Je duben a já budu slavit narozeniny - proto jsem se rozhodla nadělit si něco pěkného, a to je návštěva netradičního divadelního představení. Touto inscenací se stala Salome. Jistě, na tom se nemusí zdát nic netradičního, je to přece věc, která vznikla před více než sto lety. Nevím ale, jestli znáte příběh - protože opera Salome je docela krvák...
Princezna Salome naštvaně odchází z narozeninové oslavy svého otčíma, vládce Heroda, na kterém probíhají hádky mezi Židy, Egypťany a Římany. Herodes totiž zajal proroka Jochanaana (historicky Jan Křtitel), který kázal o hříších vládce. Salome přesvědčí vojáka, který je ní zamilovaný, aby Jochanaana propustil, a ona se do něj šíleně zamiluje. Prorok jí samozřejmě odmítá, ale ona se nedokáže zbavit myšlenky na polibek, na což zamilovaný voják reaguje tím, že spáchá sebevraždu. Herodes je vyděšený ze slov proroka, a Herodias, jeho manželka a matka Salome, jej přesvědčuje, aby nechal Jochanaana zabít. Vládce se chce rozptýlit, a proto žádá Salome, aby mu zatančila, za což jí splní jakékoli přání. Když Salome dotančí, žádá po svém otčímovi jediné - Jochanaanovu hlavu na stříbrné míse. Herodes princeznu prosí, aby žádala cokoli jiného, ale ta je neústupná. Vládce nakonec svolí, a Salome utnutou hlavu proroka zlíbá. Vyděšený Herodes nakonec nechá princeznu zabít.
Moje hodnocení: 3/5 Hra není vůbec špatná, přestože počet šílených a mrtvých postupně stoupá, a Salome je v poslední scéně pokrytá od hlavy až k patě krví mrtvého vojáka, ve které se válí, a objímá a líbá uťatou hlavu proroka. Scéna a kostýmy byly pojaty dost moderně a zpěv byl impozantní. Zcela subjektivně jsem strhla jeden bod za hudbu, ve které byly dlouhé pauzy zpěvu, a postavy tam jen tak stály. A druhý bod za jazyk - znovu jsem si potvrdila, že německé opery prostě nezvládám :D Byl to vážně zajímavý a netradiční zážitek, ale musím říct, že už teď se těším, až si příští měsíc odlehčím inscenací fantazijního Malého prince.