Psal se srpen roku 2020, když původní platforma, na které jsem psala svoje zápisy, Blog.cz, byla ukončena bez náhrady. Blog i Blogger naštěstí umožňovali přesun informací, a i když to nebylo zrovna bez problémů, neboť obrázky odkazovali stále na Blog a tudíž nefungovaly, žádný z článků se neztratil. Dva roky (s dlouhými mezerami) jsem články upravovala tak, aby měly původní formu, a zuby nehty se bránila tomu, abych výlevy ze střední školy s gramatickými chybami a nesmyslnými zvoláními nadobro nesmazala. Chtěla jsem si svůj blog ponechat, neboť obsahuje vzpomínky, které jsme si sice dříve psávali do deníčků, ale já je jinde, než v elektronické podobě nemám. Vzpomínky na hudbu, kterou jsem poslouchala, filmy, na které jsem se dívala a designy, které jsem vlastnoručně vyrobila. Stránky jsem obnovovala dlouho, ale vlastně mě to docela bavilo, projít si svojí vlastní myslí před deseti lety, která fungovala zcela jinak, než jak bych uvažovala dnes. Zároveň mě to přivádí k obnově mých starých koníčků, které jsem v posledních letech zanedbávala. Od doby, kdy jsem začala žít život pracovně aktivních, kdy docházím na dvanáctihodinové směny - víkendy, svátky, noční - mám rozpoložení, že se mi nechce vůbec nic dělat, nad ničím přemýšlet, a už vůbec snad vymýšlet něco nového. Aktuálně nesbírám kešky, neposílám pohlednice, a mangy kupuji minimálně, protože na čtení není v podstatě žádný čas. Přesto se mi daří udržovat jedno novoroční předsevzetí, jednou měsíčně chodit za kulturou. V sezóně chodím do divadla na opery a balety, aktuálně o prázdninách jsem byla například na Letních shakespearovských slavnostech. Jsem ráda, že se mi daří alespoň něco, co mě udržuje v dobré náladě a při smyslech. Neustále se ale v myšlenkách vracím k tomu, že bych chtěla víc využívat svůj čas, zase začít lovit kešky, číst fantasy knihy a mangy, které miluji, nebo chodit do bazénu, protože to považuji za nejlépe strávený čas vůbec. I nadále se budu svěřovat se svými myšlenkami a životními událostmi zde, i kdyby to snad neměl nikdo číst. Pokud ale přeci jenom ano, doufám, že mé názory budete vnímat jako možnost k zamyšlení, že mé hodnocení budete brát za subjektivní a témata za zajímavá. Komentář můžete vložit vždy a já s publikováním také neskončím. Mějte krásné dny a dělejte, co vás baví. Po dvou letech vás zdraví...
Mikimichi Saiko
Žádné komentáře:
Okomentovat