Znáte ten pocit, když je vám ze všech lidí kolem vás na zvracení, když se koukáte okolo sebe a říkáte si: Co má tohle znamenat? Vítám vás u mé každotýdenní pohřební serenády. Víkend začal krásně. V pátek jsem přijela ráno do Brna, tam si mě vyzvedl můj drahý Bugina, jel se mnou vyzvednou knížečky (Naruto 9, Death note 5, Bleach 3) a pozval mě na oběd :) Bylo to super dopoledne. Pak jsem jela za máti do práce a odvezla nás domů (lidi, já stále více miluju ten pocit sezení za volantem :D) Na odpoledne byl plán, že pojedeme k příbuzným, ale ono ejhle, zavolal tatínek a všechno bylo jinak. Prý přijede ve tři a přiveze nám (tramtadadá) nové auto! Ano, slyšíte dobře, tatínek nám prodal (samozřejmě, ale velice slušně) auto - Citroën C3, zelený! :D Jsem z něho úplně na větvi a zároveň strašně naštvaná. Je to úplně jiný styl řízení (teď nemluvím o tom, že má, na rozdíl od "popelničky" posilovač řízení, ale brzdu lehce zmáčknu a už pomalu letím z okna, zatímco, když se chci rozjet, tak musím plyn vytočit alespoň na 3 tisíce otáček, aby nezdechlo). No nic, přestaňme s řidičskýma pindama a pojďme dál. Takže páteční odpoledne vypadalo tak, že jsme čekaly na tatínka (protože přijel o půl hodiny později), pak jsme si zajeli do Březiny a já pak (poprvé sedící za volantem Citroëna) hodila tatíčka domů. Večer jsme pak podnikly naši další výpravu se Zisi :) Sobota vypadala tak nějak, že se mi nechtělo ani dejchat, natož se třeba učit, ale musela jsem trochu poklidit, tak jsem se do toho s (ne)úsměvem na tváři pustila. Večer jsme pak s máti otevřely vínečko a pustily si filmeček :) No a neděle? Ta byla opět hektická. Vstala jsem a začala dělat asi sto padesát tisíc jiných věcí, než abych šla balit. Tak to nakonec dopadlo zase tak, že jsem nestíhala :D Jak já (ne)miluju tuhle tu školní dojížďku. Teď už hačám v pokoji, papám domácí (meruňkovou) marmeládu a přeju si, aby už byl čtvrtek, jedna hodina odpoledne a já čekala na vlak do Brna. Víte, začíná se to jenom zhoršovat, už si přeju, abych za sebou měla zkouškový a věděla, že na ten druhý půlrok přejdu do Brna (dokonce jsem zjistila, že tam mám pár lidí ze střední, tak by to mohlo být v pohodě :) Snad už to brzo bude a já se nebudu hrozit každé neděle, kdy musím jet na vlak a strávit v něm tu nejúmornější hodinu svého života. Tak žijte blaze a já se pokusím tady neumřít, pod návalem učení a "spolubydlících."
Žádné komentáře:
Okomentovat