Černá barva v lidech často budí nenávist, strach z něčeho, čeho se bojí. Smrt. Noc. Neznámo. Člověk se bojí zjistit, že je smrtelný. Bojí se smutku, protože bolí. Noc a neznámo v něm probouzí pocit, že nemusí být tím nejvyvinutějším a nejmocnějším predátorem. A ti, kteří natolik nenávidí odlišnou barvu pleti, to ani nejsou lidé, to jsou srabi a pokrytci! Ale černá přece nemusí být na škodu! Pamatuji si, když jsem jeden celý týden chodila do školy v černých věcech a školní psycholožka mi řekla, že bych se měla nechat vyšetřit. No promiňte? Co je na tom, že ráda nosím černou? Uklidňuje mě. Cítím se v ní dobře. A navíc zeštíhluje! :D Neusnula bych, kdybych kolem sebe neměla tmu. Miluji prázdné černé nebe, které pozoruji za volných nocí s vychlazenou colou v ruce. Nebojím se velkých tmavých prostor, ve kterých jsem poprvé, proto je toužím poznat. Černé věci a černota jako taková jen dokazuje jednu a tu nejobyčejnější stránku světa. To že nic není trvalé. To že něco je lepší nechat skryté. To, že, ač si člověk myslí, že je jedinečný, je dobře, že se bojí! Protože si nemůžeme být jistí, že někde není něco většího. Že jsme natolik ochránění, že nám nemůže nic ublížit. Že nám smrt nedýchá na záda. Bojte se lidi, bojte se neznáma, bojte se černoty, ale neodsuzujte ji! Je to úplně obyčejná, úplně přirozená věc, která prostě k životu patří!
Žádné komentáře:
Okomentovat