Když je někdo kolem vás šťastný, připadá vám, že kousek toho štěstí přelezlo i na vás a najednou máte hezčí den. Tomu se říká přímá úměra. A co když vás někdo zkalme, naštve vás svým přístupem a, což je na tom asi to nejhorší, ani si to neuvědomí... Je to taky přímá úměra? Přestaňme tady filosofovat a přejděme na jiné věci. Místo toho abych byla naštvaná na ostatní, měla bych být naštvaná sama na sebe. Do 24. dubna máme odevzdat první verzi ročníkové práce a já mám zatím sehnanou jednu knížku a jen asi ze čtvrtiny přečtenou. Strašně mě to štve, ale nejhorší na tom je, že ty knížky prostě nemůžu sehnat! Mám na to přesně měsíc a stejně mě pořád napadá, že mám ještě dostatek času -_-" Na dobrou vlnu mě přivádí akorát praxe, kde jsem neskutečně spokojená a šťastná - když se totiž dva kluci (asi osm-devět let) začnou hádat o to, který z nich vám vyrobí hezčí svíčku ze včelího vosku, je to neuvěřitelně potěšující :) Jsem strašně ráda, že jsem zase doma! Co mi trochu nahání husí kůži je blížící se oslava narozenin, kterou s Betty plánujeme na víkend po Velikonocích. Zatím účast přislíbili všichni, které tam opravdu chci, tak doufám, že se něco nestane, a že to dopadne dobře. Poslední věc, co mě tak napadá, je fakt, že se nám z (ne příliš) vzdálené Francie vrátila úžasná Zisi a tímto jí ještě jednou vítám doma :) Mám trochu rozházené myšlenky a tak mě nenapadá, co dál? Mám se fajn, ale není mi skvěle (a určitě nejsem zdravý duch ve zfetovaným těle :D)... ale taky si říkám, že nemá cenu něco řešit, když to stejně nepřinese nic dobrého, akorát budu ještě víc naštvaná! Takže se mějte krásně, poskládejte nějaké básně a mějte se líp, než já :) Pac a pusu...
...vaše Saiko-chan ^^
Žádné komentáře:
Okomentovat