Všechny vás strašně moc zdravím, děti moje. Dlouhé dny v práci konečně přinesly ovoce. Během tohoto týdne by mi měla přijít moje výplata a já toho hodlám prvotřídně využít. Kromě toho, že musím svojí máti koupit dodatečný dárek k narozeninám, nehodlám své peníze nijak rozfutrovat, ale určitě nějaká procenta padnou za oblečení. Jinak mám radost snad jen z toho, že žiju. Horka vystřídala zamračená obloha, která vypadá, že se každou minutou spustí liják, podobný tomu, co byl v noci. Kéž by svítilo sluníčko, foukal vítr a bylo příjemných pětadvacet stupňů. Včera jsem byla na každoročním pizza-obědě s Betty, Ráďou a dalšími členy naší výpravy. Kromě toho, že jsme měli sraz (až) ve tři (a já od osmi ráno nejedla), jsme ještě hodinu čekali, protože se pan Bugner opozdil. Ale ne, že by přišel za tu hodinu, my jsme se pouze rozhodli, že na něj už nebudeme čekat a objednali si :D Na Radečka jsme čekali ještě hodinu k tomu :) Byl to príma den, jsem ráda, že jsme to podnikli ;) Jo a nakonec musím konstatovat, že jsem na sebe vskutku hrdá. Po třech letech, kdy se rekonstruoval dům, jsme konečně udělaly debordelizaci vnitřních prostor. S máti jsme obě probraly šatník a já ho při té příležitosti i přestavěla. Navíc jsme probraly naši domácí knihovnu, kdy jsme zredukovaly počet našich knih z "tisícovky" na pouhé dvě stovky. Zbytek jsme darovaly naší knihovně a některé pohádky apod. se chystáme darovat nějakému domovu nebo nemocnici (kdyby měl někdo nějaký tip - okolí Brna - byla bych mu vděčná) :) No a to je přibližně všechno. Jak sami můžete vidět, o prázdninách se toho moc neudálo, ale fakt, že se blíží jejich konec, mě nahání husí kůži. Já se na novou školu fakt těším, ale představa, že zas budu vysedávat v nepohodlných lavicích, je ubíjející :( I když, šest hodin týdně, to není zase tak špatný, ne? ;) Jashin opatruj Masarykovu univerzitu, kde jsem se zapsala do kurzů japonského jazyka a písma :) Pac a pusu...
...vaše Saiko-chan ^^
Žádné komentáře:
Okomentovat