PuraOre! Pride of Orange

Japonsky: プラオレ！ ～PRIDE OF ORANGE～

Zhlédnuto: srpen 2025

Když se v květnu zjevil ve výzvě seriál, kde postavy hrají hokej, věděla jsem, že to bude opravdu výzva. Klasických seriálů, ve kterých se hraje hokej, by se našlo dost, ale nějaké anime? Existuje vůbec nějaké anime o hokeji? Ano! Existuje! Jedno...

Dream Monkeys je hokejový tým z města Nikko v Točigi. Tým pořádá praktické instruktážní hodiny, aby našel nové slibné hráčky mezi místními studentkami druhého stupně základní školy. Manaka chce vyzkoušet něco nového, a tak přiměje mladší sestru Ayako, a kamarádky Kaoruko a Mami, na jednu takovou hodinu zajít. Po úvodním tréninku jsou dívky hokejem okouzleny, a nakonec jsou pozvány do týmu.

Moje hodnocení: 2/5 Anime jako takové je vlastně pěkná pitomina. Děvčata, která společně navštěvují vyšívací kroužek, jdou zkusit hokej, a po první hodině si sport zamilují. Nadšeně trénují, učí se a sní o tom, jak vyhrají svůj první zápas. Obzvláště jejich trenérka, jejímž cílem je, aby děvčata po vyhraném zápase předvedly vítězný tanec... Na první dobrou je jasné, že se nejedná o žádný kulturní zážitek. Postavy jsou typicky stereotypní, Manaka je otravná hlavní postava, Ayaka je předčasně vyspělá mladší sestra, Riko je extrovertní nejlepší kamarádka introvertní Naomi. Navíc se člověk během těch dvanácti epizod o postavách ani nic moc nedozví, takže jsou takové ploché a nezajímavé. Samozřejmě jsme museli příběh také ozvláštnit, aby děvčata nebyla pořád jenom na ledě - tak se v jedné epizodě zajelo i na pláž... Nicméně! Moc se mi líbí vývoj příběhu. Holky nejsou vůbec fyzicky vytrénované, takže opravdu cvičí a snaží se dostat do formy. Hrají cvičné zápasy proti starším spoluhráčkám i přátelské hry proti jiným týmům, a všechny prohrávají. Ale každá taková prohra je posune o kousek dál, dokud nedají první gól (pravdu nádherná scéna v epizodě tři, prohrají přátelský souboj s Yamanashi IHC, ale jsou naprosto nadšené, protože daly svůj první gól jako tým!), až se probojují do finále celookresního mistrovství. Prostě nic nedostaly zadarmo! Celkově anime nic moc, ale myšlenka pěkná!

Pustevenské dobrodružství

Dva týdny zpátky jsem si vzala v práci dovolenou a protáhla si víkend o dva dny. S kamarádkou jsme neměly žádný konkrétní plán ani dva dny předem, takže, když jsme se konečně na něčem shodly, kamarádka již měla na sobotu plán s rodiči, takže jsme se vydaly na pouze dva dny do Moravskoslezského kraje, kde jsme chtěly navštívit dva hlavní turistické cíle. Kamarádka si vybrala továrnu Marlenky s přednáškou a prohlídkou výroby. Já se pak chtěla zajet rozhlédnout ze Stezky Valašky po Pustevnách. Takže jsem provedla údržbu svého starého kabrioletu a my se vydaly v horkém srpnovém dni na sto sedmdesáti kilometrovou trasu do Frýdku - Místku.

Na místo jsme dorazily s téměř hodinovou rezervou. Omámené okolní vůní jsme se vydaly do Lesoparku, kde jsme se chtěly v klidu projít okolo jezírka a odlovit jednu kešku. Na začátku parku je dětské hřiště, které bylo naprosto obsypané křičícími dětmi. Naštěstí keška se nacházela jinde :) Taky jsme si nakoupily nějaké dobroty v místní prodejně, a pak už jen počkaly na začátek přednášky. Průvodce byl naprosto geniální, vtipy promíchával se sarkastickými hláškami a zajímavými fakty (Například, věděli jste, že veškeré výrobky vydrží i několik týdnů v pokojové teplotě bez jakékoli újmy?), někdy mluvil jako kastelán na hradě, jindy hlas zhrubnul jako bad guy z romantické telenovely. Ze samotné výroby již toho tolik nebylo vidět, a hlavně tam bylo zakázáno fotit, ale místní zaměstnanci vypadali velice nadšeně :) Po sladkém zážitku jsme se vydaly do Čeladné na hotel, vybalily jsme si v pokoji, kde byla otočná stěna s televizí, vydaly jsme se na vynikající večeři a později se ještě rozležely ve vířivce. Prostě prvotřídní den, i když musím říct, že Lorkova vila u mě má obrovské mínus za špinavé povlečení a odlepené obklady z koupelně.

Druhý den jsme se s hotelem rozloučily výbornou snídaní, nasedly do kabrioletu a vydaly se do Trojanovic. Cesta lanovkou vzhůru na Pustevny byla skvělá, ale kamarádka z toho byla vyklepaná jako ratlík, tak se zařekla, že cestu dolů rozhodně jdeme pěšky. Napřed jsme si ale vyšláply bezbariérovou rozhlednu, Stezku Valašku, která byla naprosto nádherná. Nejvíc se mi líbila procházka po závěsném Himalájském chodníku s typickými modlitebními praporky a prosklený Skywalk na kterém byl také Photopoint. Po obědě jsme si prohlédly Libušín a Maměnku, a ještě se prošly k Radegastovi. Nachodily jsme se dost a taky jsme se na sluníčku spálily. Zpátky jsme se vydávaly až pozdě odpoledne, proto jsem znovu navrhla sjezd lanovkou, ale kamarádka absolutně protestovala, takže jsme se vydaly po modré zpátky k autu. Cesta dolů byla docela drsná, ale zvládly jsme ji bez úrazu a cesta domů už pak ubíhala rychle. Ale uznávám, že druhý den jsem nic nedělala a měla pěkně nohy nahoře :) 

ERASED

Japonsky: Boku dake ga Inai Machi (僕だけがいない街)

Zhlédnuto: srpen 2025

Když jsem si na začátku roku hledala seriál do výzvy, konkrétně do kolonky: seriál, kde vystupuje hrdinovo mladší já, rozhodla jsem se dokoukat seriál o Sheldonovi a kategorii si odškrtnout. Když jsem si ale procházela další potenciální seriály do budoucna, našla jsem tadyhle Erased, a pak se rozhodla, že se na něj podívám rovnou :)

Hlavním hrdinou je Satoru Fujinuma, kterému již pomalu táhne na třicítku a celý produktivní život se živil jako autor mangy. Nyní však z nouze bere práci jako rozvážeč pizzy. Satoru má však jednu speciální schopnost. Dokáže se vracet v čase, a to v náhodných okamžicích. Většinou se vrací na místa, která skrývají nějakou mimořádnou událost nebo katastrofu, které může předejít. Jednoho dne se vrací domů a nachází svoji matku mrtvou. Satoru je vnímán jako hlavní podezřelý. V momentu nouze se opět přesouvá nazpět v čase. Tentokrát se vrací do dětství jako malý chlapec. V této době se kamarádil se spolužačkou Kayo Hinazuki, která byla unesena, z čehož byl obviněn chlapec, kterého měl Satoru za svého kamaráda. Nyní do jejího únosu zbývá asi jeden měsíc.

Moje hodnocení: 5/5 Město, kde chybím, je kromě původního názvu také jméno mangy, kterou v tomto roce vydalo nakladatelství Alicanto, respektive starý dobrý Egmont, a já, hned jak budu mít finance, mangu rozhodně dokoupím, protože anime stálo opravdu za to! Satoru je úplně normální chlap, který se protlouká životem, ale sem tam někomu zachrání život, když se samovolně vrátí o několik minut do minulosti. Po vraždě své matky se ale vrátí o celých osmnáct let. Aby totiž zachránil matku, musí nejprve zachránit svoje unesené spolužáky ze základní školy. Anime má moc pěknou grafiku, líbí se mi myšlenka i průběh příběhu (přiznejme si, kdo bychom si nepřáli vrátit se do minulosti s tím, co dneska víme...), a moc se mi líbí i konec, přestože většinu anime prostě podvědomě víte, kdo je padouch, a pro hrdinu to nějakou chvíli nevypadá úplně dobře. Celkově v tom bylo hodně emocí, detektivní linie se střídala se všedními zážitky každodenního života, a to bylo prostě fajn. Už se vážně těším na předlohu!

My Dearest Nemesis

Korejsky: 그놈은 흑염룡 (Geunomeun Heukyeomryong)

Zhlédnuto: červenec 2025

Po dlouhé době jsem dostala chuť na nějaký korejský hraný seriál, a protože zrovna neprocházím úplně nejlepším obdobím, potřebovala jsem něco sladkého, milého a nenáročného - prostě korejskou romantiku jak má být, a My Dearest Nemesis bylo přesně to pravé ořechové!

Baek Su Jeong pracuje jako vedoucí týmu plánování v renomovaném obchodním domě. Je známá jako Zabiják ředitelů, díky jejímu zápalu pro práci dává jeden ředitel obchodu za druhým výpověď, až se stane, že tuto pozici obsadí Ban Ju Yeon, vnuk majitelky. Ten doufá, že když splní přidělený úkol, tedy bezchybnou renovaci, tak jej babička konečně uzná jako svého nástupce. Ani jeden nemá tušení, že je pojí společná minulost a zlomená srdce.

Moje hodnocení: 4/5 My Dearest Nemesis je opravdu romantický korejský seriál se všemi klišé a stereotypy, které existují - obsahuje zpomalené scény, padání do náručí, létající okvětní lístky, a příběh jede po klasické lince "enemies to lovers," takže nelze očekávat žádné napětí ani nenadálé zvraty. Hlavní dvojice byla celkem fajn, ale psychologické stereotypy chování, které měly vycházet z jejich dětských traumat, až příliš násilně tlačily postavy do rolí starší "rozumnější" žena a mladší "dětinský" kluk, takže přestože měl být mezi dvojicí rozdíl jen čtyři roky, byl Ban Ju Yeon pořád strašně nevyzrálý, a Baek Su Jeong byla přehnaně odpovědná. Osobně jsem fandila hlavně vedlejšímu páru, a přestože mi Seo Ha Jin taky lezla patřičně na nervy, byli tihle dva opravdu skvělá dvojice. Moc se mi líbily scény z minulosti a zapojení herní grafiky, i když si pořád myslím, že Ban Ju Yeon mohl být hraný stejným hercem, stejně jako byla Baek Su Jeong, vždyť herec Choi Hyun Wook i ve svých třiadvaceti pořád vypadá na patnáct :D Během sledování jsem opravdu mohla vypnout a užívat si společné starosti i radosti postav, takže jsem se seriálem opravdu hodně spokojená - splnil přesně to, co jsem od něho očekávala... i když nic navíc :)

Zimní pohádka

První den měsíce srpna jsem mamince k narozeninám nadělila vstupenku na Shakespearovské slavnosti v Brně, konkrétně na hru Zimní pohádka.

Míváte občas pocit, že se kolem vás všichni přetvařují a lžou? Že ani milované bytosti nemůžete věřit? Co když je ale všechno jinak a vy se mýlíte? Dokážete svou vinu přiznat? A je vůbec možné pravdu odhalit? Pohádkový příběh zničující žárlivosti, naděje a zázraků situoval William Shakespeare na Sicílii a do Čech, kterým překvapivě propůjčil moře. Drama se střídá s komedií, nenávist s láskou a zavržení s odpuštěním.

Moje hodnocení: 4/5 Divadelní hra je jako celek opravdu působivá. První část, kdy sicilský král obviňuje svého přítele a manželku z nevěry, končí několikanásobným úmrtím a slzami v mých očích, když orákulum prozrazuje králi, že je jeho žena ctnostná, a on si vše vyčítá. Kromě Michala Isteníka, který zahrál naprosto perfektně krále Leontese, zde sehrála skvělý výkon také Alena Mihulová, jejíž postava, Paulina, byla jako jediná králi ochotná říct, že je šílenec. Druhá část, která se odehrává o léta později, je více komediální. Děti obou králů jsou do sebe zamilovaní, a celý příběh má pozitivní konec. Zde se předvedli hlavně Matouš Ruml, Jan Řezníček a Marek Pospíchal, kteří v celé hře hráli několik rolí zároveň a uznávám, že byli naprosto k popukání. Byla jsem trochu zklamaná, že jsem v roli královy dcery neviděla Veroniku Arichtevu, docela jsem se na ni těšila, ale Karin Bílíková byla také skvělá a s Alešem Bílíkem v roli Florizela, jim to skvěle klapalo (to, že jsou to manželé, jsem se samozřejmě dozvěděla, až později). Kliku jsme měly hlavně v tom, že nedaleko hradu Špilberk, kde se hra odehrávala, ještě před představením pršelo (dokonce se objevila dvojitá duha!), ale během představení bylo sucho.