Mangu jsem kdysi dávno četla, tuším, že ještě někdy v době, kdy vycházela, ale přesto jsem si jí dala do databáze jako rozečtenou a všechno to přečetla znovu. Jak někteří ví, nemám, opravdu nemám ráda růžovou, ale nevím, tohle se mi tehdy prostě líbilo, bylo to takové zvláštní.
"Hlavním hrdinou je chudý student Hideki, který se nedostal na vysokou. A protože ho rodina nepodporuje, musí si přivydělávat jako číšník v místní restauraci. Ale doba ve které Hideki žije je zvláštní. Počítače už jsou dávno minulostí, teď jsou v módě takzvané Persocony, osobní počítače, které mají lidskou podobu, a namísto uší mají kryty schovávající datové kabely. Hideki si dlouho taky jednoho přeje, ale ví, že nikdy na tak drahou věc nenašetří. Ale Hideki je šťastlivec, protože při cestě z práce se mu podaří najít jednoho Perscona vyhozeného v odpadu. Dívenka s dlouhými plavými vlasy, která je jak se zdá pokažená a umí říct jen jedno slovo - Chii."
Moje hodnocení? Manga se mi líbila tenkrát a líbí se mi i teď. Ecchi s obrovskou dávkou romantiky, velmi roztomilé a takové vůbec celé zabarvené dorůžova, ale i tak se mi to moc líbilo. Vlastně mi to dost připomnělo jakýkoli film o budoucnosti s roboty, kdy lidem tolik záleží na jejich elektronických společnících, že je berou jako lidi a jsou schopní se do nich zamilovat. Myšlenka pěkná a dá se číst a koukat se na ní pořád. Rozhodně můžu doporučit, není to ani moc dlouhé (8. knih) a přečíst se to dá za pár hodin :)
Žádné komentáře:
Okomentovat