Noc na Karlštejně

V období letních prázdnin se pravidelně vydávám na venkovní představení - a i když je taková návštěva divadla vždy sázka do loterie, a na letní scéně se k tomu všemu ještě přidává nepředpověditelné počasí, zatím mě nikdy Městské divadlo Brno nezklamalo. Muzikál ze hry Jaroslava Vrchlického nebyl výjimkou.

Karel IV. vybudoval hrad Karlštejn s tím, že se na něm nebudou vyskytovat žádné ženy a on se tam bude moci v klidu věnovat zbožným záležitostem. Zákon zakazující ženy se však nezdál hostům císaře, bavorskému vévodu Štěpánovi a cyperskému králi Petrovi, kteří začnou ženy hledat, a zjistí, že zákaz byl porušen hned dvakrát. Na hradě se ocitly Alena, neteř purkrabího, která se vsadila se svým otcem, aby si mohla vzít svého milovaného Peška, a sama císařovna, které se tolik stýskalo po manželovi, že nebrala jeho zákaz na vědomí.

Moje hodnocení: 3/5 Muzikál je jasnou ukázkou toho, že film s Vlastimilem Brodským a Janou Brejchovou v hlavních rolích je natočen věrně předloze. Celou atmosféru děje pak kazila jediná věc - a to zběsilé přehánění. Noc na Karlštejně je veselohra, většina textu byla vtipná, ale některé scény byly až trapně lascivní a herci (hlavně teda herečky) hodně přehrávali (což mě například u Hany Holišové coby Elišky dost mrzelo), takže to hatilo celkový dojem. Nicméně písně Karla Svobody už jsou českou klasikou, takže jsme si to všichni užívali, a mojí nejoblíbenější postavou i nadále zůstává král Petr, který byl hrán skvělým Jiřím Machem. Hra byla navíc umocněna prostředím Biskupského dvora, nad kterým se tyčí jedna z nejikoničtějších památek Brna, Katedrála svatého Petra a Pavla (tzv. Petrov), což byla prostě nádhera! 

Kanna Kii: Cizinec na pláži

"L'étranger de la Plage" byla autorkou původně zamýšlena jako jednorázovka, která měla být krátký a milý příběh o dvou zamilovaných mladých mužích. Já jsem si knihu koupila, aniž bych věděla, že má vyjít nějaké pokračování a rovnou ji zahrnula do čtenářské výzvy s tématem: kniha o překonávání překážek. Nicméně pokračování má vyjít jako nová série mang, s názvem Cizinec v jarním vánku, tak tento díl berme jako samostatný prequel, a bude :)

Před třemi lety se potkali na pláži jednoho z okinawských ostrůvků. Začínající spisovatel Šun Hašimoto se zakouká do studenta Mia Čibany a postupně se sbližují, jenže pak musí Mio odjet a Šun, který neví, na čem je, zůstává sám. Čas plyne a najednou je Mio zpátky, dospělý a odhodlaný s Šunem doopravdy chodit. Jenže tři roky odloučení vykonaly své a Šun si není jistý, zda je to skutečně dobrý nápad...

Moje hodnocení: 4/5 V manze jde vidět, že šlo o autorčinu prvotinu. Některé panely obsahovaly velké časové skoky, ale nebyly oddělené tak, jak by si člověk představoval a já se v tom trochu ztrácela. Ani bubliny při konverzaci nebyly tak přehledné, aby bylo hned jasné, kdo vlastně říká co. Příběh je nicméně opravdu pěkný a milý. Mio chodí po smrti rodičů na pobřeží, aby pozoroval moře. Je tichý, bez zájmu a očekává svůj odjezd z ostrova do města, kde bude bydlet v dětském domově. Šun je mladý muž, který odešel od rodiny poté, co řekl, že je gay, a teď bydlí u tety a píše román. Jejich vzájemné cesty se spojí a zase rozejdou na tři roky. Když se Mio vrací, je z něj mladý muž, který je hodně přímý a otevřený v tom, co by chtěl, a to je Šun. Nicméně ten se drží dál a nechce si Mia pustit k tělu (obrazně ani doslova, a že by o to Mio hodně stál!), protože by přece normálně s holkou byl určitě šťastnější. Problémy nastanou, komunikace nefunguje, ale boj o lásku nekončí. S mangou jsem velice spokojená, i když by podle mě klidně stačila jako původně plánovaná jednorázovka, a možná by se odešla i bez intimních scén, i když byly hodně jemné a nikterak detailní. Pravděpodobně se pustím do pokračující série, abych věděla, kam se společný příběh Šuna a Mia posune, ale kdyby to takto skončilo, byla bych šťastná taky.

Boku no Hero Academia

Anglicky: My Hero Academia

Zhlédnuto: červenec 2025 (1. série)

Přestože jsem téma o superhrdinech v seriálové výzvě již měla splněné, rozhodla jsem se svůj watchlist trochu překopat a zařadit vícero anime. U BNHA jsem četla první díl mangy a viděla první dva díly seriálu, ale konečně dozrál čas se na anime dodívat.

Boku no Hero Academia se odehrává ve světě, kde má 80 % populace nějakou speciální schopnost. Je to svět superhrdinů, kteří bojují proti těm, kteří své speciální schopnosti zneužívají, a proti nejrůznějším monstrům, která se občas objeví a narušují poklidné životy ostatních. Hrdinové jsou obdivováni a spousta mladých chlapců sní o tom, že jednoho dne to budou oni, kdo bude bojovat se zločinem. Izuku Midoriya je jedním z nich. Již od malička měl naprosto jasno v tom, čím chce být až vyroste, a jeho vzorem se stal jeden z největších hrdinů - statečný All Might. V cestě mladého chlapce však stojí jedna obrovská překážka. Izuku Midoriya je totiž jedním z těch zbylých 20 % populace, která žádnou speciální schopnost nemá...

Moje hodnocení: 4/5 Superhrdina je většinou někdo velmi výjimečný, kdo zachraňuje obyčejné lidi, ale tento svět je úplně jiný. V této populaci může být 80 procent všech lidí superhrdinou (případně superpadouchem), a protože má každý trochu jinou schopnost, není se čemu divit, že každé dítě s nadšením očekává, jaká bude zrovna ta jeho schopnost a představuje si, co by s ní mohl dokázat. Hlavní postava, Midoriya Izuku, není výjimkou, ale zrovna tento nadšený obdivovatel všech superhrdinů, má prostě smůlu, a vyrůstá bez schopnosti. Dokud nenarazí na toho nejlepšího z nejlepších, All Mighta, a nezanechá v něm pocit, že by si nějakou schopnost opravdu zasloužil. Od té doby, kdy mu nejsilnější hrdina předá svoje schopnosti jako olympijskou pochodeň, se sen Midoriyi začíná plnit, a on se stává studentem nejlepší hrdinské střední školy na světě. První série anime se věnuje právě Dekuovi, který dostává životní nabídku a odhodlaně na sobě maká, aby si schopnosti opravdu zasloužil. Následuje několik prvních týdnů na škole a první poražený velký padouch. Samotný příběh je celkem předpověditelný, ale zajímavě pojatý, takže mě rozhodně baví. Obzvláště proto, že jde o klasický shounen, tedy akce, bitky, výbuchy, takže super téma, u kterého nemusíte po náročném dni moc přemýšlet. S tématem samozřejmě také souvisí postavy, které jsou extrémně emocionální (ano Deku a Katsuki, dívám se hlavně na vás!) a celé anime se opět snaží tlačit humor na sílu, což mě moc nebaví. Jinak ale animace je super, hudba je parádní a dle mých informací se drží předlohy, takže se těším, až si to konečně celé porovnám. Navíc, by snad letos měla vyjít poslední série, takže vidina (snad) úspěšného konce před sebou. Což miluju!

K-pop: Lovkyně démonů

Anglicky: KPop Demon Hunters

Zhlédnuto: červenec 2025

Tady nemá cenu o něčem debatovat. Kdo nechce vidět skupinu korejských zpěvaček, které bojují s démonickou chlapeckou skupinou?

Rumi, Mira a Zoey jsou dívčími hudebními idoly a když zrovna nevyprodávají stadiony, pracují jako lovkyně démonů, které chrání obyvatele města i své fanoušky. V likvidaci démonů jsou stejně úspěšné jako na pódiu, což démony rozčiluje, takže vymyslí důmyslný plán – utvoří vlastní chlapeckou skupinu a nechají přijít fanoušky až k nim, díky čemuž bude pak snazší ukrást jim duše. Naše dívky to ale nechtějí nechat jen tak a o své fanoušky budou bojovat!

Moje hodnocení: 4/5 Není to žádný kulturní majstrštyk, ale něco do sebe to rozhodně má! A ne, nemluvím jen o sexy démonickém boybandu, za koho mě máte? Příběhově to je celkem průměr, holky coby zpěvačky vyprodávají koncerty, a jako strážkyně bojují s monstry. Do toho jim do života vtrhne chlapecká skupina démonů, kteří se snaží zničit magickou bariéru, která jejich pána omezuje v přístupu k chutným lidským dušičkám. A jak jinak to udělat, než rozeštvat strážkyně a odhalit jejich největší tajemství, které si mezi sebou nikdy neřekly? Film se snaží být hodně funny - což mě zase tak moc nenadchlo - rádoby vtipná animace tyto scény doprovázející je pro mě prostě děs. Ale uznávám že hlavní animace je skvělá, písničky jsou úžasný, a ano, démonský boyband je prostě boží! (Uznávám, že jen díky jejich závěrečné písni jsem dala filmu o hvězdu navíc!) Jednoduše řečeno, funguje to, tak proč se na to nepodívat, a pak ještě další hodinu neposlouchat OST na YouTube, no ni?

Král Roger

V červnu jsem se již tradičně vydala do Janáčkova divadla v Brně na kousek kultury. Vybrala jsem si operu polského hudebního skladatele, Karola Szymanowskiho. No a... nedopadlo to úplně nejlépe, ale o pocitech až později.

Městem, ve kterém sídlí král Roger se svou chotí, Roxanou, a nejvěrnějším rádcem, Edrisim, otřásá přítomnost mladého muže, kterému se přezdívá Pastýř. Na křesťanský dvůr přináší zvěsti o svém bohu, šíří hudbu, lásku a krásu svého Pána, a vnáší neklid do srdcí přesvědčených věřících, kteří žádají krále, aby jej dal okamžitě umlčet. Král nechá Pastýře přivést a chce, aby mu vše vysvětlil. Jeho slovům propadá nejdříve manželka krále, a později i celý křesťanský dvůr, a zatímco celé město chce s Pastýřem odejít do jeho země, je král rozpolcen a netuší, co si počít. Nemá jasno v tom, co je dobré ani správné, a aby došel klidu, musí si projít těžkou sebepoznávací cestou.

Moje hodnocení: 2/5 Přestože je polština jedním z mých oblíbených slovanských jazyků, a zpěv, stejně jako hudbu, jsem si užívala plnými doušky, o námětu už stejné tvrdit nemůžu. Možná je to prostě a jednoduše tím, že jsem tohle dílo nepochopila. Není mi úplně jasné, o jakém že to bohu Pastýř vlastně mluvil. A i když je to ve výsledku vlastně úplně jedno, protože nejdůležitější je hlavně králova katarze, pojetí Pastýřova kouzelného vyprávění, kterým k sobě všechny strhnul, bylo strašně zvláštní. Ať se na mě Szymanowshi ani divadlo Brno nezlobí, ale celý omámený dvůr vypadal, jako kdyby jel na perníku, a mě to bylo krajně nesympatické. Bohužel to nezachránil ani pohledný a talentovaný Petr Nekoranec (Pastýř), ani Jiří Brückler (Roger) nebo Vít Nosek (Edrisi) se svými úžasnými hlasy. Všem tvůrcům i vystupujícím klobouček dolů, ale mě to na správnou notu prostě nezahrálo.