Zdravím vás a vítám na další úmorné a z hloubi duše vyflusnuté zpovědi vaší milované stejně jako nenáviděné Saiko ^^ Krásná šedá obloha mě naplňuje melancholickými myšlenkami, které vedou pouze k tomu, že se mi točí hlava a šla bych klidně hnedka spát. Ale nemůžu, protože pro mojí psychiku by bylo krajně nepříjemné vstávat před pátou raní a déle bych (snad) spát nedokázala - děsivá představa, spát dvanáct hodin, natož víc - ta představa, že půlku dne prospíš... No to je jedno. Počínaje zítřejším dnem mi oficiálně začíná výuka, ovšem coby čerství p(r)v(ň)áček, mám ještě orientační týden, který by měl být týdnem čistě informačním a seznamovacím (+ zítra mám imatrikulaci). Tudíž studium začíná až od třiadvacátého (to je žůžo labůžo, co?). Požehnaná vysoká škola :) Upřímně vám ale musím říct, že se tam skoro i těším. Od pátého jsem byla týden na Seznamováku, což je akce pro prváky brněnské MUNI a VUT, kde jsem se seznámila s parádně úžasnýma lidma. Je až neuvěřitelné, kolik přátel nabídne taková jedna (jen tak mimochodem, chlastací) akce. Ale jsem docela ráda, že jsem doma, ono toho chlastu bylo po sedmi dnech opravdu moc :D Nejlepší ovšem byla čajovna, kde jsme si užívali vodárek a hráli Aktivity! :) Zjistila jsem ovšem velice děsivou zkutečnost. Po týdnu příprav svatby a dalším týdnu seznamování se s Masaryčkou, mě téměř opustila moje touha psát. Dva týdny jsem nesáhla na klávesnici, za účelem napsání povídky a já najednou vůbec nemám chuť se do toho znovu pustit. Nevím, co to se mnou je. Je to ten nejdivnější pocit, jaký jsem, co se psaní týče, zažila. Jistě, ona každého alespoň jednou potká taková ta nechuť, kdy si řekne, dneska ne, až zítra, ale většinou to znamená, že ten další den skutečně něco napíše. U mě se to zatím nedostavilo a já se jen k Jashinovi modlím, aby se to změnilo. Zítra začnu psát, řekla jsem si právě, a doufám, že se tak stane! Držte mi palce! Pac a pusu...
...vaše Saiko-chan ^^
Žádné komentáře:
Okomentovat