Na jaře 2019 jsem ukončila vysokoškolský život a uzavřela jednu kapitolu svého života. V té době jsem měla potřebu tu změnu nějak "posvětit," a proto jsem se rozhodla, jak to my ženy děláme často, změnit účes. Hřívu jsem měla po zadek a možná mi jí bylo i trochu líto. Navíc jsem dost prosociální člověk, a chtěla jsem udělat i něco dobrého. Proto jsem ostříhané vlasy darovala na paruku. A hlavu si kompletně oholila. Musím přiznat, že to byl skvělý pocit a já měla velké štěstí v tom, že mi to i slušelo! Prostě jsem na to měla hlavu :) Co si budeme říkat, svým způsobem jsou vlasy komplikovaná povinnost a já si ten pocit svobody skvěle užívala. Po nějaké době jsem se snažila udělat radost svému okolí a nechala jsem si vlasy znovu růst. Krátké vlasy jsem měla naposledy v únoru loňského roku a od té doby mi narostly po ramena. A já nenáviděla každou chvíli. I když mám vlasy zdravé, jsou rovné a nepoddajné, takže na nějaké pěkné účesy jsem mohla s klidem zapomenout. Začala jsem znovu uvažovat nad krátkým účesem. A pak přišel impulz. Kamarád, který rád mluví tak nějak do všeho, mi řekl, ať nejsem blbá a nechám si dlouhé vlasy. To mě řádné rozčílilo a já ho seřvala jako malého kluka (: O den později jsem byla u kosmetičky, se kterou jsem vedla pěknou řeč ohledně životních problémů. My obě žijeme celkem spokojené životy a vzpomínaly jsme ty, kteří takové štěstí nemají. A potom Vám nějaké vlasy přijdou jako zbytečnost, se kterou není potřeba se trápit. No a bylo rozhodnuto... Co z toho vyplývá? Mám zase oholenou hlavu. A miluju to!
Žádné komentáře:
Okomentovat