Máme další týden a s ním téma důchodci. Z nějakého neopodstatněného důvodu se mi okamžitě vybavila brněnská šalina, a asi osmdesátiletý pán, který na mě začal hulákat, ať ho pustím sednout, i když hned naproti bylo volné místo. A když už jsem ho teda pustila, neopomenul zkonstatovat, jak je ta dnešní generace drzá! ... Na druhou stranu mě napadá, že právě naše generace takovým lidem hodně dluží - lidem, kteří prožili většinu svého života v minulém století, kteří prožili těžké časy. Přiznám se, že jsem nikdy při dějepisu nedávala zrovna dvakrát pozor, ale rozhodně vím, že takový luxus, jako je auto pro každého člena rodiny, televize v každém pokoji, internetové spojení s druhým koncem světa anebo třeba jen nové oblečení každý den, neměli - a dnes si bez toho nedokážeme představit naši existenci. Takže ano, důchodci v městských hromadných můžou být třeba protivní a můžou si na tu "naši" generaci stěžovat, že jsme takoví a makoví, ale já mám radu! Představte si, že byste museli, jako oni kdysi, jít do práce přes celé město pěšky a radši si ty dvě zastávky rovnou postojte, než aby vám znovu a znovu říkali, jak to bylo za jejich doby jednoduší - nebylo, vyslechněte si jejich příběh, uvidíte... ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat