Když chci jenom existovat...

Dokážete někdo pochopit, že už je více jak půlka roku v čoudu? Mýmu mozku to totiž moc nedochází, přestože dlouhá a všude přítomná vedra léto více než utvrzují. Díky prozíravosti mojí krásné kolegyně už ale naštěstí máme v kanceláři klimu, takže se tam konečně dá celé dny existovat, přestože naši milý kolegové stále nechávají otevřené dveře na chodbu :D Protože se venku moc existovat nedá, jsem buď v práci nebo doma, na víc nemám energii... dokonce ani číst mi nejde. Někdy zvládám nějaké anime nebo seriál - aktuálně mám, kromě nekonečného One Piece, rozkoukanou Assassination Classroom, což je vlastně docela sranda. A když nezvládám ani seriály, skroluju na Instagramu nebo TikToku, ale zvládám i hodinu čučet do stropu... Nicméně, hlavním tématem v mém životě je stále rekonstrukce našeho starého baráčku, která je v plném proudu, přestože už mělo být v podstatě hotovo. Ale když chcete řemeslníka rozesmát, sdělte mu svůj časový plán! Vtipné je, že se začalo od podlahy - doslova, podlaha v obýváku je hotová. Následovat budou elektrikářské práce, včetně bourání zdí. A končit se bude zedničením a malováním... Bože, snad už to bude za námi. A další části se budou nechávat na příští rok, teď už na to nemám - nervy ani prachy :D Aktuálně se jen modlím za to, aby se konečně trochu umoudřilo počasí, a mezi těmi vedry alespoň trochu zapršelo, myslím, že bychom to ocenili všichni. Hlavně proto, že zima se blíží (že bych se po dlouhé době znovu podívala na Hru o trůny?), což mému mentálnímu zdraví vůbec nepomáhá. Když teď vstávám do práce, pomalu přestává být světlo, což mě děsí! Snad alespoň bude klidný zbytek léta a pěkný podzim ♥