Zdravím vás, děti moje ^^ Normálního člověka jako první věc nepadne - co je ten nadpis? Abych vám to přiblížila. Včerejší den jsem měla tu čest prožít se svojí kamarádkou Miškou. Jely jsme do města, kde jsme si v pizzerii daly oběd. Pak jsme vyrazily do obchodů prohlížet slevy. Miška si v A3 zamilovala jedny parádně zlevněné boty Nike a já si v Jeans Clubu pořídila nové tričko. Ukončily jsme to procházkou po Tescu, kde jsme zjistily, že největší slevy dávají na to nejhorší zboží co mají. A že ho tam mají! To už bylo pět a my se přemístily do McDonaldu, kde jsme počkaly na další dva Miščiný kámoše. Nejdřív jsme obešli pár čajoven, ale všude bylo obsazeno, tak jsme na chvíli zapluli do nějaký hospody na pivo, a pak jsme se do jedné čajky vrátili. Chtěli jsme si dát vodárnu, ale jelikož mě i Mišce ještě nebylo 18 (prosím, ať už je konečně duben!), tak nám jí nepřinesli. Svedli jsme to na Mišku, že jí prý nemají rádi :D No, já si alespoň dala zelený čas (za který jsem podotýkám zaplatila stovku). No a to už bylo třičtvrtě na osm a my musely s Miškou stihnout vlak ke mně. Když jsme přijely, já dostala od máti zprda, že jsem utratila všechny peníze, Miška šla ke mě do pokoje ponadávat na rodinu a před tím, než jsme se rozhodly zalézt do postýlek, okoštovaly jsme vynikající česnekovou pomazánku mojí maminky. No a abych se vrátila k tomu pípání. Ona si totiž Miška u mojí hlavy nabíjela mobil, a jí ta nabíječka pípala. Tak jsme si pak dělaly srandu, že má místo nabíječky časovanou bombu :D Tak jo, dost vyprávění. Zítra, max. v neděli vám přijdu ještě povykládat o Silvestru a o Novém roce. A zatím vám přeji krásně stráveného Silvestra. Prozatím se s vámi loučím.
Žádné komentáře:
Okomentovat