Vesna Muzika Slavica 2025

Ve středu jsem se v brněnském hudebním klubu Fléda účastnila vyprodaného koncertu skupiny Vesna. Tato ženská skupina, která kombinuje v podstatě všechno - od folku po rap, od houslí po baskytaru, od češtiny po bulharštinu, má aktuálně česko-slovenské turné, a již podruhé zavítala do Brna, za což jsem osobně hodně ráda, i když moje účast byla překvápko na poslední chvíli, moc jsem si to užila!

V klubu byla hlava na hlavně, za pár minut vedro a dusno a fronta na šatnu byla úmorná. Ale pak začala o třičtvrtě na osm hrát předskokanka, Marley Wildthing, a najednou bylo všechno jedno. Teď samozřejmě přeháním, ale byla to vážně paráda. Marley je hodně živá, optimistická a srdečná osobnost s působivou hudbou, takže klub pěkně rozjela. Po jejím skončení následovala asi patnáctiminutová pauza, což bylo za nás stojící v davu docela dlouhé čekání. A já si ani nemohla dát nějaký drink! Nejen, že bych přišla o celkem pěkné místo, ale hlavně proto, že jsem řídila.

Následně konečně nastoupila Vesna! Měly nové kostýmy, což je jedna z věcí, které na těch holkách fakt obdivuji, vždycky jim to sluší. Turné neslo název Muzika Slavica, takže samozřejmě zazněly všechny písničky ze stejnojmenného alba (Płakały, Dokola), ale holky zahrály i svoje největší pecky (Moravo) nebo stálice ze starých dobrých začátků (Kytička, Světlonoš). Já mám tvorbu Vesny zmapovanou, takže jsem si s nimi vážně parádně zazpívala, ale trochu mi chyběly písničky z alba Anima. Každopádně to byl po dlouhé době parádní koncert.

Auto, dort a kačenka

V sobotu jsem po dlouhé době, může to být i rok, podnikla výlet za rodinou do Těšína. Přestože vůbec nebyl v plánu, protože můj drahý otec plánuje beze mě a pak mi to řekne dva dny předem, vyklubala se z toho fajnová akce. Cesta na Ostravsko je dlouhá, znáte to, jak se cesta tam vleče, ale zpět uteče rychle? Moc tomu nepřidávalo ani rádio, ze kterého můj otec pouštěl Mládkovy vtipy jeden za druhým. Na chvíli to pobaví, ale hodinový maraton byl přece jen moc. V Těšíně se konala oslava narozenin, můj druhý bratranec oslavil dvacetiny (kdy se tohle stalo, jak to, že tak rychle rostou?) a kromě toho, že jsme si s rodinnými příslušníky skvěle popovídali, hlavní náplní bylo něco úplně jiného... žranice :D Kuřecí rolády, řízky, smažený sýr, domácí salát (zelený i bramborový), česnekové jednohubky, preclíky a samozřejmě dort. K tomu víno, rekvizity na focení a plyšová kachna, kterou dostal bratranec jako dárek od svého mladšího bratra. Prostě po dlouhé době super rodinná zábava. A třešnička na konec dne? Otec si se strejdou a bratránkem dal pár Jacků, takže jsem na cestě domů řídila, konkrétně otcův RAM (žádný malý Dodge, ale ten obrovský a extrémně hlučný pickup). Jsem zvyklá řídit cizí auta, střídám manuál i automat, i všemožné velikosti, ale tohle bylo bezesporu to největší auto, které jsem měla tu možnost řídit. No nic, dost rozplývání se nad mými řidičskými schopnostmi a vraťme se zpět do normálního života. Čeká mě celkem náročný týden, v našem domově pro seniory budeme slavit jubilanty a mít několik dalších akcí, nastoupí tři noví klienti, jedna kolegyně bude mít narozeniny a druhá kolegyně bude mít rozlučku před odchodem na mateřskou. Navíc máme o víkendu teambuilding s dalšími dobrovolníky, kteří organizují Animefest. Tak snad příští týden skončí stejně pozitivně jako tento a ne nějakou katastrofou!

Falcon a Winter Soldier

Anglicky: The Falcon and the Winter Soldier

Zhlédnuto: březen 2025

Po seriálu z DC produkce bylo asi celkem jasné, že bude nutno zařadit i něco od Marvela.

Po odchodu Steva Rogerse do důchodu (a pravděpodobně i úmrtí, což ovšem není oficiálně potrzeno, konspirační teorie tvrdí, že odletěl na Měsíc), předává Sam Wilson štít Kapitána Ameriky vládě k uložení do muzea. Nicméně dle politiků potřebuje svět nového Kapitána Ameriku, kterým se stává vyznamenaný voják, John Walker. Samovi ani Buckymu se jejich konání nelíbí, ale mají plné ruce práce s hledáním a zastavováním skupiny Vlajkorváčů, vylepšených teroristů, kteří si myslí, že svět byl lepší během Probliknutí, a snaží se zastavit další přesídlování lidí po celém světě. Tento úkol bude vyžadovat spolupráci, na kterou ovšem nejsou Falcon ani bývalý Winter Soldier vůbec stavění.

Moje hodnocení: 3/5 Políčko seriálové výzvy s podmínkou někoho, kdo je v brnění nebo superhrdinském kostýmu, tu rovnou splňuje obě podmínky, takže při výběru bylo jasno. Nic moc jsem od seriálu neočekávala, protože je mi jasné, že Sam ani Bucky neměli s výjimkou Steva nic společného, ale jejich hašteření se mi líbilo, na Sebastiana Stana a Daniela Brühla se pěkně dívalo, a myšlenka příběhu byla zajímavá. Nicméně, někde po druhém díle mě seriál přestal bavit. Hlavní myšlenkou bylo, ukázat politickou a sociální situaci na Zemi po pětiletém Probliknutí, tedy po návratu nějakých 4 miliard lidí, kdy začalo hromadné přesídlování obyvatel. To znamená hromada proslovů a dělání špatných věcí pro větší dobro, a to vše zbytečně natahované a pomalé. Objevuje se tu rasová otázka, kterou jsem doufala, že máme po filmech jako byli Iron Man (Iron Patriot) nebo Black Panter za sebou. Záporáci nemají moc motivaci dělat to, co dělají, a herecky mi také moc neseděli. Příběh Sharon Carter byl divný, nemluvě o konci. Bucky dostal mnohonásobně méně prostoru než Sam, což je za mě velká škoda. A téměř celý seriál se natáčí v Praze, a to mi jej moc nezlepšilo. Ale nějaká pozitiva tu byla. Je to akční seriál, takže rvaček tu bylo požehnaně. Líbil se mi vývoj Johna Walkera, který se někdy v budoucnu určitě znovu objeví. A bavila mě Buckyho psycholožka, to byly super terapie! Ale už to uzavřu. Myšlenka byla slabší a utahaná, ale rozhodně zajímavá a předpokládám, že další tvorba Marvelu na ní bude stavět dál. Takže, pojďme dál...

Bdění

Moje březnová návštěva divadla byla trochu experiment. Na moderním baletu jsem nebyla poprvé, ale prvně jsem zašla na představení, které nemělo žádný děj, i když myšlenky byly rozhodně zajímavé.

Baletní večer prezentuje tvorbu předních současných choreografů Jiřího Kyliána a Nacha Duata. Titul Bdění posouvá Balet NdB opět na vyšší evropský level a slibuje divákům dechberoucí zážitek z pohybové geniality tvůrců i mimořádné interpretace našich tanečníků.

Moje hodnocení: 3/5 Jak jsem již napsala, a jak popis baletu prezentuje, představení nemá děj, jde o hru s hudbou, pocity, a hlavně úžasnou ukázku pohybové dokonalosti baletních tanečníků. Program je rozdělený na tři jednotlivé choreografie. Druhá část, Sleepless, je od českého choreografa, Jiřího Kyliána. Zaobírá se "bezesnými nocemi tvůrců, ale i vznikem uměleckého díla – nakolik je umělec pohlcen tvorbou v rámci vědomí i podvědomí, bdění i spánku." Vystoupení bylo velmi zvláštní, připomnělo mi výstavu Prototyp, na které jsem byla na podzim. Namísto hudby protínají scénu zvuky, jako je sekání nebo bušení a tanečníci dávají zvukům svými pohyby úplně jiný význam, celé je to velmi alternativní a kuriózní. První a třetí část je od Nacho Duata, choreografa španělského. Gnawa je hodně temperamentní, tanečníci opravdu ukazují sílu a vypracovanost každého svalu v těle, a doprovází je při tom africká, tedy konkrétně marocká, hudba, což je dost působivé. Třetí část, White Darkness, má oproti předchozím částem příběh. Choreograf reflektuje téma drogové závislosti, a to v souvislosti s úmrtím své sestry. Vystoupení bylo více emocionální, zaměřené na děj a myšlenku. Kompletně celý baletní večer byl velice neobvyklý, a i když vystoupení samotná byla poutavá, celý večer mi kazily přestávky mezi choreografiemi, které byly po dvaceti minutách, což je až moc. Alternativní balet nezařadím jako nejoblíbenější divadelní kategorii, ale jsem ráda za nové zážitky.

Václav Havel: Antikódy

Další vybranou kategorií ze čtenářské výzvy, byla kniha, která byla vydána v roce, kdy se narodil jeden z rodičů. Vybrala jsem básnickou sbírku od Havla, protože je nádhernou shodou okolností. První část sbírky s názvem Antikódy původně vyšla v roce 1964, kdy se narodil můj otec. Druhá část, která se jmenuje Podoby, byla vydána v roce 1967, kdy se narodila mamka. A kompletně celá sbírka byla publikována v roce 1993, a to jsem se na světě objevila já! Náhodička? Nemyslím si! (Jo, sbírka má ještě třetí část, Antikódy II, z roku 1968, ale ty už jsou do počtu :) 

Antikódy je název sbírky básní Václava Havla poprvé vydané v roce 1964 v Odeonu. Sbírka je věnována Jiřímu Kolářovi a obsahuje experimentální poezii, především kaligramy a konkrétní poezii. V předmluvě k pozdějšímu vydání řekl další z českých experimentálních básníků Josef Hiršal, že Havlova poezie byla „protestem sociálně kritickým a v neposlední řadě i jakousi artikulací absurdity tehdejších politických poměrů.“

Moje hodnocení: 5/5 Antikódy jsou velmi zajímavá sbírka poezie, i když pro člověka, který neví, že jde o experimentální poezii, to může být zprvu trochu šok. Texty tvoří obrazce a jejich význam to tedy posouvá na úplně jinou úroveň. Samotné typogramy jsou působivé, nad některými se člověk usměje, jiné donutí k zamyšlení. Já osobně si jich asi několik vytisknu a dám na ozdobu do knihovny, protože na mě opravdu zapůsobily. Původní část z roku 1964 je úžasná, zaujaly mě hlavně typogramy "Konstruktivní satira," "Ať jde každý vlastní cestou!" nebo "Válka", a mým nejoblíbenějším je bezesporu "Parte" z druhé části, Podoby, Havel svoji mistrnou satiru prostě nezapře. Nicméně nejvíc mě zaujala až část třetí, tedy Antikódy II, která je více politická, protože reaguje na období "pražského jara" a situaci po okupaci. Tady už člověk při čtení smýšlí úplně jinak. Osobně bych vyzdvihla "Politicko-historickou úvahu" nebo "Generace 21. srpna," ale "Umění jinotaje" taky zaujme. Jsem ráda, že jsem si Antikódy přečetla, a jistě se k nim někdy v budoucnu vrátím.