Víte vy vůbec, že včera byli v pražské Tipsport aréně Nightwish? A víte vy vůbec, že vaše Saiko, spolu se svojí Zisi-nee, na nich byla? Zní obě vaše odpovědi ne? Tak to ani nemusíte dál číst XD Ale vraťme se ke koncertu. Na lístku bylo napsáno, že dveře arény se otevřou v sedm. Což se splnilo s deseti minutovým zpožděním. Co byla škoda, byl fakt, že chvíli po tom, co se dveře otevřeli a v hale ještě téměř nikdo nebyl, začala hrát první předkapela - české smyčcové kvarteto EKLIPSE. Neslyšela jsem všechny jejich písničky, ale mají moji poklonu. Všechny čtyři dámy byly parádně oblečené a hrály vážně krásný písničky. Něco před osmou, kdy mělo začít vystoupení, začala hrát druhá předskupina, finští Battle Beast, a to vám řeknu, to byl heavy metal! Pořádně rozparádili celou arénu a všechny pořádně připravili na příchod Nightwish! Opona se snesla na pódium a následovala třičtvrtěhodina příprav a zkoušení, kdy fanoušci, včetně mě, pískali, tleskali a vybízeli svoje hvězdy, aby konečně začali, až se konečně stalo!
@ http://www.musicweb.cz/
Rozezněly se první zvuky z jejich nového alba Imaginaerum, písnička Taikatalvi, ale pódium pořád zakrývala opona a někteří už začali pochybovat, jestli někdo jen nepustil CDčko (smích). Ihned poté navázala píseň Storytime a po čtyřech minutách příchodu Nightwish na scénu konečně opona spadla a nám se naskytl pohled na oblíbenou skupinu. Anett v pěkných, černých šatech, Tuomas s kloboučkem na hlavě a nezapomenutelný pohled na Jukku (kterého jsem pozorovala asi 80 % celého představení) mě ten večer dělali nejšťastnějším člověkem na planetě! Krom písniček ze zatím posledního alba se vrátili i k písním jako Amaranth nebo k ještě starším jako I Wish I Had An Angel nebo Nemo. Aréna tleskala, pískala, zvedala ruce v metalovém gestu a třásla se se zvuky bubnů, kytar a do rytmu ohnivých efektů. Po přibližně hodině a půl řekla Anett, že všechno dobré musí jednou skončit, a že se blíží konec vystoupení. Pochválili publikum a dokonce se zmínili, že i když za poslední měsíce viděli hodně plných hal, ta v Praze byla se svým publikem rozhodně nejlepší. Samozřejmě svoje fanoušky nezklamali a na řadu přišli dvě poslední písně, Song of Myself a docela význačně zvolená Last Ride of The Day. Jelikož jsme se Zisi umíraly vedrem a žízní, při hraní písně Imaginaerum jsme pomalu odešly.
Při cestě k autu jsme dokonce narazily na pár Poláků, kteří prodávali trička a plakáty. Byl to rozhodně ten nejlepší zážitek mého života. Konečně jsem všechny členy Nightwish viděla na vlastní oči, slyšela na vlastní uši a křičela s nimi na vlastní hlasivky, a ani ta bolest nohou a rukou, sucho v puse a bolest hlavy mi nezkazila zážitek z úžasného večera. Možná vám sem i později dám pár mých nebo Zisiiných videí :)
Žádné komentáře:
Okomentovat