Nazdárek, milánkové, jakpak vám jde život? Dobře, To vám přeju, protože já bych nejradši skočila z vokna. Věděla jsem už na začátku, že učení na maturity nebude žádná procházka růžovou zahradou, ale prožívám třídenní migrénu a mám pocit, že to, co jsem se dneska pokusila naučit, z mojí hlavy s křikem uteklo a nezanechalo adresu místa pobytu -_-" Četbu mám zpracovanou, většinu si i pamatuju, a ze zkoušení jsem vždycky dostala dvojku, a to jsem se to ani neučila. Socku mám všechnu hotovou, 60 % si pamatuju ze dvou uplynulých školních let a zbylých 40 % lze nádherně obkecat. Tak z čeho mám dopr* takovej strach? V noci jsem naspala stěží čtyři hodiny a přes den snědla dva rohlíky -_-" Začínám být ve vážné depresi, a vůbec mi v tom nepomáhá fakt, že v den D budu muset přijet na půl osmou, a vytrvat do půl druhý, kdy půjdu jako poslední ke zkoušce! Když si vzpomenu, že jsem se psychicky zhroutila, když jsem u písemných zjistila, že jsem v úplně jiné místnosti než zbytek třídy, tak si nechci radši ani přiznat, co se bude dít ve čtvrtek. Ale hlavně pozitivně, ne? To je přece moje motto! Nebudeme se psychicky deptat a budeme myslet třeba na to, že ve středu přijedou Bugina a Betty a budeme společně péct XD I když mě z toho třeba bude bolet hlava, budu od vás potřebovat psychickou pomoct, takže na mě všichni ve čtvrtek myslete a já vám pak dám vědět, jestli to pomohlo, nebo mě jen bolela ta hlava ;) No nic, chci se s vámi předběžně rozloučit, protože vážně nepředpokládám, že se tady do pátku objevím. Užívejte svoje dny a myslete na nás, maturanty, co v blízkých týdnech budou skládat svoje zkoušky dospělosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat