Dnes jsem se ve tři hodiny ráno vzbudila, pravděpodobně zimou (ano i v těchto parných dnech, když si necháte otevřené okno dokořán a stejně tak dveře, může se vám stát, že vám bude zima), a najednou jsem začala uvažovat nad tématem víra. Neberte to jako jednorázovku, já nad tímto tématem uvažuji docela často, proto ho také řadím k tématu týdne, protože je to takový můj démonek, se kterým se peru už hodně dlouho. Nikdy jsem nebyla věřící, rodina máti si ateismus předává již dlouhé generace a otec se na druhou stranu od rodinné tradice oprostil, takže co se týká mojí maličkosti, nikdy jsem se s vírou v Boha ve svém dětství nepotkala.
Obrovský zlom přišel před třemi lety, kdy jsem se nedostala na Masárnu a nevěděla co dál. Podala jsem si dohromady pět přihlášek, ze kterých jsem si nakonec vybrala Dorkas v Olomouci. Tato škola byla krom sociální stránky také teologická a já jsem měla mít přednášky typu Starý a Nový zákon nebo teologie. Na jednu stranu mě to opravdu zaujalo, učila jsem se o věcech, o které jsem nikdy nejevila zájem (i když předem upozorňuji, že otázky na maturitních testech tohoto roku bych dokázala zodpovědět i bez této průpravy), na druhou stranu jsem s tím měla problém. Ne jen proto, že jsem oproti ostatním studentům měla nevýhodu neznalosti Bible, ale i proto, že jsem tomu prostě a jednoduše nevěřila.
A nyní přichází důležitá část mého nočního přemítání - proč že tomu vlastně nevěřím?
Nejde o to, že jsem v tom nevyrůstala, takže jsem automaticky zapřísáhlý ateista. Dle mého názoru jsem spíš duší vědátor, jsem ten typ, co nehledá nadpozemská vysvětlení, ale fakta. Zkrátka a jednoduše jsem na důkazy. Z tohoto důvodu si také pokládám různé otázky na které mi Bible odpověď nedala a které křesťané prostě obcházejí.
Co mi vždycky vrtalo hlavou, jsou dinosauři. Dle Bible začala země rostlinami, zvířaty a pak hned lidmi, ale jak mi teda vysvětlíte vykopané kosti těch obrovských ještěrů? To si to ti vědci vymysleli? Když jsem o této otázce uvažovala v noci, napadly mě ještě další dvě možnosti. Krom klasického ateistického: Bůh není, se vyskytuje možnost, že to zkrátka a dobře zatajil. Prostě jsem si v polospánku představila takový ten komixový obrázek Boha v bílém rouše a s vousy, s bublinkou nad hlavou, kde říká: "Ha, a teď si vás vyzkouším! Oni tady byli první, ale vám to neřeknu, schválně co uděláte!" Pravdou je, že jsem se pak začala smát :)
Druhým problémem je vesmír. Podle Bible nebylo nic a pak vznikla Země. Ale co ty ostatní planety okolo, Sluneční soustava, o které víme tak nějak určitě, že tam je... Netvrdím, že je vesmír nekonečný, ani, že jsou miliony jiných galaxií, ve kterých existuje další život. Jen tvrdím, že pokud tomu tak není, tak je planeta Země pouze obrovskou klecí s bílými myškami k výzkumu, ničím jiným, je to akorát obrovské plýtvání místem. Na druhou stranu, pokud to tak je, tak se opět nabízí dvě Boží krizovky: zaprvé: Bůh není, zadruhé: je to, a teď to říkám slušně, v noci mě napadly i jiné výrazy, tajnůstkář, co vytvořil další světy a nám o tom nic neřekl.
Dál mám problém už jenom s jednou věcí, a tou je zastaralost. Vezměte si, že víra v Boha se zakládá na Bibli, knize, jejíž poslední korekce proběhla v prvním století našeho letopočtu. Neřeší obrovskou spoustu věcí, ignoruje vývoj lidí, kteří se od doby umírání na chřipku nebo téměř absolutní izolace žen během "jejich dnů" dostali k medicíně a hygieně. Proč se křesťan raději modlí, než aby vložil svůj život do rukou lékaře, nechal si dát transfúzi a přežil? Neříkám, že to tak dělají všichni křesťané, ale to jsou právě moderní lidé, kteří dle mého názoru zase chápou víru trochu jinak.
Co když je Bible stejná jako pohádky? Co když příběhy o Adamovi a Evě nebo potopě světa jsou pouze příběhy, které si lidé předávali orálně mezi sebou a někdo si jednou někde sedl a sepsal je? A o mnoho generací později, se ty příběhy staly tak zažitými, až si lidé začali myslet, že se to opravdu stalo?
Nechápejte mě špatně, já nekritizuji ani neodmítám víru jako takovou. Dnešní lidé věří ve spoustu věcí, v Boha/boha/bohy, na vegetariánství, žijícího Elvise, tetování... Naopak obdivuji lidi, kteří žijí spokojený život a věří v něco, na co nemají důkaz. Já taky věřím na spoustu věcí, ale s Biblí, ani jinou božskou knihou, by se tyto mé víry neztotožňovaly, jen z nich jisté věci vybírají (například desatero dle mého názoru dodržuje každý slušný člověk).
A tímto končí zápis o mé krizi víry. I když vím, že na tento blog chodí týdně asi dvacet lidí, dost pochybuji, že si tento článek někdo přečte, nebo na něj vůbec nějak zareaguje (tak schválně, jestli mě někdo pozitivně překvapí).
Žádné komentáře:
Okomentovat