, obzvlášť pokud jde o hlavní hrdinku. Ale co čekat, je to šestnáctileté kůzle a seká jednu krpu za druhou. Nejsympatičtější mi byly Azusa a Takako. Líbila se mi kresba, Takano Ichigo byla pečlivá a snažila se vykreslit všechny ty emoce, co postavy pociťovaly a potlačovaly. Navíc je to klasická dějová manga, takže je tu hodně přímé řeči, člověk se může opravdu začíst a užít si to. Orange už si nejspíš znovu nepřečtu, ale jsem ráda, že jsem se do ní pustila a za dva večery ji dokončila :) Sérii navíc přilepšovala bonusová manga, Astronaut v barvě jara, která je na konci pěti hlavních knih, která byla více komediální a moc pěkná!

Největší zázrak

Zhlédnuto: prosinec 2025

Tradicí každých Vánoc není jen nová pohádka na Štědrý den, ale jeden kousek také na Boží hod vánoční. Poslední roky bývá tato pohádka čistě slovenská - a bohužel dává té české často za vyučenou.

Generál Arpád, bratr princeznina otce Ladislava, se spojí se sousedním panovníkem Bojoslavem, Anniným nápadníkem. Anna si však Bojoslava nechce vzít, navíc král Ladislav si přeje žít se sousedy v míru a Arpáda zbaví generálské hodnosti. Ponížený Arpád přiměje čaroděje Lába, aby ho krále zbavil a ujímá se vlády. Annu, Ondřeje i Lába tak čeká nelehký úkol postavit se Arpádovi i vlastnímu svědomí.

Moje hodnocení: 3/5 Osobně se mi pohádka "Čáry-máry," jak si ji Slováci oficiálně pojmenovali, líbila a fousek více, než česká Záhada. Příběh byl rozhodně zajímavější. Generál žárlí na svého bratra, a čaroděj, spíše omylem, promění krále v orla. Generál se ujímá vlády, chce zatáhnout svou zemi do války, a provdat svou neteř za vládce sousední země, aby měl silnější armádu. Princezna však uteče a narazí na neschopného pekaře, který si poněkud idealizuje armádu, ve které by mohl dosáhnout hrdinství. A je tu láska, která všechno dokáže! Myšlenka moc pěkná, princezna je celkem sympatická (absolutně nerozumím jiným recenzím, kdy si lidi stěžují na hereččinu váhu), záporák má super, ale jinak naprosto nevyužitý, potenciál, pekař i čaroděj jsou neschopní nekňubové, hlavní komediální prvky, totiž dva rytíři, byly oba tak hloupí, až byli infantilní, a král si ve filmu moc nezahrál. Čaroděj má alespoň plus, že prošel nějakým osobnostním růstem, ale jinak se postavy nikam neposunuly, a byla s nimi docela nuda. Super byla výprava, scénografie byla krásná a sympatické byly i kostýmy. A přestože můžu jenom doufat, že s orlem bylo zacházeno s úctou a pečlivostí, scény s ním byly opravdu famózní. Pobavil mě závěr, přestože byla myšlenka pouze odsunuta o pět minut dozadu, stejně jsem si řekla, že by změna? Super! Zázrak bude nicméně další pohádkou, kterou si znovu nepustím, nebo možná až za hodně dlouho, až si ji nebudu pamatovat.

Záhada strašidelného zámku

Zhlédnuto: prosinec 2025

Tak jak, moji milí, koukali jste na Štědrý den na novou pohádku? U nás je to rozhodně tradice, kterou mám ráda. Škoda jen, že ta kvalita pohádek jde každý rok víc a víc k čertu.

Děj nás zavede na zámek Strašperk, který je proslavený svými strašidelnými prohlídkami. Právě tam dorazil princ Armin, který pátrá po skutečných kouzelných bytostech. Netuší, že strašidelná představení připravuje se svou vychovatelkou Hortenzií princezna Elvíra. Vzápětí na zámku začnou mizet lidé. Rozluští Armin a Elvíra tuhle děsivou záhadu, která ohrožuje celé království? A najdu k sobě cestu, když Armin zjistí pravdu? A existují vůbec kouzelné bytosti?

Moje hodnocení: 3/5 Poslední Štědrovečerní pohádka, která se mi opravdu líbila, byla v roce 2014 (prostě Janákovy pohádky patří k těm lepším). Ale stejně jako u dvojky Bambitky, se Macharáčkovi nedařilo ani tentokrát. Pokud budeme mluvit o hlavních hercích, nemám výtky, Hes i Švehlíková byli šikovní, postavy byly sympatické a řekla bych, že jim to spolu fungovalo. Jirka Mádl si roli prvního ministra očividně užíval, ale ostatním, jako byl Maštalír, Plodková nebo Kříž, jsem to moc nevěřila. Pohádka má pěkné kostýmy i scénografii. Bohužel to špatný scénář nezachránilo. Myšlenka se strašidelným zámkem je docela zajímavá, a představa toho, že záporák je v tom strašení nakonec lepší než princezna, která tím žije, mě docela pobavila. Ale důvody hlavního záporáka jsou vlastně tak primitivní a nedomyšlené, že se ani nejde divit, že se mu to celé sesypalo jako domeček z karet. Pohádka neurazí, ale rozhodně nemá člověk tendence se na ni podívat znovu.

Jídla plné Vánoce

Konečně nastal Štědrý den, a přestože po sněhu není ani památky, rozplynula se nakonec ta všudypřítomná mlha, která prosincovou vánoční atmosféru řádně ničila. Světýlka vesele blikají zavěšená na oknech, domovy jsou provoněné vánočkou a cukrovím, a lidi běhají jako blázni po obchodech, nakupují dárky a jídla, jako kdyby měla nastat třetí světová válka. Já mám od včerejška až do pondělí volno, takže mám dost času ještě všechno dopřipravit, ale letos mě dost minulo nakupování dárků. Osobně uznávám, že jsem jedna z těch, co dárky nakupuje na poslední chvíli, ale takhle na poslední chvíli jsem to asi nikdy nenechala. Ještě včera jsem byla v Brně, a i když jsem tam původně vůbec nejela kvůli koupi dárků, ale z důvodu nakonec neuskutečněné konzultace na nové tetování, zastavila jsem se v ekodrogerii, kde jsem koupila pár drobností pro nejmenší členy rodiny. Teď ještě nasušit mandarinky, nastříhat větvičky ze smrku a reprezentativně ozdobit již zabalené dárečky. Dnešní den mám v plánu zůstat doma, ale už zítra bude velká rodinná slezina. Zrovna letos se na ni nijak moc netěším, hlavně proto, že jsem otce, bráchu i ségru s rodinami poslední dobou celkem zanedbávala. Ale snad zítra dopadne setkání bez zádrhelů. Jinak jde všechno celkem dobře. Velká pracovní krize, která nastala dva týdny zpátky, je s velkou pravděpodobností zažehnána. K mé velké radosti jsme si s kolegyňkou popovídaly a vyjasnily si hromadu věcí. Snad budeme do budoucna držet pohromadě, vzhledem k blížícím se personálním změnám to budeme rozhodně potřebovat. Teď ale všem popřeji krásné a pohodové Vánoce, a jako člověk, který pracuje se seniory, a ví, jak rychle se může celý život změnit, vám přeji hlavně zdraví. Ale v první řadě zapnout televizi a jako každoročně si pustit zvukovou kulisu v podobě pohádek. Držte se!