Mí krásní, skvělí, úžasní a milovaní. Po nějaké době jsem zase tady a jdu se vám svěřit se svými životními obtížemi. Život je krutý, to víme všichni, ale my, řidiči, bychom mohli vyprávět! To tuhle jeden řidič srazil cyklistu a měl z toho noční můry. A ano, byla jsem to já. Již třetí měsíc mě trápí myšlenky na to, jak celé řízení dopadne, a když mi do schránky došel dopis od úřadu, abych se dostavila na jednání, začala jsem být nervózní jako myš před deštěm. Dnes nastal den jednání a byť jsem spala dobře, ráno by se ve mně krve nedořezali. Sotva jsem do žaludku nakopala jediný jogurt, vyrazila jsem směr úřad. Nebudu vám vyprávět, jak to probíhalo, jen řeknu, že paní, která mne přijala, byla velmi milá a ochotná, jednala se mnou jako s člověkem, o kterém věděla, že první dopravní přestupek bývá nejhorší. Musím říct, že jsem měla velké štěstí, vyfasovala jsem pokutu a poplatek za průběh řízení a nyní mohu říci, že jsem se bála zbytečně. Díky Bohu/bohu/bohům (nehodící se škrtněte) a zdravému lidskému rozumu. Příště vám povykládám, jak jsem ukončila svůj pracovní poměr se společností Tesco a na konci měsíce očekávejte další postcrossingové úspěchy :) Mějte se krásně, skládejte básně a řiďte opatrně.
S.
Žádné komentáře:
Okomentovat